Narodil se v Lublani a první film natočil ve třinácti. Olmo Omerzu letos dostal šest Českých lvů za film Všechno bude. Kdy a proč se rozhodl považovat za českého filmaře? Budou i v dalším filmu neherci? A které atributy režisérského řemesla vyžadují nejvíce kompromisů? Zeptá se moderátor Jan Pokorný.
Natočeno 2019. Premiéra 5. 4. 2019 (ČRo 1 Radiožurnál, 9:06 h).
Lit.: Pokorný, Jan – Švarcová, Alžběta: Film Všechno bude ukazuje podstatu dětství. „Svět není otevřený k mladým touhám,“ říká režisér Olmo Omerzu. In web ČRo 1 Radiožurnál, 5. duben 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Letošní předávání Českých lvů ovládl film Všechno bude. Získal celkem šest sošek včetně té za nejlepší film. „Byla to pro nás všechny obrovská podpora. Jde o jednu z mála cen, kdy může cenu dostat i někdo jiný než režisér nebo producent. Jsem rád, že uznání dostali i mí spolupracovníci,“ říká v rozhovoru s Janem Pokorným režisér Olmo Omerzu.
I když ne všichni se nakonec ze zlaté sošky mohli radovat. Například z hereckých představitelů ji získali jen představitelé vedlejších rolí Jan František Uher a Eliška Křenková. Představitel hlavní role Tomáš Mrvík se musel spokojit s nominací. „Myslím ale, že to Tomáš dal statečně,“ směje se režisér.
Snímek Všechno bude je originální snovou road movie. Na začátku jsou přitom dva obyčejní chlapci: čtrnáctiletý Mára a jeho dvanáctiletý kamarád Heduš, kteří společně ukradnou auto a vydávají na cestu po republice. „Jde o útěk za svobodou, o útěk před něčím,“ upozorňuje Olmo Omerzu. „Jejich zimní útěk je navíc dost nebezpečný.“
Obě hlavní role ztvárnili naprostí neherci. Jejich výkony jsou ovšem fenomenální, a to i díky souhře s dalšími hereckými partnery, například Eliškou Křenkovou nebo Lenkou Vlasákovou. Scéna, ve které se Mára při výslechu s Lenkou Vlasákovou v roli drsné policistky rozpláče, tak patří k nejsilnějším v celém filmu. „Je to moment, kdy postava, která celou dobu lže, sundá masku,“ popisuje režisér.
Chtěli jsme se dostat k podstatě dětství. Kdy jsou lež a pravda mezi sebou pomíchané. Olmo Omerzu
Než začne mít společnost nároky
V rozhovoru pro Týdeník rozhlas se Olmo Omerzu nechal slyšet, že „současný svět není dost otevřený a empatický k mladým svobodomyslným touhám“. A v rozhovoru s Janem Pokorným to opakuje.
„Kamarádství mezi Márou a Hedušem je v něčem nepravděpodobné, jsou totiž velmi odlišní. Neustále jsem zjišťoval, jak jsou oba k druhému otevření. Měl jsem pocit, že portrétujeme svět, který nemá moc předsudků – a je to hodně určené právě věkem. Už během natáčení jsem si uvědomoval, že za rok za dva to ztratí, protože na ně společnost začne klást nároky. A společnost, ke které se vrátí, tak otevřená jako oni není. O tom jsem chtěl vyprávět.“
Slovinští upíři
Olmo Omerzu, který se dnes považuje víc za českého než slovinského režiséra, není ve filmařské branži žádný nováček. Má vystudovanou pražskou FAMU, dávno předtím už ale debutoval se svým prvním filmem. Natočil ho, když mu bylo pouhých 13 let, tenkrát ještě pro slovinskou televizi.
„Film měl 15 až 20 minut, nechtěně se tenkrát chytil politického kontextu,“ vzpomíná s úsměvem režisér. „Bylo to krátce po válce. Film vyprávěl o dvanáctiletém uprchlíkovi, který přijde žít do slovinské rodiny, což tehdy bylo docela běžné. Pak ale zjistí, že jsou to upíři.“