Eva Kadlčáková. Fejeton.
Natočeno 2020. Premiéra 11. 1. 2020 (ČRo České Budějovice, 4 min.) v cyklu Fejetony Evy Kadlčákové.
Lit.: Kadlčáková, Eva: Eva Kadlčáková: Instinkty. In web ČRo České Budějovice, 11. leden 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: „To mi řekni, jak to, že těm kačenám v tomhle mrazu neumrznou ve vodě nohy?“ zamýšleli jsme s mužem tuhle v neděli nad záhadami zimního, a pak i podzimního a jarního života, „že si ty vlaštovky pamatujou naše vokno, viď? Nebo že si novorozeně cucá palec už v břiše matky? Jak ví, že bude potřebovat sací reflex?…“
Bavili jsme jeden druhého pestrostí příkladů a vymýšleli vymyšlená, a přitom pořád tolik neuvěřitelná řešení otázek, proč jsou věci tak, jak jsou, a kdo to tady vlastně všechno řídí…
Těžko si totiž představit, že instinkty vznikají samy od sebe. A málo pochopitelná je i teorie zkušenosti, ze které se stal dědičný znak tím, že se přenesla na nějaké šroubovitě připojené aminokyseliny. A nejen to, když to domyslíme do důsledku, přesunula se ona dědičná vloha vlastně na vodíky, kyslíky a uhlíky. A copak ty z toho mají rozum?
Vysvětlení, že vlohy předala matka dítěti, také neobstojí. Poněvadž: kdo je vložil matce? Kde se vůbec vzala ta první matka? A byla první slepice nebo vejce?
Rozjímání tohoto druhu jsou prostě půvabná, od instinktů nás dovedou pekelně a zábavně daleko. Když se ale k těm instinktům vrátíme a přestaneme zkoumat jejich vznik a vývoj, můžeme prostě konstatovat, že jsou.
A že jsou „pravděpodobně absolutně“ přesné. Jen se nám nechce věřit, že by něco absolutního bylo vůbec možné, a tak užíváme slůvko pravděpodobně, abychom si nechali zadní vrátka pro intelekt. Neboť intelekt, ten instinkty rád a zdatně popírá: vždyť to nemá logiku!, volá na nás z čelního laloku. (…)