Do Hovorů dnes přišla Milena Holcová, která napsala troufalý portrét zakladatele islámu s názvem „Já nic, já Mohamed“. Miliarda a půl lidí ho vyznává, stejně tolik se ho bojí, ale jen hrstka o něm něco ví. O bitvách nebo manželkách jedné z klíčových postav světového kulturního dědictví je rozhovor, který moderuje Vladimír Kroc.
Natočeno 2019. Premiéra 15. 1. 2019 (ČRo Plus, 22:05 h).
Lit.: Kroc, Vladimír – Luptáková, Věra: Kdo byl prorok Mohamed, už nikdo neví, přesto má každý názor, říká spisovatelka Holcová. In web ČRo Plus, 21. leden 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Náboženského a politického vůdce Mohameda na Zemi vyznává až 1,5 miliardy lidí. Stejné množství se ho bojí a jen hrstka o něm vůbec něco ví…
O jedné z klíčových postav dějin lidstva se Milena Holcová rozhodla napsat knihu Já nic, já Mohamed. „Sama jsem se přistihla, že o něm vlastně taky dohromady nic moc nevím. Tak jsem se ptala svých přátel, byli na tom stejně, ale měli svůj názor,“ popisuje spisovatelka.
Při psaní se prý přísně snažila o zachování neutrality, ale všechny prameny, ke kterým se nakonec dostala, zastávaly extrémní stanoviska. „Buď byl pro ně tyran a vrah, který znásilňoval děti, nebo ho naopak adorovaly.“
Vyprávěla jsem jeho příběh
Spisovatelka má sedm vnoučat, a tak jim vypráví příběhy, kterým se škola docela vyhýbá. „Základní lidské příběhy jsou tři: Mohamedův, Buddhy a Ježíše Krista… Asi ne moc chytře jsem si jako prvního zvolila Mohameda. Zřejmě proto, že jsem o něm věděla nejmíň, ale dětem se kvůli své dramatičnosti velmi líbil.“ Takže nakonec z vyprávění vznikla kniha.
Holcová prý sama nikdy nějaké obavy nebo předsudky z islámu neměla. „Projela jsem stopem nějakých deset islámských zemí a kromě Afghánistánu a Balúčistánu jsem neměla problémy. V Afghánistánu jsem byla ještě v době, kdy tam vládl Tálibán, ale tady se o tom ještě moc nevědělo… A taky nás tam zatýkali několikrát denně.“
Kniha je napsána jako jakýsi návod pro rodiče, jak příběh vyprávět. „Na konci každé kapitoly přiznávám, co jsou fakta a co jsem si domýšlela. V případě Mohamedových manželek, kterých bylo devět, se ví, jak zhruba vypadaly a jaký měly charakter. A známé jsou jen ty kosti, já k tomu přidala maso a krev.“
Ženy proroka Mohameda
Pokud jde ale o bitvy, tam si nic domýšlet nemusela. „Jsou doloženy hadísy, což je několik tisíc vzpomínek pamětníků, ze kterých je tak stovka ‚dobrá‘, a psali očití svědci. Když se jich držíte, můžete si být jisti, že vedle nešlápnete.“
Jen dvě Mohamedovy ženy pak můžete považovat za zásadní. „Chadídža byla bohatá vdova, zřejmě o 15−20 let starší, která Mohameda vytáhla z bezejmennosti. Byl sirotek a všude překážel, přestože se o něj jeho arabská rodina postarala. Vyrostl u strýčka, kterého nějaké jeho vzdělání (nakonec byl až do konce života negramotný) nebo majetek nezajímaly.“
Chádídža byla ale vlastně jeho šéfka. Bylo jí už přes 40 a jednoho dne mu nabídla sňatek. Nakonec spolu žili dalších 20 let a měli 6 dětí. „A podle toho, co dnes vím, tak to bylo 20 nejšťastnějších let jeho života.“
Jen sedmiletá holčička
Druhou osudovou manželkou byla teprve sedmiletá holčička, dcera jeho velkého přítele Áiša.
„Když se totiž zjistilo, že Mohamed má zjevení a slyší Alláhův hlas, potřebovali zapisovatele. Tak mu ji kamarád nabídl s tím, že za stravu a ubytování bude zapisovat. Chádídža se k ní chovala mateřsky, ale problém s ní měla jejich nejmladší dcera Fatima. S Áišou začali spávat, když jí bylo devět. A to je i na středověk, i na ten arabský svět, už dost přes čáru. Všichni, kdo ho nemají rádi, mu tohle předhazují. Předpokládám, že ale samotná Áiša to jako nějaké trauma nebrala, protože mu to nikdy nevyčetla. Po jeho smrti, kdy jí bylo nějakých 19, taky zůstala sama. Jejich vztah by se dal popsat jako otcovský až partnerský. Z té devítky žen byla jediná.
Jeho další vztahy s manželkami by prý Holcová popsala jako maniakální, přestože ženy hrály v životě Mohameda naprosto zásadní roli. Zahalování a další povinnosti, které známe dodnes, prý sice pocházejí od proroka, ale jen „proto, že měl později množství nepřátel, kteří si to vylévali na jeho ženách. Tak jim jen doporučil, aby raději moc nevycházely, a když, tak zahalené…“
Za zahalování žen třeba vůbec nemůže
Až několik desítek let po jeho smrti, kdy se k moci dostal jeden z jeho blízkých spolupracovníků Umar (nebo Omar podle jiných pramenů), se do Koránu dostaly nejrůznější příkazy a zákazy a jsou tam dodnes. Tohoto chalífa ženy rády neměly, bály se a on je doslova nesnášel.
Dá se tak tvrdit, že Korán byl původně plný „dobrých“ myšlenek, které se postupem času tak nějak zvrtly?
„Podobné pokrokové myšlenky se v historii lidstva vlastně objevují stále. Ve chvíli, kdy zmizí střední vrstva a jsou jen bohatí, nebo chudí. Mohamed si velké sociální nerovnosti všiml a přišel s myšlenkou sociální spravedlnosti. Arábie byla do té doby brána jako místo s pohany a beduíny, ale on je chtěl posunout na vyšší civilizační úroveň… a to se mu taky podařilo. Tehdy se stali jakousi velmocí středověku,“ dodává spisovatelka Milena Holcová.