Do kin vstoupil dokument V síti, který ukazuje hrozbu zneužívání dětí v online prostředí. Film Víta Klusáka a Barbory Chalupové vyvolal veřejnou debatu o bezpečnosti dětí na internetu. Kdo jsou sexuální predátoři, kteří se na internetu zaměřují na chlapce a dívky a jak se před nimi chránit? Připravila Veronika Hlaváčová.
Natočeno 2020. Premiéra 1. dílu 2. 3. 2020 (ČRo 1 Radiožurnál, 8:50 h.).
Obsah: 1. Monika: Naboural se mi do webkamery a sledoval, jak se převlékám (5 min.) – 2. Kdo jsou vlastně sexuální predátoři na internetu? (7 min.). – 3. On-line kontaktování dětí nabízí prvek interaktivity nebo alespoň zárodku vztahovosti, což pornografie nenabízí, vysvětluje sexuoložka Renáta Androvičová (8 min.) – 4. Jaké jsou následky útoku na vývoj dítěte? – 5. Tresty pro pachatele: maximum je až 12 let.
Lit.: Duchková, Anna – Hlaváčová, Veronika: SERIÁL. Pojď si se mnou psát… Seriál Radiožurnálu odkrývá podoby internetových sexuálních útoků. 1) Monika: Naboural se mi do webkamery a sledoval, jak se převlékám. In web ČRo 1 Radiožurnál, 2. březen 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Půl roku si 12letá Monika myslela, že si přes internet píše s jen o něco starším sympatickým klukem a prožívá svou první velkou lásku. Ptal se jí na školu i na koníčky, ale bavili se čím dál častěji také o sexu. Monika netušila, že na druhé straně je predátor ve věku jejího dědy…
Monika je drobná světlovláska, které je dnes 22 let a studuje vysokou školu. O internetovém sexuálním predátorovi dokáže mluvit i kvůli tomu, že chodila několik let k psycholožce. Ve svém pokoji v Praze ukazuje místo, kde se konverzace odehrávala: „Mám to tady trošku přemístěné. Stůl, kde jsem měla počítač, je na jiném místě,“ upřesňuje.
Svůj příběh se Monika rozhodla sdílet v rámci dokumentu V síti režiséra Víta Klusáka, který je od minulého týdne v kinech.
Petr a Pavel
Monika chodila na gymnázium a nejlepší kamarádka se jí svěřila, že se přes internet seznámila se sympaťákem Petrem a virtuálně s ním chodí. „Bylo nám dvanáct ani jsme vlastně nevěděly, co to znamená s někým chodit,“ popisuje.
Petr měl 15letého bratra Pavla, hezkého kluka z Roudnice nad Labem, se kterým si začala psát Monika: „Pro nás to bylo jako sen – to, že se někomu líbíme a že nás někdo má rád,“ vysvětluje.
Propracovaná identita
Sourozenci Petr a Pavel ale reálně neexistovali. Jejich fotky predátor našel na internetu a vydával se za oba. Na Facebooku vytvořil i fiktivní profil jejich sestry, kamarádů a příbuzných:
„Měl to hrozně promakané – jeden a ten samý člověk si vytvořil plno profilů, vytvořil celou propracovanou rodinu. Ta si vzájemně psala na zeď Facebooku. Každý profil měl svoji minulost, svoje fotky z dětství…“
Predátor měl pokaždé jinou výmluvu, proč nemůže během videohovoru zrovna mluvit nebo ukázat svůj obličej.
Webkameru ani mikrofon si nikdy nezapínal
„Bylo to postupné. Měsíc jsme si psali. Chtěl třeba, abych se připojila na Skype a usmála se, ale on si webkameru nikdy nezapínal,“ popisuje Monika.
„Vždycky měl nějakou adekvátní výmluvu, abych mu jako 12letá holka věřila. Měl i vypnutý mikrofon – říkal, že ho má rozbitý, že mu do něj brácha Petr vylil limonádu a nemá zrovna peníze na opravu.“
Muž začal postupně dívku ovládat, stále víc a víc si chtěl psát o sexuálních tématech. „Říkal, že když půjdu spát, že ho nemám ráda. Tak jsem s ním třeba do 4 hodin do rána chatovala. Nechtěla jsem, aby byl na mě naštvaný. Pak jsem vstávala v 6 hodin do školy. Byla jsem pořád nemocná,“ vzpomíná studentka.
Viděl všechno v přímém přenosu
Po půl roce psaní se měla Monika s údajným Pavlem osobně sejít. Noc předtím to ale zjistila její matka a na schůzku ji nepustila. Predátor byl agresivní a začal Moniku vydírat přes choulostivé fotky, které si tajně pořizoval. Připojil se totiž tajně k její webkameře a všechno si nahrával.
„Zpětně jsem si uvědomila, že mi poslal odkaz, na který jsem klikla, a on se mi naboural do webkamery. Sledoval mě, kdykoli jsem měla na stole zapnutý počítač. Viděl, jak se tady převlékám, jak tady chodím nahá. Také viděl, jak se snažím začít s nějakým uspokojováním. Měl to všechno v přímém přenosu.“
Lit.: Duchková, Anna – Hlaváčová, Veronika: SERIÁL. 2) Panuje mýtus, že jde o odpudivé starce. Predátoři často nejsou o moc starší než jejich oběti, varuje odborník /na/ kyberbezpečnost. In web ČRo 1 Radiožurnál, 3. březen 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: (…) Sexuální predátoři se dají rozdělit do dvou skupin. V první jsou muži, kteří si chtějí s dětmi on-line psát o sexuálních tématech a případně se před nimi uspokojují. Druhá skupina může být daleko společensky nebezpečnější – používají falešné profily, školáky vydírají intimními fotkami nebo je zvou na osobní schůzky. Na oba typy útočníků se dá až nebezpečně snadno narazit v nejrůznějších chatovacích místnostech nebo na sociálních sítích.
„Mám klasický Instagram a Messenger a občas používám Discord, ten je hlavně známý ve světě hráčů videoher,“ vyjmenovává žák deváté třídy Lukáš a potvrzuje, že si ho tam kdykoli mohou dohledat i cizí lidé.
Jeho spolužačka Michaela přidává ještě Facebook a aplikaci Snapchat, přes kterou se posílají fotky, a přiznává, že jí už přišly i intimní snímky od neznámých mužů: „Nebyly to normální fotky, ale sprosté fotky mužského přirození. Po těchto zážitcích šli tito lidi takzvaně do bloku, ale furt mi píšou další a další.“
Sex jako zboží
Vedoucí projektu E-bezpečí a vysokoškolský pedagog z Univerzity Palackého v Olomouci Kamil Kopecký vysvětluje, že posílání pornografie dětem je manipulační trik. Predátoři chtějí, aby si na sexuální obsah zvykly.
„Řada pachatelů posílá dětem intimní a pornografické materiály, aby zvýšili jejich toleranci vůči sexuálnímu obsahu. Protože dítě samo od sebe je vůči sexu citlivé. Když se s ním baví rodič nebo učitel, tak se stydí,“ vysvětluje.
Pachatelé se proto snaží udělat z citlivějších témat naprosto běžnou věc. „Pokud začnete dítě pravidelně masírovat pornografií, tak na jedné straně vzbudíte jeho zvědavost, ale na druhé straně začne dítě postupně akceptovat, že je běžné bavit se s dospělým člověkem, který mu nabízí porno.“
Přímý útok nebo rafinovaná past
Predátory lze rozdělit na dvě skupiny. Většina z nich není nebezpečná, odborníci jim říkají „masturbátoři“. Snaží se s dítětem rychle zkontaktovat, uspokojí se a přestanou komunikovat. „Používají masové tapetování. Osloví naráz stovky, možná tisíce dětí a čekají, které z nich zareaguje,“ popisuje Kopecký.
Zákeřnější predátoři používají falešné profily. Pachatel může předstírat, že je mladá dívka, která se nově přestěhovala do města a hledá kamarády. Jednou ze strategií, jak si získat důvěru dítěte, je podle Kamila Kopeckého takzvané zrcadlení, kdy pachatel přesně napodobuje to, co mu dítě říká. (…)
Lit.: Duchková, Anna – Hlaváčová, Veronika: SERIÁL 3) Většina mužů útočících na děti na internetu nemá žádnou sexuologickou diagnózu, potvrzuje sexuoložka. In web ČRo 1 Radiožurnál, 4. březen 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: On-line kontaktování dětí nabízí prvek interaktivity nebo alespoň zárodku vztahovosti, což pornografie nenabízí, vysvětluje sexuoložka Renáta Androvičová
Dokument V síti vyvrací stereotypní představu, že se budou muži chovat k dětské oběti manipulativně a promyšleně, konstatuje v rozhovoru pro Radiožurnál Renáta Androvičová, sexuoložka a neurovědkyně Národního ústavu duševního zdraví, která se celého projektu účastnila coby odborná konzultantka.
Tady v sexuologické laboratoři máte přístroje k měření sexuální vzrušivosti. Můžou odhalit například pedofilní sklony. Velká část mužů, kteří kontaktují děti na internetu, jsou ale sexuálně normální osoby. Jakou mají motivaci?
Ze zahraničních studií víme, že ve vzorku je asi 60 procent lidí, kteří by nedostali sexuologickou diagnózu. Jsou psychosexuálně normální a ideálním sexuálním objektem je pro ně dospělá žena. Ale v některých situacích, když se k ní nemohou dostat, použijí dívku jako náhradní objekt.
Jde například o muže, kteří dlouhodobě nemají partnerku. K vyhledávání velmi mladých dívek se můžou uchylovat také lidi s poruchami osobnosti, může tam být mentální retardace nebo rodinná patologie.
Může být důvodem i to, že psychosexuálně normální muže už nebaví dostupná pornografie?
Tohle téma není moc prozkoumané. Spíš bych řekla, že toto on-line kontaktování dětí nabízí prvek interaktivity nebo alespoň zárodku vztahovosti, což pornografie nenabízí. Tahle složka v ní chybí.
Musíme si uvědomit, že důležitou součástí lidské sexuality je mít pocit, že někdo chce vás konkrétně, že se o vás zajímá. Chcete mít pocit, že jste středobodem pozornosti. Tahle složka není dobře nahraditelná ani placenými chatovacími místnostmi, kde si muži píši s ženami, protože vědí, že ta dívka tam není jen pro ně.
Co zbývajících 40 procent lidí? Jakou motivaci kontaktovat děti má tahle část predátorů?
Tito lidé mají nějakou zvláštní sexuální preferenci. Je mezi nimi 5 procent lidí s pedofilní preferencí. Pak je tam část, která může vykazovat psychosexuální nezralost, infantilismus – kdy mozek muže nerozlišuje věkové kategorie objektů. Můžou tam být zastoupení exhibicionisti nebo lidé se sexuální agresí.
Jak moc jsou tito lidé společensky nebezpeční?
Pokud bychom se bavili o dokumentu V síti, tak tam se velká většina mužů chtěla jen ukázat nebo chtěla vidět nahotu a netlačila to dál. Nebyli agresivní, nechtěli dívku dál pronásledovat. Skutečně společensky velmi závažných případů, kdy se manipulovalo, vydíralo a vyhrožovalo, těch bylo minimum.
Očekávala jsem sofistikované a velmi promyšlené metody manipulace a získávání důvěry dítěte, ale většinou to bylo přímočaré, explicitní jednání. Nic se nezakrývalo. Bylo jasné, o co mužům od začátku jde sexuoložka Renáta Androvičová o dokumentu V síti (…)