K nejoblíbenějším a nejrozšířenějším sportům u nás patří fotbal. Do jeho bohaté domácí historie patří i tak trochu zapomenutý příběh židovských fotbalových klubů. Svůj největší rozkvět zažívaly v meziválečném období. Historii židovského fotbalu se bude věnovat Historie Plus, kterou připravila Lenka Kopecká.
Natočeno 2020. Premiéra 2. 5. 2020 (ČRo Plus, 20:33 h.).
Lit.: Kopecká, Lenka: Osudy židovského fotbalu. In web ČRo Plus, 2. květen 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Vývoj sportovních židovských klubů, zejména fotbalových, byl vázán na politicko-společenské klima. Zásadní změnu do života, postavení Židů a jejich práv vnesl rok 1848.
Mohli pracovat ve veřejných úřadech, školách, byla zrušena ghetta, familianský zákon o používání výhradně německých jmen a příjmení. Plnou rovnoprávnost Židé získali formálně až v roce 1867 vyhlášením prosincové ústavy, kdy jim bylo přiznáno státní občanství, politická a občanská rovnost před zákonem. Mohli provozovat živnosti, stěhovat se, volit a sportovat.
Na aktivity Židů v oblasti tělovýchovy a sportu mělo vliv sionistické hnutí. Podnět na zakládání klubů vznesl na II. sionistickém kongresu ve Vídni v roce 1898 židovský lékař Max Nordau, jeden z nejvlivnějších představitelů hnutí 19. století, autor knihy Degenerace (Degeneration,1892), který poukázal na význam fyzických aktivit Židů.
Původním modelem ideálu hrdiny byl židovský pionýr kultivující půdu – halutz, poté ho nahradil sabra – žid žijící v Palestině ve 20. a 30. letech a nakonec Izraelec – udatný armádní bojovník. Všechny tři příklady jsou výsledkem sionistického projektu formování těla, vázané na teritoriální i tělesné hranice. (…)