Dnešní Portréty se věnují Jozefu Gabčíkovi – parašutistovi, který před sedmasedmdesáti lety zaútočil na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. I když byl jeho příběh popsaný mnohokrát, pořád je možné objevovat mnoho nových informací. Například tu, že Jozef Gabčík měl za sebou úspěšnou sabotážní akci už na jaře 1939. Připravil a slovem provází David Hertl.
Natočeno 2019. Premiéra 23. 5. 2019 (ČRo Plus, 20:05 h.). Repríza 27. 5. 2020 (ČRo Plus, 10:10 h.); 31. 5. 2020 (ČRo Plus, 19:07 h.); 27. 5. 2021 (ČRo Plus, 11:10 h.).
Lit.: Hertl, David: Jozef Gabčík. Hrdina, kterému selhal samopal. In web ČRo Plus, 23. květen 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Otázka jak do televizní soutěže: největší čin domácího protinacistického odboje v Evropě v letech druhé světové války? Soudíte-li, že to bylo provedení atentátu na Reinharda Heydricha v květnu 1942, tipujete správně.
Velký příběh má nevýhodu, že kdekdo se ho už snažil popsat, kdekdo o něm něco natočil, a především: všichni vědí, jak to dopadlo. Slovenský publicista Ján Bábik přesvědčuje, že je stále co objevovat. Třeba na osobnosti slovenského hrdiny Jozefa Gabčíka (1912-1942).
Několik nacistů otrávil yperitem
Začít můžeme u píseme „z“ v jeho jménu. Gabčík byl po otci slovenské národnosti, jeho maminka Marie byla Češka a on sám byl v křestním listu zapsán jako Josef; tak se podepisoval a tak signoval i poslední vůli. Ono „z“ je nyní jakýmsi dodatečným respektem k jeho slovenské národnosti.
Gabčík se nestal hrdinou až okamžikem atentátu. Svůj postoj k nacistům dal najevo v létě 1939, už v samostatném Slovenském státu. Tehdy pracoval jako skladník ve Skalce u Trenčína ve skladu bojových chemických látek.
Když do skladu přišli němečtí vojáci, odmítl vydat klíče. Následně uvolnil kohoutky na zásobnících s yperitem; jedovatý plyn několik nacistických vojáků zabil a způsobil škodu za 50 tisíc tehdejších marek. Po tomto činu se Gabčík rozhodl pro útěk za hranice, odkud mohl proti nacistům bojovat lépe.
Gabčíkovu rodinu nevydali
Samotný průběh atentátu byl mnohokrát popsán včetně nešťastného selhání Gabčíkova samopalu stengun, nepříliš spolehlivé zbraně. V roce 1992 natáčel dokumentarista Jan Kaplan film o atentátu a oslovil zpravodajského důstojníka Petera Wilkinsona, který oba atentátníky několik týdnů školil.
Wilkinson řekl památnou větu: „Čert ví, kdo jim stengun dal. Sám bych nesvolil, aby byl parašutistům přidělen. Měl jsem s tou zbraní většinou katastrofální zkušenosti. Jsem si jist, že šlo o nějaký soukromý podnik ze strany Čechů, nebo jim ho dalo nějaké anglické hovado.“
Neméně zajímavou kapitolou je i osud Gabčíkových rodičů. Tisův režim sice vydal nacistům do koncentráků 60 tisíc slovenských Židů, ale v případě Gabčíkových rodičů se postavil nacistům na odpor a rodinu Němcům nevydal. Gabčíkův otec tak mohl v roce 1945 převzít od prezidenta Beneše vysoké státní vyznamenání; Gabčíkova sestra převzala Řád Bílého lva v roce 1968 od Ludvíka Svobody.
Pořad Portréty připomíná statečného Jozefa Gabčíka u příležitosti 77. výročí uskutečnění atentátu.