Aleš Palán. Kompletní audiokniha. Hudba Pavel Hlaváček. Režie Tomáš Soldán. Zvuk Rostislav Koňařík. Fotografie Jan Šibík a Daniela Matulová. Foto na přední straně přebalu Daniela Matulová. Grafická úprava Aleš Lederer. Grafická úprava obalu pro CD Jan Mottl. Odpovědná redaktorka Tereza Melicharová.
Čte Igor Bareš, Norbert Lichý, Jana Stryková, David Novotný, Petr Čtvrtníček, Leoš Noha, Vilma Cibulková a Stanislav Šárský.
Natočeno 2019. Vydalo Tympanum, listopad 2019 (1 CD MP3).
Pozn.: Poustevníci žijí stále mezi námi. Vlastně ne mezi námi, spíš mimo nás. O setkáních s nimi je tato audiokniha.
Někteří si postavili v lese chýši, jiní žijí v maringotkách, případně na horských samotách. Jeden přespává přímo pod stromy. K některým se dá dojet autem, k dalším se musí pěšky. Názory a životy šumavských samotářů se nepodobají ničemu, co znáte. Osm předních hereckých osobností přináší příběhy poustevníků duše, kteří dali vale naší „civilizaci“. Někteří samotáři stojí nohama pevně na zemi, jiní vyprávějí svůj život trochu jako mýtus. Způsob, jakým v krajině přebývají, se ostatně dost možná mýtem brzy stane. Audiokniha Raději zešílet v divočině je ponorem do dlouhodobé samoty a odloučenosti, do tajuplného paralelního světa, který přesto tomu našemu klade velmi znepokojující otázky. Rozhovory se šumavskými samotáři vedl držitel ceny Magnesia Litera Aleš Palán, snímky přispěl fotograf Jan Šibík (Czech Press Photo, Golden Prisma Award). Své hlasy samotářům propůjčili Igor Bareš, Norbert Lichý, Jana Stryková, David Novotný, Petr Čtvrtníček, Leoš Noha, Vilma Cibulková a Stanislav Šárský.
Aleš Palán (1965)
Český novinář, publicista a spisovatel. V Brně nedokončil studium pedagogické fakulty a několik let se toulal po Československu. Je jedním ze signatářů Charty 77. V druhé polovině osmdesátých let a na začátku let devadesátých pracoval jako noční hlídač, figurant a kopáč. Od roku 1993 se věnuje žurnalistice (Lidové noviny, Česká televize, TV Nova, Katolický týdeník, Hospodářské noviny, Host,… ) Vedl kurz tvůrčího psaní na Literární akademii Josefa Škvoreckého. Ve svých knihách se zabývá zejména literaturou, výtvarným uměním, vírou a sportem, známé jsou jeho knižní rozhovory se zajímavými osobnostmi českého kulturního života. Z jeho nejvýznamnějších publikací jmenujme Neboj se vrátit domů (2018), Brnox. Průvodce brněnským Bronxem (2018), Nedělňátko aneb s Cimrmanem v zádech (2016), Tokijské květy (2011) a další.
Igor Bareš (1966)
Po studiích na JAMU prošel několika brněnskými scénami. Pak přešel do angažmá v Národním divadle a dnes je součástí souboru Divadla na Vinohradech. Získal nominace na Ceny Thálie, Alfréda Radoka i Českého lva. Pravidelně spolupracuje s rozhlasem věnuje se v dabingu. Pro Tympanum načetl audioknihy Plachý milionář přichází, Dům z karet a Adelheid.
Norbert Lichý (1964)
Prošel šumperským městským divadlem, byl součástí souboru Divadla loutek v Ostravě a od roku 1987 působí bez přestávky v Divadle Petra Bezruče. Za roli Mendela Singera ve hře Job od Josepha Rotha byl v roce 2009 oceněn Cenou Thálie. Kromě herectví také komponuje scénickou hudbu. Tympanum v jeho interpretaci vydalo audioknihu Den trifidů, za níž získal cenu Audiokniha roku v kategorii Nejlepší interpret.
Jana Stryková (1979)
Vystudovala činoherní herectví na DAMU. Prošla řadou pražských divadelních scén, hrála na Letních shakespearovských slavnostech a účastnila se experimentálních divadelních projektů. Od roku 2017 je součástí souboru Národního divadla. Natočila několik televizních filmů (Cesta do nemožna, Hodinový manžel, Zakázané uvolnění,…) a seriálů. Tympanum vydalo v její interpretaci audioknihu Nevěra.
David Novotný (1969)
Jako herec začínal v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích, od roku 1998-2016 byl členem Dejvického divadla v Praze. Výrazné postavy ztvárnil ve filmech Tmavomodrý svět, Non Plus Ultras, Pravidla lži nebo Karamazovi. Ze seriálové tvorby lze zmínit jeho roli v Okresním přeboru či minisérii Rédl. S Tympanem spolupracoval na titulech Andělé všedního dne, Povídky z prvního a druhého poločasu a Láska v době globálních klimatických změn.
Petr Čtvrtníček (1964)
Po studiu střední uměleckoprůmyslové školy vystřídal řadu zaměstnání, zabýval se reklamní režií a vystupoval s divadlem Vrata. V současné době má stálé angažmá v Divadle Na zábradlí. Je znám především jako jeden ze spolutvůrců kultovního televizního recesisticko-satirického pořadu Česká soda a dále účinkováním v pořadu HBO „Na stojáka“. Ztvárnil výrazné komické role v celé řadě filmů a seriálů (Eliška má ráda divočinu, Mazaný Filip, a Čert ví proč, Doblba!, Obsluhoval jsem anglického krále,…).
Leoš Noha (1968)
Je vyučeným mechanikem elektronických zařízení, od roku 1992 působil v Činoherním studiu v Ústí nad Labem jako osvětlovač a posléze také herec. Pak začal také hostovat v divadle Na zábradlí, kde je dnes ve stálém angažmá. Větší filmovou příležitost získal ve snímcích Mistři (2004) a Protektor (2009). V oblíbeném seriálu Okresní přebor ztvárnil roli zdravotníka a sukničkáře Adolfa „Áďu“ Větvičku.
Vilma Cibulková (1963)
Prošla řadou pražských divadelních scén, včetně angažmá v Národním divadle. Vedle toho ztvárnila mnoho výrazných filmových rolí, za všechny jmenujme snímky Báječná léta pod psa, Kuře melancholik nebo Mazaný Filip. Je držitelkou Českého lva v kategorii Nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli za film Pupendo, Ceny Thálie za roli slečny Fischerové ve hře Picasso (Divadlo Ungelt) a Ceny Thálie za roli Leni Riefenstahlové ve hře Leni (Divadlo v Řeznické). Věnuje se dabingu a spolupracuje s rozhlasem.
Stanislav Šárský (1939)
Vystudoval pražskou DAMU, ale herecky se prosadil především v Ostravě. Od 90. let působí současně také na pražských divadelních scénách (Rokoko, Švandovo divadlo, Letní shakespearovské slavnosti). Od roku 2016 je v angažmá v Divadle pod Palmovkou. Objevil se také v televizním seriálu Kamenný řád a v několika pohádkách. Dlouhodobě se věnuje recitaci a rozhlasové tvorbě: zanechal výraznou stopu v desítkách rozhlasových inscenací a účinkuje v kombinovaných hudebních pásmech.
Lit.: Smolíková, Klára: Vypravěči samoty. In web Naposlech.cz, 25.11.2019 (recenze). – Cit.: Těžká, výtvarně vymazlená kniha Raději zešílet v divočině na mě doma shlíží z poličky už několik měsíců. Nerozbalená. Čeká na svou chvíli. Rozhovory Aleše Palána s obyvateli šumavských samot nejsou četbou všední, a ne každý den se k nim hodí. To dá rozum. A pak jsem objevila audioverzi a cestou z Prahy na Moravu a zpět jsem celou nahrávku vyslechla. S nesmírným potěšením. Téměř náruživě, jako by mi ta slova chtěla připomenout, o co jsem odkládáním přišla.
Úlohy tazatele, tedy Aleše Palána, se ujal Igor Bareš. První ze sázek na jistotu. Jeho projev je znělý, kultivovaný, zároveň evokuje blízký vztah, který Palán se samotáři ze Šumavy navázal. Přesto se mi zprvu zdálo, že se sedmi zpovídanými na sebe nejsou napojeni, nereagují jako při tenisových výměnách. Předpokládám, že ne všechny (možná vůbec žádný) z rozhovorů nebyly nahrávány ve studiu současně. Stmelující role se však ujímá hudba Pavla Hlaváčka, který mi utkvěl v paměti po nedávném poslechu audioknihy Les mytág, a na tuto výtku jsem brzy ve vytržení z poslechu zapomněla. Harmonika z obálky knihy i přebalu CD se konečně rozezněla.
V prvním rozhovoru nazvaném Někde v mlčení musí být ta odpověď na otázky odpovídá Roman Szpuk hlasem Norberta Lichého, herce s jedinečným hlasovým projevem. Promyšlené odpovědi se vyslovením prohloubily, mudrlantství ustoupilo ve prospěch hlubších pravd. Jako posluchačka jsem byla okamžitě uhranuta. Když ve druhé části Jako když si zvíře vyhrabe noru věnované Martině Kyselové čte odpovědi sametově ženským hlasem Jana Stryková, přepadla mě poprvé velká zvědavost. Jak ta žena žijící v maringotce a obklopená jen svými zvířaty vypadá? V knižním vydání jsou přece fotky Jana Šibíka! Proč jen jsem knihou předem alespoň nezalistovala? Nezbylo, než se podvolit slovům a obraz samotářky si v hlavě střípek po střípku pospojovat, vymodelovat bytost, kterou Palán, vědom si výpovědní hodnoty fotografické přílohy, zvenku nepopisuje.
Text míří pod kůži, tam se skrývá to podstatné. Jedinci, kteří se odpojili od civilizace, využili samoty ke zklidnění a častěji nahlížejí do své mysli. A tak se přes zdánlivou nemluvnost dokáží vyslovit o našem každodenním pinožení mnohem podstatněji a jdou k jádru bytí. Proto jsem ocenila civilní způsob, jakým četbu pojala Vilma Cibulková, která v kapitole Malovala, co viděla: anděly a bylinky dává hlas Dáše Macháčkové. Nebojí se zámlk, drsných tónů či občasné přerývavosti, kterými vrací zapsaným slovům znovu syrovost mluvené řeči.
Na zvukové knize se podílelo celkem osm narátorů a nikdo z nich se vysokou laťku, jakou si navzájem stanovili, nepokusil podlézt či obejít. Jedna dvojice se však rozhodla, že posluchače ohromí. David Novotný a Petr Čtvrtníček se ujali promluv dvojčat Klišíkových a pojali část nazvanou Kdybych byl jeden jako neopakovatelný herecký koncert. Na místě režiséra Tomáše Soldána bych skákala radostí. Nicméně tuším, že za lehkostí se často skrývá velká dřina a pečlivá příprava.
Sedmihodinová nahrávka audioknihy Raději zešílet v divočině mě pohltila. Vyvolala ve mně tolik vzpomínek, úvah, myšlenek. Nezapomněla jsem však na svou zvědavost a po doposlouchání jsem doma nedočkavě z igelitu vybalila knižní svazek. A s každým dalším prohlédnutým snímkem, jako by kouzlo mizelo. Nechci přijít o tu atmosféru, tváře a v divočině utopená místa, které mi audiokniha zprostředkovala a které se teď usídlily v mé hlavě! Vrátila jsem knihu na poličku. Možná ještě přijde její chvíle, už kvůli dvěma do nahrávky nezařazeným rozhovorům, ale pravděpodobně si dřív pustím ještě jednou její audioknižní verzi.