Václav Cílek, geolog, spisovatel. Moderuje Renata Klusáková. Rozhovory s těmi, kterým umění proměňuje život.
Natočeno 2019. Premiéra 25. 2. 2019 (ČRo 3 Vltava, 10:00 h.). Repríza 25. 2. 2019 (ČRo 3 Vltava, 19:00 h.).
Lit.: Klusáková, Renata: Václav Cílek: Ztratíme-li svou kontinuitu, nestaneme se světoobčany, ale globálním póvlem. In web ČRo 3 Vltava, 25. únor 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Realita má kvantový charakter. Je rychlá i pomalá zároveň. Je v ní ticho, krása a jemnost, které zůstanou. Tahle doba vychýlila rovnováhu ve prospěch zpráv, které jsou pravda dopoledne a odpoledne už ne. S geologem Václavem Cílkem jsme nevedli rozhovor o chaosu světa, ale o tom, co přispívá k jeho uspořádání.
„Pomalé, klidné věci se méně účastní pěny dní, ale vytrvávají delší dobu. Z první republiky si pamatujeme jen pár jmen politiků, ale o to víc malířů, literátů a hudebníků.“
Kultura je věc pomalého zrání.
Kontinuitu vnímá Václav Cílek jako vědomí, kdo a čím jsme: „Mít něco naposlouchané z hudby minulého a předminulého století, stejně jako si přečíst něco od Němcové nebo Čapka…Člověk bez vlastní kultury není úplný a živí se jen hláškami z druhořadých filmů.“
Jsme v evolučním stádiu, které míří k propojení světa. Řítíme se k němu slepě poslušní nutkání evoluce, ale není to navždy. Jednou dojde k nasycení a teprve pak budeme schopni uvažovat, v čem to bylo dobé a v čem zlé.
Když se začnou vyskytovat tendence k útlaku kultury, objeví se lidé, kteří ji budou zachraňovat. Kulturní bohatství se může stát majetkem menšího počtu lidí, ale o to zarputileji jej budou bránit.
Hudba a druhohorní hmyz
„Mám pocit, že jsem hodně dostal od přírody, lidí i společnosti a je pár věcí, které bych chtěl udělat, abych vrátil to, co jsem získal,“ říká Václav Cílek a v souvislosti se svým loňským odchodem do důchodu konstatuje, že práce mu doopravdy strašně přibylo. Zredigoval knihu svého otce Václava G. Cílka – Netvořice na přelomu války a míru. „Vzpomínky v sobě nosil celý život a sepsal je jako zážitky obyčejného kluka z Netvořic. Je to nekrvavé svědectví o válce.“
Ve Vizitce vysílané v den tzv. Vítězného února, kdy se v roce 1948 v Československu chopili moci komunisté, jsme se dostali i na téma neonormalizace. Podle Václava Cílka vyrůstá z pocitu lidí, že přituhuje.
„Člověk začne volit jiné strategie. Je velmi opatrný na to, co řekne, a raději se vyhýbá problematickým věcem. Schází nám rovnováha normálního zpravodajství, místo něj máme bud lakování na růžovo nebo na černo.“
Poslouchali jsme ukázku z CD Souhvězdí Santini se skladbami bubeníka Pavla Fajta nahranými v prostorách Santiniho kostelů, dále hudbu slovenského kytaristy Andreje Šebana a koláž z terénních nahrávek a elektroniky skupiny Kora et le Mechanix. „Neumím si představit život bez hudby, je to něco prastarého.“ A jako správný geolog ve Vizitce vysvětlil, že rytmus a hudbu přivedl na svět vlastně už druhohorní hmyz.