Rozhovor pro vysílání pro české krajany v Rakousku. Připravila Pavla Rašnerová.
Hovoří Petr Janeček a Jiří Holý.
Natočeno v Českém centru Vídeň v roce 2019. Premiéra 14. 1. 2019 (Radio Burgenland, 21:10 h) v cyklu Rádio Dráťák Magazín.
S Petrem Janečkem, uznávaným etnologem a folkloristou, působícím na Ústavu etnologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, se v Českém centru Vídeň sešla Pavla Rašnerová.
Janeček se zabývá především současnými pověstmi a fámami, jejichž část zakomponoval do svého cyklu povídek Černá sanitka, která se v Česku dočkala velké oblibě – vzniklo jak televizní a rozhlasové zpracování, tak i divadelní. Díky svým studiím je uznávaný i za hranicemi.
Příběhy očitých svědků
„Pokud někdo tvrdil, že Péráka viděl, tak ho viděl jen velice krátkou dobu, když právě něco přeskočil. Většina lidí se shodovala na tom, že Pérák byl spíš světlé barvy, byl bílý. Taky se často vyskytoval v okolí hřbitovů, takže mohl vypadat jako duch nebo jako nějaký přízrak v rubáši. Tím se trošku liší od toho, jak Péráka kreslí třeba současná komiksová a výtvarná kultura,“ popisuje Pérákův vzhled Janeček.
Pérákův souputník pražský Golem
Etnolog Petr Janeček se v posledních letech zabýval intenzivní badatelsko u činností – věnovanou záhadnému Pérákovi, která vyústila v obsáhlou populárněvědeckou publikaci „Mýtus o Pérákovi. Městská legenda mezi folklorem a populární kulturou“, vydanou v roce 2017. Ne vždy bylo na Péráka pohlíženo jako na hrdinu, jeho postava je i zčásti kontroverzní. „Před druhou světovou válkou byl Pérák spíš negativní postavou, byl chápán jako nějaký zloděj, škůdce nebo lupič, který využívá právě ta skákací péra k tomu, aby přeskočil třeba nějakou vysokou ohradu a něco ukradl, popřípadě byl spojovaný s nějakými násilnými, často sexualizovanými útoky na ženy,“ objasňuje temnou stránku Péráka Janeček.
Petr Janeček | Péráka se údajně báli nacisté i němečtí vojáci
Pérák byl v českých zemích známý již od 20. let 20. století. Každopádně velmi aktivní byl za druhé světové války, ve které bojoval proti nacistickému režimu, což potvrzují i mnohé folklorní příběhy, na základě kterých se díky své oblíbenosti dostaly do populární a umělecké kultury. K Pérákovi se Petr Janeček nedostal jen tak náhodou:
„Moje babička, která pocházela z východních Čech, z Hořic, byla během druhé světové války totálně nasazena v muniční továrně v Poličce. Večer chodila z té továrny s podobně starými děvčaty z noční směny a navzájem se strašily – ‚Ježíšmarjá, představte si, kdyby na nás vyskočil ten Pérák’ – a bály se toho a shodou okolností jako dozorce tam byl nějaký vysloužilý Rakušan – voják, který už nebyl v aktivní službě a ony se ho ptaly, jestli je na tom Pérákovi něco pravdy a on jim říkal – asi si to vymyslel – že toho Péráka se bojí nacisté, i němečtí vojáci.“
Tajemná postava Péráka za druhé světové války
Pérák v období druhé světové války působil ve velkých průmyslových městech – v Praze, Brně, Hradci Králové, v Plzni, Pardubicích či Zlíně. To byla jeho největší sláva. Zajímavé je, že nejstarší vyprávění o něm pocházejí z oblastí, kde dříve žilo německy mluvící obyvatelstvo. Dokonce existují i výpovědi očitých svědků: „Taková hezká vzpomínka je od jedné pamětnice, která byla malá holčička a šla v roce 1944 v Praze na Staroměstském náměstí na mikulášské vánoční trhy. Tehdy probíhala německá ofenzíva v Ardenách a Němci v Praze mohutně slavili, protože věřili, že se válka obrátí a nacistické Německo vyhraje. Ona pak šla s rodiči na tramvaj na Karlovo náměstí. Panovala tam skleslá nálada a česky hovořící lidé byli smutní z toho, jak ty Němci slaví a že ta válka možná neskončí a najednou někdo vykřikl – ‚Podívejte, Pérák!’ a přes tramvaj podle té mé pamětnice přeskočil nějaký tmavý stín a zmizel v parku.“ Lidé díky podobným momentům získávali důvěru a objevoval se u nich optimismus, že válka přece jen možná brzy bude mít konec.
Pérák komiksovým hrdinou
Pérák byl znovuobjeven až v 80. letech 20. století, kdy jej čeští autoři znovu vytáhli na světlo – Milan Knižák či Ondřej Neff. S příchodem nového tisíciletí se o něj začali zajímat i mladí tvůrci a Peráka dostali do komiksu. Na rozdíl od amerických hrdinů, kteří jsou autorsky uměle vytvoření, je Pérák autentický, ve kterého lidé skutečně věřili. Perák ale není ve skutečnosti čistě českou záležitostí. Podobná vyprávění existují v mnoha dalších zemích – především ve střední a východní Evropě. Každopádně první pověst o Pérákovi se objevila ve Velké Británii.
Rakouský Pérák? Slyšeli jste o něm?
Pokud byste se s Petrem Janečkem z Univerzity Karlovy chtěli podělit o své příběhy s Pérákem, můžete se ozvat přímo jemu na e-mailovou adresu: petr.janecek@ff.cuni.cz nebo napište k nám do redakce.
Rozhovory s vědci Petrem Janečkem a Jiřím Holým si můžete poslechnout v dnešním vysílání rádia Dráťák. Natočila a zpracovala je pro Vás Pavla Rašnerová. Magazínem Vás provede Tereza Chaloupková.
Petr Janeček, den anerkannten Ethnologen und Folkloristen, der am Institut für Ethnologie der Karls-Universität tätig ist, traf Pavla Rašnerová im Tschechischen Zentrum Wien.
Geschichten von Augenzeugen/innen
„Wenn jemand behauptete, Pérák, den Spiralhopser zu sehen, dann nur ganz kurz, als er gerade über etwas sprang. Die Mehrheit der Menschen einigte sich, dass Pérák eher hell war, er war weiß und tauchte oft in der Nähe von Friedhöfen auf, also er konnte wie ein Geist oder eine Art von Gespenst in Gewand aussehen. Damit unterscheidet er sich davon, wie er heutzutage in der Comic- und bildenden Szene dargestellt wird“, beschreibt Janeček das Aussehen von Pérák.
Der Prager Golem, der andere tschechische Held
Der Ethnologe Petr Janeček widmete sich in den letzten Jahren intensiv der Forschungstätigkeit, die mit dem geheimnisvollen Pérák verbunden ist. Sie mündete in eine umfangreiche popularwissenschaftliche Publikation „Mýtus o Pérákovi. Městská legenda mezi folklorem a populární kulturou/ Mythus über Pérák. Stadtlegende zwischen Folklore und populärer Kultur“, die im Jahre 2017 erschien. Nicht immer wurde er als Held angesehen. Seine Gestalt ist teilweise auch kontrovers. „Vor dem Zweiten Weltkrieg war Pérák eher eine negative Gestalt, er wurde als ein Dieb, Schädiger oder Räuber verstanden, der gerade die Sprungfeder dafür benutzt, um z.B. über einen hohen Brettzaun zu springen und etwas zu klauen. Zudem wurde er auch oft mit gewaltsamen, oft sexualisierten Angriffen auf Frauen verbunden“, erklärt Janeček auch die dunkle Seite von Pérák.
Petr Janeček | Vor dem Spiralhopser hatten soger Nazis oder deutsche Soldaten Angst
Pérák/ der Spiralhopser war in tschechischen Ländern schon seit 1920er Jahren bekannt. Jedenfalls sehr aktiv war er während des Zweiten Weltkriegs, in dem er gegen das NS-Regime kämpfte, was auch viele Volksgeschichten bestätigen. Dank ihrer Beliebtheit gerieten sie in populäre und künstlerische Kultur. Zum Pérák kam Petr Janeček nicht nur so zufällig:
„Meine Großmutter, die aus Westböhmen kam, konkret aus Hořice, war während des Zweiten Weltkriegs im Munitionslager in Polička total eingesetzt. Abends ging sie aus der Fabrik von der Nachtschicht mit etwa gleichaltrigen Mädchen und sie erschreckten sich gegenseitig: ‚Jesus Maria, stellt euch vor, wenn nur der Spiralhopser auf uns springen würde‘ sie fürchteten vor ihm und zufällig arbeitete dort ein ausgedienter Österreicher als Aufseher, ein Soldat, der nicht mehr aktiv in seinem Dienst war und sie fragten ihn, ob die Geschichte über Pérák wahr ist und er antwortete, wahrscheinlich dachte er sich das aus, im Sinne, dass soger Nazis oder deutsche Soldaten vor dem Spiralhopser Angst hatten.“
Die mysteriöse Gestalt des Spiralhopsers im Zweiten Weltkrieg
Zur Zeit des Zweiten Weltkriegs wirkte Pérák in den großen Wirtschaftsstädten wie Prag, Brno, Hradec Králové, Plzeň, Pardubice oder in Zlín. Dort erlangte er seinen größter Ruhm. Es ist interessant, dass die älteste Erzählung über ihn aus Gebieten kommt, wo die deutschsprachige Bevölkerung früher lebte. Es gibt sogar auch Aussagen der Zeitzeugen/innen: „Eine solch schöne Erinnerung ist von einer Frau, die als Mädchen im Jahre 1944 in Prag zum Christkindlmarkt auf dem Altstadt Platz ging. Damals verlief die deutsche Offensive in den Ardennen und die Deutschen in Prag feierten riesig, weil sie glaubten, dass der Krieg sich wendet und dass Nazi-Deutschland gewinnt. Das Mädchen ging dann mit ihren Eltern zur Straßenbahn auf dem Karlsplatz. Dort herrschte gedrückte Stimmung und Tschechisch sprechende Menschen waren traurig darüber, wie die Deutschen feiern und dass der Krieg wahrscheinlich nicht aufhört und auf einmal jemand aufschrie: ‚Schauen Sie mal, der Pérák ist da!’ und nach der Zeitzeugin übersprang ein dunkler Schatten die Straßenbahn und verschwand im Park.“ Menschen gewannen durch solche, oder ähnliche Momente Vertrauen und sie verspürten auch Optimismus, dass der Krieg doch bald vorbei sein wird.
Das Ende des Spiralhopsers und Ãœbertragung in den Film und Comic
Der Spiralhopser zum Comic-Helden
Pérák wurde erst in 1980er Jahren wiedergefunden, als er von tschechischen Autoren wie Milan Knižák oder Ondřej Neff vor den Vorhand gebracht wurde. Mit dem neuen Jahrtausend begannen sich auch junge Kunstschaffende um ihn zu interessieren und sie brachten ihn in Comic. Im Unterschied zu den amerikanischen Helden, die ausgedacht wurden, ist Pérák authentisch, an ihn glaubte man wirklich. Pérák ist jedoch keine rein tschechische Sache. Ähnliche Erzählungen existieren in manchen anderen Ländern, vor allem im Mittel- und Osteuropa. Die erste Sage über Pérák würde man in Großbritanien finden.
Der österreichische Spiralhopser? Haben Sie von ihm gehört?
Wenn Sie eine Geschichte über Spiralhopser kennen oder über ihn etwas gehört haben und sich mit Petr Janeček in Kontakt setzen wollen, um ihm davon erzählen, melden Sie sich direkt bei ihm unter der folgenden Email-Adresse petr.janecek@ff.cuni.cz oder schreiben Sie uns in die Redaktion.
Die Radiosendung mit unseren Gästen – Wissenschaftlern Petr Janeček und Jiří Holý – hören Sie im Magazin Dráťák an. Die Interviews führte Pavla Rašnerová. Durch die Sendung begleitet Sie Tereza Chaloupková.