Připravila Alena Rokosová.
Natočeno 2020. Premiéra 3. 2. 2020 (ČRo 3 Vltava, 8 min.).
Lit.: Rokosová, Alena: Vydejte se po stopách Boženy Němcové v Praze. Její život ovlivnil nedostatek peněz, časté stěhování i sledování tajnou policií. In web ČRo 3 Vltava, 3. únor 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: V Praze strávila Božena Němcová posledních téměř dvacet let svého života, ovšem adresu změnila minimálně dvanáctkrát. Odkud kam vedly její cesty a proč byla nucena se tak často stěhovat?
Přistěhovala se v roce 1842, konkrétně do ulice Na Poříčí do domu U Zeleného stromu. Do pražské společnosti vstoupila na českém plese konaným na Žofíně v roce 1843. „Už byla matkou čtyř dětí, ale vypadala prý krásně, jako devatenáctiletá,“ popisuje literární historička Věra Menclová.
Na Slovanském ostrově naproti Paláci Žofín tuto událost dodnes připomíná dílo sochaře Karla Pokorného z roku 1954. Socha v nadživotní velikosti zobrazuje prostovlasou ženu s rozevlátými šaty. „Je to socha optimistické mladé ženy, která má nakročeno dopředu. Je velmi působivá, zejména tím, že stojí na vysokém soklu architekta Jaroslava Fragnera,“ popisuje Věra Menclová.
Společně se přesouváme do Ječné ulice, kde na průčelí budovy číslo 28 vidíme bronzovou pamětní desku s reliéfním portrétem Boženy Němcové. Vytvořili ji Eva Springerová a Jan Zázvorka v roce 1957. Text zhotovený zlatým písmem říká, že v tomto domě napsala roku 1854 Božena Němcová Babičku. Ale opravdu Babička vznikla právě tady?
„Babičku napsala ve vysokém stupni zoufalství nad odchodem syna Hynka, který zemřel, když bydlela právě tady v Ječné ulici. Takže ji tu začala psát, ale pravda není, že by ji tu napsala celou. Babička totiž vycházela na etapy, sešitově, jak to tehdy bývalo zvykem, a dopsala ji až ve Vyšehradské ulici,“ vysvětluje literární historička. V dnešní Vyšehradské ulici, konkrétně na domě 1378/45, najdeme pamětní desku atypického tvaru – jde o otevřenou knihu postavenou na výšku. „V přízemním bytě žila Božena Němcová rok. Musela ho dávat dohromady s přáteli, protože tu před ní žila paní, která chovala zvířata a dva roky skoro nevětrala, ale Němcová v něm byla nakonec spokojená. Svému muži v dopise napsala, že „byt je hezký a co nejhlavněji velmi zdravý“,“ říká Věra Menclová. (…)