Robert Plomin. Jak z nás DNA dělá to, kým jsme. Kompletní audiokniha.
Čte Borek Kapitančík.
Natočeno 2020. Vydal Jan Melvil Publishing v roce 2020 (1 CD MP3, celková délka 8 hod. 48 min.).
Pozn.: Je naše osobnost utvářena více prostředím, či za vše můžou vrozené dispozice? Otázka, kterou se lidstvo zabývá po staletí, se zdá být s rozvojem genetiky blíže svému rozluštění: pochopitelný vliv mají oba faktory, ale geny v tomto souboji dominují. Jsme, kým jsme ne díky rodičovské výchově, ale vlivem genů, které nám předali.
Může se vám tato představa nelíbit, ale je to fakt: čím starší jste, tím více se podobáte svým rodičům. Zděděné rozdíly v DNA představují totiž největší systémovou sílu při formování naší osobnosti, větší, než vlivy prostředí, výchovy, vzdělání, i náhodných událostí a s věkem se jejich exprese zvyšuje! Žijeme v převratné době nových objevů, které mění klinickou psychologii i výzkum, a jakmile naplno vstoupíme do věku personální genomiky, ovlivní nás všechny.
Prof. Robert Plomin se genetickému výzkumu věnuje téměř padesát let. Řídí dlouhodobé studie dvojčat, sourozenců a adoptovaných dětí a v knize vysvětluje nejen zákony a metody behaviorální genetiky, ale především dopad často provokativních výsledků výzkumu na mnohá odvětví. Apeluje na rodiče i školské systémy, vybízí k větší toleranci rozdílů mezi dětmi a dokazuje, že genetika představuje hlavní důvod, proč se lidé liší ve schopnostech učení a kognice. Na závěr se zabývá i etickými otázkami vyplývajícimi z možností analýzy genomu embryí i malých dětí a na příkladu rozboru svých polygenních skóre ukazuje, jak statečně čelit svým genetickým výsledkům.
Kód života vás nejspíš donutí přehodnotit názory na rodičovství, vzdělávání a události formující život.
V audioknize se mimo jiné dozvíte
- proč vytrvalost, síla pozitivního myšlení nebo deset tisíc hodin tréninku nezmění váš život natolik, jak se tvrdí
- že genetickými dispozicemi měníme své okolí, takže čistý vliv prostředí je výrazně menší, než jsme si mysleli
- proč není výběr školy či rodičovského přístupu hlavním faktorem studijních výsledků
- proč je zbytečné vinit se za pár kil navíc, náchylnost k depresím či za pomalé učení
- že neexistuje jeden konkrétní gen pro psychické poruchy
- že polygenní skóre jsou probabilistická, nikoliv deterministická, tedy že geny nejsou osud, ale přesto je dobré jít spíš s nimi než proti nim
- o úžasných perspektivách léčby navržené na míru konkrétnímu genotypu a o nových možnostech prevence
- proč jsou liché obavy, že se budoucnost lidstva zvrhne v rozdělení do genetických kast
- že genetika je příliš důležitá na to, aby se jí zabývali pouze genetici
Lit.: Gregor, Lukáš: Síla genů. In web Naposlech.cz, 2. 9. 2020 (recenze) – Cit.: V době, kdy se čím dál větší důraz klade na naše nastavení mysli, tedy na to, jak moc dokážeme být „pány svého osudu”, bude znít tvrzení profesora Plomina o roli genů nejen provokativně, ale i jaksi nepřátelsky. Což není příjemnější domnívat se, že vliv DNA na naše Já (a život) přebíjí výchova, prostředí a každé naše rozhodnutí?
Poslouchat Kód života může značným způsobem proměnit naše paradigma ve vztahu k výchově, vzdělávání a také k osobnímu rozvoji. Rozhodně by však akcentování významu genetické výbavy nemělo sloužit k ospravedlňování vlastních nedostatků či chyb a rezignaci na jakoukoliv snahu o „formování”.
Plominův – v kontextu vědeckých prací zaměřených na genetiku zásadní – text skutečně provokuje, ale to není jeho záměrem. Kód života má daleko k nějaké „herezi”, boji proti knihám či studiím s rozdílným stanoviskem. Naopak je věcný a jeho hlavní snaha spočívá v prohloubení našich znalostí o světě genetických informací, dědičnosti, vlivu DNA. Autor se nebije v prsa a netvrdí, že musíme s okamžitou platností přehodnotit dosavadní uvažování, stěží se ale lze jeho redefinování ubránit. Plominova práce je v mnoha ohledech přesvědčivá, otevírá nové dveře a na celý problém například už zmiňované výchovy či vzdělávání umožňuje nahlížet mnohem komplexněji – byť za cenu složitějších „konstrukcí”.
Když už padlo ono slovo „složitějších”, nelze se vyhnout poznámce, že Kód života z portfolia brněnského nakladatelství Jan Melvil Publishing, které valnou většinu svých titulů převádí také do audioknih, patří k těm náročnějším. Může za to pravděpodobně i už samotná oblast – přeci jen svět genetiky vyžaduje jiné povědomí – a také posluchačovo soustředění, nežli třeba práce s návyky nebo plánováním. Snad proto se po čase Melvil vrátil ke spolupráci s Borkem Kapitančikem, který má ze všech interpretů „melvilích knih” největší zkušenosti, zvláště pak s odbornými, vědeckými texty.
Kapitančik si našel cestu ke způsobu podání, díky němuž se nestává, abychom se v množství faktů a informací ztráceli. Umí dostatečně akcentovat důležité, ale svým hlasem, kterým by se klidně mohl ve světě audioknih popasovat i s beletrií, také obohatit čtené o jiskru emocí. Jejich prostřednictvím probouzí v posluchači zájem o předkládaná „data” a tvrzení. I přes to ale bude Kód života ve svých téměř devíti hodinách vyžadovat po posluchačích větší míru soustředění. Přesto, ať už nakonec budete s perspektivou nahlíženou Robertem Plominem více či méně souznít, stojí ty chvíle koncentrace za to.