Ludvík Kundera. Rozhlasová verze inscenace brněnského Státního (Mahenova) divadla. Rozhlasová úprava Jiřina Marešová. Hudba Jan Novák. Hraje Taneční orchestr Gustava Broma. Dramaturg Karel Tachovský. Divadelní režie Evžen Sokolovský st. Rozhlasová režie Bohdan Denk.
Osoby a obsazení: Zdeněk, malíř (Josef Karlík), Pepík, stolař (Josef Štefl), Jiří, filozof (Otakar Dadák), Rudolf, herec (Milan Vágner), Miloš, medik (Rudolf Krátký), Jaroušek, architekt (Zdeněk Kampf), theolog (Boleslav Roček), cestář (Štěpán Zemánek), dolmeč (Rudolf Jurda), holič (Rudolf Chromek), dívka ze snů (Dagmar Pistorová), Marie (Helena Kružíková), Jarmila (Viola Javůrková) Schulze, parťák (Karel Hospodský), Erna von Lützgendorf (Jana Kuršová), šansoniérka (Vlasta Fialová), suše komentující hlas (Olga Fialová).
Nastudovalo Brno 30. 7. 1962 (studio 6). Premiéra 30. 9. 1962 (Praha, 20:00 h.; 97 min.). Repríza 21. 3. 2020 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.) v cyklu Rozhlasové jeviště.
Pozn.: Existuje také novější nastudování z roku 1990.
Lit.: anonym: Rozhlasová premiéra – Nedělní večery. Ludvík Kundera: Totální kuropění. Hra o jedné generaci. In Čs. rozhlas a televize 39/1962 (18. 9. 1962), s. 2 (článek). – Cit.: V neděli ve 20.00 na okruhu Praha a RPD uslyší posluchači poprvé rozhlasovou adaptací hry Ludvíka Kundery „Totální kuropění“. Kunderova hra má v soudobé dramatické tvorbě ojedinělé postavení a domníváme se, že by bylo zbytečné připojovat další rozbor k těm mnohým, které již byly napsány. Citujeme raději autora samotného: „Myslím, že existuje něco, co by bylo možno nazvat generačním balvanem: zážitek, který na člověka dolehl na rozhraní jinošství a mužství a který určuje barvu celých desítiletí ne-li celého života. Chce-li člověk volněji dýchat, chce-li se zbavit chmury, chce-li prozřít, musí tento balvan odvalit. Někdy to trvá hodně dlouho. Generačním balvanem mým a mnoha jiných českých lidí, narozených v roce 1920 a v letech přilehlých, byl takzvaný totaleinsatz — totální nasazení, jakási mírnější forma nucených prací. Nacisté s tím začali koncem roku 1942 a za rok dovezli z okupovaných území do říše na 6 miliónů lidí. Lekce, jichž se jim tam dostalo, smrštily se v onen balvan, o němž jsem mluvil. Odvaloval jsem jej bezmála dvacet let a zásluhu na tom, že jsem jej nakonec — alespoň pro sebe — odvalil, nemám ani tak já, nýbrž spíše německý básník Petr Huchel. Vyprávěl jsem mu své zážitky z totálního nasazení ve Špandavě u Berlína i zážitky svých kamarádů nasazených jinde, podotýkaje, že z toho hodlám v neurčitém budoucnu udělat román. Petr Huchel mě ale ihned začal přesvědčovat, že to je látka jako stvořená pro divadelní hru
a musil jsem mu dát ruku na to, že se ji pokusím napsat. Pokusil jsem se a výsledek tohoto pokusu v rozhlasové zkratce uslyšíte. Ti, kdo byli totálně nasazeni, budou mít jistě na tuto hru zvláštní měřítka. Chtěl bych je jenom poprosit, aby neulpívali na detailním srovnávání hry s vlastními zážitky, i když je to jistě lákavé: na různých místech to prostě bylo různé — a nic dalšího z toho neplyne. Důležitější je, jestli je ve hře vysloven ten základní pocit chlapců, kteří museli uprostřed „rajchu“ pracovat pro nepřítele a nemohli proti němu táhnout s puškou v ruce. Z toho pocitu už pak pro jejich další život plynulo jistě ledacos závažného: například vědomí, že se tam charaktery nejenom deformovaly, ale zároveň — a silněji — už formovaly.“
Lit.: Ochová, Sheila: Neúspěch s úspěchem. In Rudé právo. – Roč. 43 (1962), č. 274 (4. 10.), s. 5. (recenze rozhlasového ztvárnění Kunderovy hry).
Lit.: anonym: Ludvík Kundera: Totální kuropění. Hra o mnoha obrazech, s mnoha osobami a jedním jazzorchestrem. In web ČRo 3 Vltava, 21. březen 2020 (anotace). – Cit.: Rozhlasovou verzí původně divadelní hry Totální kuropění si připomínáme sto let od narození Ludvíka Kundery. Hra o mnoha obrazech, s mnoha osobami a jedním jazzorchestrem, jak zní její podtitul, byla inspirována autorovou vlastní zkušeností z totálního nasazení za druhé světové války. V režii Evžena Sokolovského se představí celá řada významných hereckých osobností brněnské Mahenovy činohry šedesátých let.
Lit.: Hnilička, Přemysl: Totální kuropění – předehra rozhlasové tvorby Ludvíka Kundery. In web Panáček v říši mluveného slova, 15. 8. 2005.
Lit.: -fl-: Divadlo před mikrofonem – jinak. In: Host do domu, roč. 9, čís. 8, s. 379. Cit.: „… Pravda, ten, kdo nezhlédl představení, nezíská z rozhlasového poslechu představu zcela přesnou, i když rozhlasový režisér B. Denk převzal brněnskou divadelní inscenaci do posledního herce; pro výrazný jevištní rukopis Evžena Sokolovského nemohl být totiž povětšině nalezen adekvátní výraz rozhlasový (pro příklad: skvěle vystavěný obraz zmateně proudících chodců na berlínském Alexander-Platzu nestačila nahradit běžná zvuková kulisa pouličního hluku ani z poloviny). Na druhé straně není ovšem na škodu, že se rozhlasová úprava vzdala „zrozhlasovění za každou cenu“; vždyť magnetofonový pásek zachová takto vcelku věrný – právě proto, že poněkud pasívní – záznam jedné z nejzajímavějších událostí v našem divadelnictví posledních let. (…) Tentokrát by snad bývalo bylo dokonce užitečné vzdát se rozhlasovosti skoro úplně a místo úpravy přinést výstižně komentovanou reportáží z divadelního představení (se škrty a vynecháním té či oné drsnosti, která z příjimače zazní drsně na druhou). Tedy: nahrávka Totálního kuropění není rozhodně ideální dílo rozhlasové dramatiky. Pozdravujeme však dramaturgii, která chce přijít za posluchačem raději s dílem pozoruhodným než s osvědčeným až příliš.“
Lit.: Stulírová, Markéta: Totální kuropění Ludvíka Kundery. Brno: FF MU, 2011 (bakalářská práce).