Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

1. 10. 2019

Prašina – Černý merkurit (2019)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Premek @ 10:50

Vojtěch Matocha. Kompletní audiokniha.  Režie Alexandra Bauerová. Zvuk Jiří Pochvalovský. Hudba Mario Buzzi. Ilustrace Karel Osoha. Úprava obalu pro CD Jan Mottl. Technický redaktor Vojtěch Machálek. Odpovědná redaktorka Tereza Melicharová.

Čte Matouš Ruml.

Natočeno 2019 Vydalo Tympanum, říjen 2019 (1 CD MP3).

Pozn.:  Za tajemstvím, ukrytém v nebezpečných zákoutích Krchlebů…

Prašinu sevřel mráz, neobydlené ulice jsou zaváté sněhem. Od prvního dobrodružství Jirky a En uplynulo několik měsíců, přímo v tajemné čtvrti si vybudovali klubovnu zvanou Doupě a objevili prašinskou část Krchleby, ze které přichází hrozba pro celé město. Přesto se zdá, že jejich přátelství slábne. Na koho se ještě mohou spolehnout, když i oni dva před sebou mají tajnosti? Pod ocelovým nebem se odehraje strhující příběh, který vyvede z omylu všechny, kdo si mysleli, že na Prašině může nastat klid. Pokračování úspěšné audioknihy, ověnčené cenou Nejlepší audiokniha pro děti a mládež 2018, odhalí nová zákoutí a tajné stezky křižující záhadnou pražskou čtvrť.

Vojtěch Matocha (1989)
Vystudoval matematiku, dnes vyvíjí software pro mobilní telefony. Tvůrčím psaním se zabývá od gymnázia, úspěšně se účastnil několika literárních soutěží, píše recenze pro iLiteraturu. Jeho debut Prašina (2018) se stal bestsellerem a těší se oblibě čtenářů napříč generacemi. Prašina získala Cenu učitelů za přínos k rozvoji dětského čtenářství a Cenu nočních spáčů Noci s Andersenem. Autorovi přinesla nominace na Magnesii Literu, Cenu Jiřího Ortena a Zlatou stuhu.

Matouš Ruml (1985)
Vystudoval Hudebně dramatické oddělení Pražské konzervatoře (2008). Již během studií hostoval v Divadle ABC, ve Stavovském divadle a v Klicperově divadle v Hradci Králové. Pět let byl členem souboru Městského divadla v Mladé Boleslavi, kde vystoupil například v inscenacích Ostře sledované vlaky, Nebezpečné vztahy, Úplné zatmění nebo Chaplin. Nyní je členem divadelního spolku Kašpar v Divadle v Celetné (Osiřelý západ, Višňový sad, Mrzák Inishmaanský, Mikulášovy patálie). Televizním divákům je známý ze seriálu Comeback, z pořadu pro děti Hřiště 7 a z magazínu Za obzorem. Je laureátem Ceny Zuzany Navarové a Thálie pro mladého činoherce za rok 2012. Pro Tympanum načetl audioknihy Podivný případ se psem (první místo v soutěži Audiokniha roku 2017 v kategorii Nejlepší audiokniha / jednohlasá četba) Prašina a Nikdykde.

Lit.: Tarnovský, Marek: Dobrodružství v nejtemnější části Prašiny. In web Naposlech.cz, 21. 11. 2019 (recenze). – Cit.: Pokračování Prašiny, v níž Vojtěch Matocha umně kombinuje napínavě vystavěný dobrodružný příběh s prvky sci-fi, fantasy a detektivky, nese tajuplný název Černý merkurit a případné obavy z nastavované kaše lze z velké části zapomenout jako neopodstatněné. Autor sice používá stejné vypravěčské postupy, stejné rekvizity i podobné situace jako v prvním dílu, přesto se Černý merkurit předchozí knize solidně vyrovnává.

Kdo zná v první Prašině odhalené tajemství záhadné pražské čtvrti, v níž nefunguje elektřina a vše jako by zde ustrnulo v době před technickou revolucí, ten si bude muset některými vysvětleními projít znovu. Autor tak ale činí jen v nezbytné míře a způsobem, aby ani poučené publikum nenudil. Děj je tentokrát umístěn do místa zvaného Krchleby, ve všech smyslech slova nejtemnější části Prašiny. Zde už lidé odmítají i ty nejjednodušší vynálezy moderní doby, mají vlastní zákony, pevná pravidla a jejich životy jsou plné zášti, nenávisti a násilí. Právě sem se musejí vydat Jirka a En, aby odhalili záhadu černého merkuritu, ale také aby se o sobě dověděli víc, než zřejmě chtěli vědět. A nové dobrodružství jim možná pomůže vzkřísit i skomírající plamínek jejich dřívější lásky.

Jestliže v první části své zamýšlené trilogie autor více méně nastoluje otázku, nakolik je lidstvo v zajetí technologií, a předvádí, jak by vypadal život bez nich, druhá část je úvahou o tom, nakolik se může projevit v lidské duši a následně ve společenství důsledné odmítání jakéhokoli pokroku – a právě uměřenost jeho přemítání je pro dnešní dobu nesmírně cenná, obzvlášť pokud si uvědomíme, že Matocha si vydělává na živobytí jako vývojář mobilních aplikací.

Autor dokázal napsat dvě vynikající a velice čtivé knížky s velkou přidanou hodnotou. Obě rámuje dobrodružný a napínavý děj plný záhad a tajemství, který nedá publiku vydechnout. Jeho stylistické schopnosti jsou místy až neuvěřitelné (už jen způsob, jakým jakoby mimochodem a jako holý fakt umístil Prašinu doprostřed Prahy, je excelentní), a třebaže některé dějové konstrukty mohou působit nereálně, dokáže do jazykově brilantního textu „vpašovat“ celou řadu velmi silných situací, nápadů a otázek, že mu za vlasy přitažené momenty rádi odpustíme. Nutno dodat, že v druhém dílu Prašiny jich nacházíme o poznání více než v prvním, ale také, že otázky, které autor svému publiku klade, jsou o poznání závažnější.

Audioknižní verze se opět ujal pod režijní taktovkou Alexandry Bauerové nadaný Matouš Ruml, vyznávající spíše hraný než vyprávěný styl interpretace. Otázkou je, zda taktovka režisérky nezapomínala v některých případech mávat a zda celkově sice povedený Rumlův výkon někdy není za hranou. Posluchač jistě mladému herci odpustí občasná zaškobrtnutí, kterých je velmi málo, ale o to jsou rušivější (jde o nemnoho situací, kdy například neoddělí spojku od podstatného jména). Smíšené pocity však vzbuzují hlasové proměny věnované některým postavám – obzvláště krchlebský hrdlořez Sam promlouvá hlasem, který se blíží přehrávání až karikatuře. Možná by v některých případech méně bylo více, nicméně interpretační rámec je i přes tyto námitky zcela legitimní.

Hudba Maria Buzziho audioknihu skvěle doplňuje a zároveň svou nápaditou moderností neustále připomíná, že se příběh odehrává v současnosti, čímž pomáhá rozbíjet zcestné názory o nových Stínadlech a o Matochovi jako pokračovateli Jaroslava Foglara.

Celkově je audiokniha Prašina – Černý merkurit podobně kvalitní jako její předchůdkyně, a to i po technické stránce. A tak už nezbývá nic jiného, než se těšit na závěrečný díl a doufat, že neposune prozatím hodně nadprůměrný počin do říše zapomenutelna.

 

Žádné komentáře »

No comments yet.

RSS feed for comments on this post. TrackBack URL

Leave a comment

Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.

Powered by WordPress