Tilar Mazzeo. Kompletní audiokniha. Nevšední příběh hrdinky, která z varšavského ghetta zachránila 2500 dětí.
Vypráví Magdalena Tkačíková.
Natočeno 2019. Vydala Audiotéka v roce 2019 (MP3, celková délka 9 hodin 37 minut). Ukázka k poslechu zde.
Pozn.: Irena Sendlerová bývá srovnávána s Oskarem Schindlerem, protože zachránila před jistou smrtí dva a půl tisíce dětí z varšavského ghetta. Irena ale neměla žádné výjimečné postavení ani majetek. Dalo by se říci, že to byla obyčejná sociální pracovnice. Měla ale zvláštní dar – uměla svým vzorem, odvahou a přesvědčením strhnout ostatní a spolu s nimi pak dokázat neuvěřitelné věci. Pro každé zachráněné dítě přitom riskovalo vlastní životy nejméně deset statečných a obětavých lidí z celé Varšavy…
Nemluvňata pašovali v kufrech, krabicích i v rakvích. Starší děti prováděli páchnoucími a nebezpečnými kanalizačními stokami. V roce 1943 Irenu zatklo gestapo, naštěstí ale nevěděli, že je klíčovou osobností polského odboje. Tři měsíce ji mučili, Irena však nevyzradila nic. Odboj ji zachránil pár minut před popravou…
Lit.: Jana: Audiokniha / Ireniny děti. In web Blog Zrzky, 8. 8. 2019 (recenze). – Cit.: (…) Velmi popisný příběh života jedné statečné ženy ze druhé světové války. Irena jako sociální pracovnice pomáhala Židům nejen přežít drsné živoření ve varšavském ghettu, ale hlavně se pustila do nelehké mise zachránit co nejvíc židovských dětí a umístit je do bezpečí aspoň do konce války. Spolu s dalšími silnými ženami obětovala svůj život, své bezpečí i bezpečí svých rodin.
Audiokniha je bezesporu strhující. Svým tématem až hraničící s povinnou četbou. Mně to dalo moc, o historii Polska v této době jsem nevěděla vůbec nic, dějepis nikdy nebyl mou silnou stránkou. Bylo zajímavé ponořit se do reálií, popřemýšlet o všech souvislostech a připomenout si všechny ty hrůzy, co se v Evropě děly.
Nemám za sebou mnoho knih s tématikou druhé světové války. Když si vzpomenu na svou poslední, kniha Ireniny děti se od ní velmi liší. Tatér z Osvětimi byl jednoduchý beletrický román, příběh lásky na pozadí historické tragédie. Ale příběh Ireny je spíš opačný. Je až dokumentární, detailní, přesný, nenechává vás na pochybách, že to takto skutečně bylo. Jsou to prostá fakta. Tím se může místy zdát poněkud těžkopádný a zdlouhavý. Navíc moc jmen, událostí, dat a míst. Rozhodně se nejedná o oddechový poslech.
Příběh je velmi silný, bolestivý, avšak zanechává i zrnko naděje. Víru v lidské dobro. I když jsem dobrý člověk, nejsem si jistá, jestli bych dokázala obětovat všechno cizím lidem. Jestli bych riskovala životy svých blízkých pro dobro věci. Tyto morální oběti mě nepřestávají fascinovat a zůstávají ve mě dlouho.
„Už od malička mě učili, že lidi jsou buď dobří, nebo špatní. Že vůbec nezáleží na rase, národnosti nebo náboženství, záleží jedině na tom, jaký člověk doopravdy je. To jsem pochopila už jako dítě.“ – Irena