Roland Schimmelpfennig. Dramatická báseň jednoho z nejvýznamnějších německých autorů současnosti. Překlad Jana Slouková. Rozhlasová úprava a dramaturgie Klára Novotná. Hudba Jan Trojan. Zvukový mistr Tomáš Pernický. Režie Aleš Vrzák.
Osoby a obsazení: Muž 1 – Frank (Marek Holý), Muž 2 – Karim (Václav Neužil), Žena 1 – Leyla (Magdaléna Borová), Žena 2 – Cynthia (Jana Stryková), Murat (Jan Battěk), Freddi (Lukáš Adam), Olli (Viktor Dvořák), Mehmet (Marek Adamczyk), Aishe (Eva Hacurová), Kerstin (Eliška Zbranková), Otec (Hanuš Bor) a Matka (Simona Vrbická).
Natočeno v roce 2020. Premiéra 3. 3. 2020 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.; 48 min.) v cyklu Současná hra. Repríza 26. 11. 2024 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Večerní drama.
Videoupoutávka zde.
1. místo na UK International Radio Drama Festival. Nominace a 1. místo v kategorii Drama na Prix Bohemia Radio 2021. Prezentace 19. 10. 2021 (Olomouc, Umělecké centrum UP, Filmový sál – 3. patro, 14:00 – 15:00 h.).
Lit.: Novotná, Klára: Roland Schimmelpfennig: Černá voda. Dramatická báseň o vztazích mezi Němci a Turky v Německu. In web ČRo 3 Vltava, 3. březen 2020 (článek). – Cit.: Dvě party přátel, jedna magická noc a voda, která smývá rozdíly v majetku, víře i původu. To jsou témata hry Černá voda německého dramatika Rolanda Schimmelpfenniga, který se v ní věnuje velmi aktuální problematice vztahů mezi Němci a Turky v Německu. (…)Dramatickou báseň Černá voda Schimmelpfennig napsal v roce 2014 a v překladu Jany Sloukové ji uvedlo Klicperovo divadlo v Hradci Králové a pražské Divadlo D21. Dvě odlišné skupiny lidí – jedna německá, druhá turecká, se v ní setkávají u bazénu, kde se společně koupou a po 20 letech na zážitek vzpomínají. Voda smývá rozdíly ve společenském postavení, přesto u každé z postav zůstává určitá míra rasismu. Podle režiséra Aleše Vrzáka hra ukazuje problematický vztah mezi Němci a Turky, relevantní je ale i pro nás, například pokud jde o soužití mezi Romy a Čechy nebo o postoje k migraci a uprchlíkům. (…)„Je úplně přirozené, že každý člověk se bojí něčeho neznámého, neprozkoumaného, jiného. Každý se v tom najde a nemusí jít jen o barvu pleti, ale třeba i o rozdíly v majetku. Chudý snadno okamžitě odsoudí bohatého a naopak – domníváme se, že každý si za všechno může sám, jenom já mám smůlu,“ dodává herečka Jana Stryková.
Lit.: Novotná, Klára: Černá voda. Hra o odlišnosti a nerovnosti vedle sebe existujících světů. In web ČRo Prix Bohemia Radio, 1. září 2021 (článek). – Cit.: Dvě party přátel, jedna magická noc a voda, která smývá rozdíly v majetku, víře i původu. Co ale zůstane z odvážných plánů a křehkých vztahů po dvaceti letech?
Hra předního německého autora Rolanda Schimmelpfenniga je dramatickou básní o odlišnosti a nerovnosti vedle sebe existujících světů, o strachu, předsudcích a lhostejnosti, které prohlubují propast mezi nimi. Ale také o lásce a něze. (…)
Za teplé letní noci přelezou tajně plot koupaliště na kraji velkoměsta dvě party kamarádů. Holky a kluci, co se nikdy dřív nepotkali. Ani nemohli, protože Frank, Cynthia, Kerstin, Olli a Freddie pocházejí všichni z dobře situovaných německých rodin, mají zázemí, vzdělání a perspektivu. Naproti tomu Leyla, Aishe, Karim, Murat a Mehmet jsou potomky tureckých přistěhovalců, pekaře nebo majitele bistra, a jejich svět je světem jiných zvyků, hodnot i možností. A právě jen ve tmě uprostřed horké noci se mohou jejich osudy nakrátko protnout. Protože všichni mají stejnou obyčejnou touhu ponořit se do černé vody, zaplavat si, odpočívat na kraji bazénu, bavit se a smát, a pak jít společně do baru, na skvělý kebab a nakonec se nad ránem ruku v ruce ztrácet mezi stromy na stráni nad městem. Ale kolik z těch náhlých pocitů sounáležitosti, přátelství, kolik z lásky, která se v tu noc narodí, dokáže přežít týden, měsíc nebo rok? Dvacet let? (…)
Z Franka je budoucí ministr, z Cynthie, jeho ženy, ředitelka školy, kam chodí Karimovy děti. Murat zdědil bistro. Leyla prodává v supermarketu. A jednoho deštivého večera potká Frank Leylu na ulici. Oba o dvacet let starší než tenkrát, když se do sebe zamilovali uprostřed omamného léta na koupališti. A každý z nich daleko na jiné cestě, ze které nelze uhnout. Nebo je možné zastavit a vrátit čas?
Jeden z nejhranějších německých autorů současnosti, Roland Schimmelpfennig, dal své hře podobu mnohovrstevné dramatické básně, v níž více než situace vykresluje působivé obrazy a zachycuje křehkou pomíjivost vztahů. Prostý příběh tak nabírá sílu nadčasového podobenství o odlišnosti a nerovnosti vedle sebe existujících světů, o strachu, předsudcích a lhostejnosti, které prohlubují propast mezi nimi. Ale také o lásce a něze.
Podobně jako u svých dalších děl autor přes veškerou koncepční promyšlenost, jazykovou stylizaci i obrazivost nechává tvůrcům velký prostor pro uchopení díla. Text má podobu proudu vyprávění, v němž se prostupují různé časové roviny a mezi nimi vystupují v dialozích střípky událostí dávné letní noci i situací o dvacet let mladších. V rozhlasové adaptaci jsou obě roviny propojeny skrze čtyři hlavní protagonisty, kteří vyprávějí příběh, ale zároveň se ocitají v rolích Franka, Leyly, Cynthie a Karima. Režisér Aleš Vrzák svěřil tento úkol Markovi Holému, Magdaléně Borové, Janě Strykové a Václavu Neužilovi. Vedle nich se součástí obrazů stávají další hlasy, ale také hudba a důmyslný zvukový plán Jana Trojana a Tomáše Pernického. Je načase přelézt plot a ponořit se do tónů i ticha černé vody. (….)
Lit.: Žilinská, Gabriela: Černá voda smývá předsudky, ovšem jen na jedinou noc. Současné drama nastavuje posluchači zrcadlo. In web ČRo Prix Bohemia, 21. říjen 2021 (článek). – Cit.: Třetí poslechový den festivalu zahájily pochmurné pozouny. Hra o pravdě a svědomí otevřela rozhlasovou přehlídku v kategorii Drama.
Témata her letošní přehlídky se jednotně vyznačují svou schopností znepokojit posluchače svou aktuálností a dlouho v něm doznívat.
V letošním ročníku Prix Bohemia zasedli v porotě Šimon Dominik, Marta Rebzda, Stephanie Jamnicki, Ján Šimko a Jan Čeněk.
Poslední jmenovaný na první rozhlasové inscenaci s názvem Soudný den režiséra Víta Vencla nejvíce ocenil kontinuitu zvukového projevu. Drama rakouského autora Ödöna von Horvátha tematizací viny a svědomí asociuje variaci Dostojevského Zločinu a trestu.
Inscenace však poukazuje také na veřejné mínění, které je obzvlášť v menších komunitách velmi proměnlivé a kruté. Porotci svorně pochválili bohatý soundscape, jehož autory byli Ladislav Reich a Ladislav Železný, a skrze který byli posluchači vrženi přímo do prostředí malé obce.
Také u druhého poslechu byli posluchači svědky zločinu. Režisérka Natália Deáková vytvořila adaptaci britského románu Iana McEwana Skořápka, který má ovšem překvapivého vypravěče, dítě v prenatálním stádiu. Cynismus vnímali porotci jak v postavě dítěte, tak i v jeho matce. Plod v inscenaci vnímá s cynickým odstupem vraždu svého otce i svět, do kterého se má narodit. Cynický je podle porotců také paradox obecného vnímání těhotné matky jako nevinné a nedotknutelné osoby, která je ovšem v této inscenaci původcem myšlenky na vraždu svého muže.
Porotci velmi kladně hodnotili zvukové zpracování dvou rozdílných prostředí – uvnitř a vně dělohy. Co do režijního řešení se ovšem debata nejvíce soustředila na herecké obsazení. Nejmladší roli totiž ztvárnil nejstarší herec štábu, Ivan Trojan. Tuto skutečnost nicméně označila dramaturgyně Klára Novotná za režijní záměr. Výklady a asociace jsou tedy volně přenechány na posluchači.
Silného posluchačského zájmu se dostalo inscenaci Černá voda. Divadelní hru Rolanda Schimmelpfenninga nastudoval pro rozhlasové médium režisér Aleš Vrzák. Narativní skladbu inscenace vystihl porotce Jan Čeněk připodobněním zážitku z poslechu k řetízkovém kolotoči, kdy se od určitého bodu zvukové vrstvy slily do zvukové koláže podobné písni.
Na komentář porotce Jána Šimka, že mu v inscenaci chybí pestrost kulturního střetu, Vrzák reagoval: „Ta noc, která přebije barvu kůže a vydrží téměř až do rána, než na stráni začne svítání, je pro mě něčím, co smyje i ty jazykové roviny. Proto bych nikdy nešel do obsazení, které bude jasně ukazovat na arabský původ převedený přes němčinu do češtiny. Myslím, že by to chytlo určitou karikaturu, které bych se bál. Pro mě je hra o smytí předsudků na jednu noc.“ (…)