Apolena Rychlíková. Komentář.
Natočeno 2020. Premiéra 2. 3. 2020 (ČRo Plus, 4 min.) v cyklu Názory a argumenty.
Lit.: Rychlíková, Apolena: Apolena Rychlíková: Vydá se v otázce lidských práv Slovensko na polskou cestu? In web ČRo Plus, 2. březen 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Katoliban – tak se přezdívá určitým tendencím, které v posledních letech začaly na Slovensku nabírat na síle.
Řadí se mezi ně snaha o omezení potratů, sociálně ekonomické zvýhodnění rodin spojené s protimigrantskou rétorikou, prosazování politiky souhrnně známé jako „rodinný mainstreaming“, kdy se analyticky vyhodnocuje dopad různých návrhů a politických strategií na slovenské rodiny nebo útočení na práva lidí z LGBT menšin. To vše se běžně děje za aktivního politického přičinění Konference biskupů Slovenska.
Právě tento subjekt spolu s dalšími křesťanskými uskupeními před lety stál za vyhlášením Referenda o rodině, kde se rozhodovalo o výlučnosti manželství jako svazku jednoho muže a jedné ženy, zákazu adopce dětí dvojicí nebo skupinou osob stejného pohlaví a práva rodičů ochránit děti před školním vyučováním v oblasti sexuálního chování nebo eutanazie.
Dnes, po pěti letech, jsou podobné postoje standardní výbavou řady stran. Včetně té, která tu o víkendu vyhrála volby – OBYČAJNÍ ĹUDIA a nezávislé osobnosti. I tato strana předkládala v minulém volebním období návrhy zákonů, které měly za cíl zpřísnit protipotratovou legislativu. I tato strana má homofobní tendence.
Do voleb se spojila s Křesťanskou unií, uskupením, které je jen prodlouženou rukou Hnutí pro-life volající po úplné kriminalizaci potratů, démonizující otázky genderu a rovnosti mužů a žen nebo bojující proti lidem jiné sexuální orientace. Je štěstí, že do parlamentu se nakonec probojovali jen čtyři zástupci unie, bohužel včetně její nejvýraznější postavy Anny Záborské.
Skutečná demokratická alternativa
Vítězný Igor Matovič se netají tím, že by rád získal ústavní většinu. I proto vyrazil vyjednávat s milionářem a předsedou strany SME Rodina Borisem Kollárem. Letmý pohled na volební program jeho strany připomíná více než cokoliv jiného polské Právo a spravedlnost Jarosława Kaczyńského nebo Salviniho italské hnutí Liga či Národní frontu Marine Le Penové.
K posledním dvěma se Kollár koneckonců sám odvolává jako k politickým vzorům a v Česku by se tedy dal přirovnat nejspíš k Tomiu Okamurovi – jen s větším finančním zázemím. Je tohle skutečně ten pravý partner na prosazování nějaké výrazně lepší politiky, než předváděl SMER?
Z rodiny se na Slovensku stala nová politická ideologie, spolu s „ochranou státu“ ji konzervativním způsobem traktoval skoro každý, kdo se zúčastnil voleb. Pro progresivnější liberální voliče jsou sobotní volby jako studená sprcha, celých 200 tisíc hlasů, které ve volbách dostala koalice Progresívne Slovensko a Spolu, propadlo.
Slovenské hodnoty se smrskly na oscilaci na hraně klerofašismu, národního socialismu a bezhodnotového populismu, pod který se skryjí jak liberálové, tak zarytí katoličtí fundamentalisté. Porážka SMERu se mnohým jeví jako absolutní vítězství „slušného Slovenska“, jenže mnozí jen pro stromy nevidí les.
Existuje reálná obava, aby se základní lidská práva na Slovensku nezačala ještě více omezovat. Vzhledem k tomu, že opozici bude tvořit pouze SMER a kotlebovci, bude hájení základních civilizačních výdobytků na občanské společnosti. Nová vládnoucí koalice totiž bude kromě jiných problematických momentů silně konzervativní a silně národovecká. Vzhledem k tomu, jakou trajektorii přesně tyto základy nabraly v Maďarsku nebo Polsku, to pro Slováky v budoucnu může představovat závažný problém. (…)