Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

5. 6. 2019

Ranní úvaha Daniela Soukupa – Aby náš svět byl k žití (2019)

Filed under: Eseje, fejetony, přednášky — Premek @ 14:49

Daniel Soukup. Úvaha.

Natočeno 2019. Premiéra 5. 6. 2019 (ČRo 3 Vltava) v cyklu Ranní úvaha.

Lit.: Soukup, Daniel: Daniel Soukup: Aby náš svět byl k žití. In web ČRo 3 Vltava, 5. červen 2019 (článek + nahrávka k poslechu) – Cit.: Je správné mít dnes děti? Podle všeho si tuhle otázku klade čím dál víc lidí.

Ale odpovědi na ni se až nesmiřitelně různí. Vycházejí totiž z naprosto odlišného vnímání skutečnosti.

Z jedné strany slyšíme, že je dobré mít dětí co nejvíc, protože jenom tak se podaří uchovat náš národ a kulturu. Současná nízká porodnost je prý projevem sobectví a příznakem úpadku západní civilizace. Podívejte se, říkávají zastánci tohoto názoru varovně, o kolik víc dětí mají muslimové.

Odjinud se zase ozývá, že mít děti v době blížící se klimatické katastrofy je nezodpovědné: jednak ještě víc zatěžujete planetu, jednak přivádíte děti do světa, který brzy dost možná nebude k žití.

Sám patřím k těm, kdo mají mnohem větší obavy z klimatické katastrofy než z islamizace Evropy. Změna klimatu skutečně probíhá a je to největší současný celosvětový problém, jehož dopady, například v podobě vyschlé krajiny, už začínáme pociťovat i v našem mírném podnebném pásu.

Islamistický terorismus samozřejmě existuje také a bylo by pošetilé ho podceňovat, nicméně jde zkrátka o jedno z řady bezpečnostních rizik dneška. Jenže v Česku někteří politici a média tohle riziko přifukují natolik, že každý pátý ze zdejších muslimů už zažil fyzické napadení a nešťastný pan Balda se kvůli hrůze z islámu dokonce dopustil teroristického útoku.

A s tvrzením, že „tahle země je naše“, zaštítěným často i údajnými křesťanskými hodnotami, se nedokážu ztotožnit už vůbec. Vždyť Hospodin v Bibli praví: „Země je má. Vy jste u mne jen hosté a přistěhovalci.“ Země zvaná Česko nebývala a zase nebude; jiní tu žili před námi a jiní tu budou žít po nás. Třeba, kdoví, tady za tisíc let převáží nějaká forma islámu – taková představa mě vůbec neděsí. Ostatně před tisíciletím byl muslimský Córdobský chalífát nejrozvinutější a nejtolerantnější zemí Evropy.

Zaráží mě ale jakási zavilost, která, jak se mi zdá, narůstá ve všech možných názorových bublinách. Jedním z jejích projevů je třeba právě nutkání mluvit druhým do něčeho tak intimního, jako je rozhodnutí, jestli mít děti. Anebo sílící naléhání ze všech stran, že to či ono je naprosto nezbytné podepisovat, bojkotovat, odvrhovat či podporovat. Jako by všechno bylo buď světodějné, nebo nicotné.

A tak se trochu bojím, aby se nám nezačaly vytrácet některé hodnoty, které dnes sice nemají mnoho halasných zastánců, ale to neznamená, že by byly méně důležité. Třeba smysl pro humor a sebeironii. Nebo úcta k jiným názorům a schopnost aspoň občas názor nemít. Anebo odvaha pustit si pusu jen tak na špacír – tím pochopitelně nehájím šíření nenávisti – a ochota dopřát to i druhým. A především radost z obyčejných věcí; ta se ve srovnání s tím vším, co se dnes má brát smrtelně vážně, pomalu začíná jevit jako v lepším případě malicherná a v horším zločinná.

Svět, ve kterém by těchto nenápadných hodnot ubylo, by samozřejmě nezanikl ve spektakulární apokalypse. Ale žilo by se v něm o poznání hůř. A to ne v nějaké víc nebo míň pravděpodobné budoucnosti, ale právě teď.

 

Žádné komentáře »

No comments yet.

RSS feed for comments on this post. TrackBack URL

Leave a comment

Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.

Powered by WordPress