Kolikrát za zimu se Kateřina Neumannová dostane na běžky? A co ji na českých horách nejvíc trápí? Připravila Alena Zárybnická.
Natočeno 2020. Premiéra 1. 3. 2020 (ČRo Pardubice, 26 min.).
Lit.: Zárybnická, Alena: Kateřina Neumannová slavila osmnáctiny na svém prvním mistrovství světa. In web ČRo Pardubice, 1. březen 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Kateřina Neumannová je dvojnásobnou mistryní světa a šestinásobnou olympijskou medailistkou. Narodila se v Písku, první stříbrnou medaili na mistrovství světa získala jako juniorka v roce 1991, kariéru ukončila rok po vítězné jízdě v Turíně. Vystudovala andragogiku na Univerzitě Jana Ámose Komenského a dnes pracuje na Ministerstvu obrany. Nově byla zvolena do Národní rady pro sport, která je poradním orgánem Národní sportovní agentury.
Kolikrát jste se tuhle zimu dostala na běžky?
„Letošní zima je na běžky opravdu skoupá, samozřejmě po horách cestuji, je to část mojí práce, ale krásně jsem si zalyžovala o Vánocích na Šumavě, ale musela jsem s těma běžkama až na Modravu. Od nás ze Zadova to vůbec nešlo. Pak jsem byla na běžkách na svých cestách po zahraničí, ale bylo toho opravdu výrazně méně, než bych si přála.“
Pojďme na začátek vaší sportovní kariéry. U ní byl Stanislav Frühauf a mně připadá, že jste si museli rozumět, protože vy jste svým způsobem přírodní talent a on přírodním trenérem.
„To je určitě pravda, a když dám stranou jeden rok, tak jsem se Standou prožila celý sportovní život a já měla to štěstí, že jsem potkala velmi specifického trenéra, ale trenéra s velkým srdcem a velkou energií, tahem na branku a takovou vizí na něčem dlouhodobě pracovat v souladu s přírodou a Šumavou. Trenéra jsem neměnila a až v úplném závěru kariéry jsem šla svou vlastní cestou a to bylo spíš z důvodu, že on se chtěl věnovat rodině a už nechtěl tolik cestovat, ale pořád byl mým trenérem a dělal tréninkové plány.“
Vaši rodiče taky sportovali, měli vztah ke sportu?
„Toto vždycky vychází z rodiny a moje máma je vystudovaná tělocvikářka, takže ke sportu naše rodina měla blízko, ale nikdy nikdo nezávodil na vysoké úrovni. Můj brácha závodil na univerzitní úrovni, kdy studoval medicínu, táta také lékař, máma učitelka. Sport k naší rodině patřil, bylo pravidlem, že o víkendech přes zimu se jezdí na hory, v létě na chalupu a sportovalo se. To byl možná základ mého úspěchu, že mě nikdo do ničeho nenutil, naopak mi dali tu možnost a já jsem své dětství prožila v Písku a základ všestrannosti a sportovní dlouhověkosti vidím v tom, že jsem vymetala kdejaký sportovní oddíl a sportovní akci a bylo naprosto běžné, že jsem za odpoledne stihla dva tréninky, jeden s lyžařema, jeden s kanoistama, a mezi nimi jsem přejížděla na kole.“ (…)