Michal Frankl, historik. „Strach je něco, co je třeba brát vážně, nezesměšňovat; je třeba argumentovat a ukazovat za tou masou údajných vetřelců skutečné lidi, s jejich vlastním osudem a rozhodováním“, říká muž, který zkoumá fenomén uprchlictví i moderní antisemitismus. Moderuje Barbora Tachecí.
Natočeno 2020. Premiéra 9. 1. 2020 (ČRo Plus, 10:34 h.).
Lit.: Marková, Zuzana – Tachecí, Barbora: Argument o antisemitismu muslimů je přehnaný. Používá se jako záminka, myslí si historik Frankl. In web ČRo Plus, 9. leden 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Michal Frankl se aktivně věnuje výzkumu fenoménu uprchlictví v Evropě, dokonce na tuto svou vědeckou činnost získal grant. Mezi antisemitismem ve 30. letech a dnešní islamofobií, prý vidí jisté paralely. Na druhou stranu − takto primitivní srovnání dělat nechce.
V souvislosti se strachem z muslimských uprchlíků se často artikuluje téma jejich antisemitismu. Vidět světový nárůst protižidovských nálad v souvislosti s vlnou migrace ale podle Michala Frankla není tak docela na místě.
„Nepochybuji o tom, že lidé si s sebou něco přinášejí… Otázkou je, co s tím a jakým způsobem je může třeba znalost historie někam posunout,“ komentuje obavy ve společnosti.
Byl bych rád, kdyby i lidé, kteří mají kritický postoj k migraci, o ní byli schopní mluvit realisticky. Aby nebyla diskutována z perspektivy konspiračních teorií. Michal Frankl
Evropané podle Frankla potřebují hlavně ujištění, že migrace je součástí života společností a nejde o nic nového. „Většina lidí také potřebuje cítit, že situace se nevymyká kontrole,“ dodává.
Žid vs. muslim?
Frankl vysvětluje, že se na celou problematiku dívá z jiné perspektivy. Jako historik ví, že velmi podobná tvrzení, která dnes slýcháme o migrantech, se objevovala i o židovských uprchlících. Zejména prý o stereotypizaci (jakési zobecnění) východních židů.
„V období vzniku první republiky se východní Žid objevoval jako protiklad občana – kriminální nebo komunistický živel, dokonce „terorista“,“ popisuje s tím, že přičítání negativních vlastností vidíme v současnosti. Bez toho, aby lidé, kterých se mají týkat, byli podle jakýchkoli znaků radikalizováni. (…)