Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

3. 10. 2018

Soud osvobodil majora zásahovky. Nadávat a mlátit dovoleno? (2018)

Filed under: Eseje, fejetony, přednášky — Premek @ 9:38

Jiří Leschtina. Komentář.

Natočeno 2018. Premiéra 2. 10. 2018 (ČRo Plus, 3 min) v cyklu Názory a argumenty.

Lit.: Leschtina, Jiří: Jiří Leschtina: Soud osvobodil majora zásahovky. Nadávat a mlátit dovoleno? In web ČRo Plus, 2. říjen 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Loni v září to video obletělo sociální sítě i média. Černý mercedes s neprůhlednými okny zablokuje na plzeňské křižovatce cestu řidiči, který jej předtím problikal za riskantní manévr.

Vyskakují dva muži – jeden s tetováním na paži, druhý s pistolí v ruce. Běží k vozu a pak už mimo obraz slyšíme, jak jeden z mužů řidiči sprostě nadává, řve na něj „ven z auta“ a „zahoď telefon“. Řidič se marně dožaduje policejního průkazu a pak už jen slyšíme jeho volání o pomoc.

Také díky tomu, že řidič incident natočil na kameru, umístěnou za předním sklem vozu, vyšlo rychle najevo šokující zjištění: Mužem, který třímal zbraň a pak řidiče podle jeho tvrzení napadl a snažil se ho násilím vytáhnout z auta, byl zástupce velitele plzeňské zásahové jednotky major Vladimír Slavotínek. Mercedes pak řídil samotný velitel této jednotky major Josef Němec.

Oba policisty vyšetřovala Generální inspekce bezpečnostních sborů, která Vladimíra Slavotínka obvinila ze zneužití pravomoci veřejného činitele. Ale minulý čtvrtek plzeňský soud Slavotínka osvobodil.

Taktický prvek

K chování vysokého důstojníka elitní jednotky soudkyně Lucie Bočková při vynesení rozsudku uvedla: „Bez rozumných pochybností bylo prokázáno pouze to, že obžalovaný přistoupil k vozidlu řidiče. Bez prokázání příslušnosti ho vulgárně oslovil. Naklonil se do vozidla a požadoval po poškozeném, aby vystoupil. Rozhodně nebylo prokázáno, že by se při tomto na poškozeném dopustil fyzického násilí.“

Rozumným pochybnostem se ale ubránit nelze. Chce nám svým verdiktem paní soudkyně sdělit, že je v pravomoci policisty vytáhnout na řidiče, který nejeví sebemenší známky agresivity, pistoli namísto služebního průkazu? Zvlášť, když ho šéfové zásahovky zastavili jenom proto, že na ně blikl v přesvědčení, že jejich neoznačený mercedes riskantně omezil v jízdě jiný vůz?

Bylo skutečně v pravomoci policejního ozbrojence vlámat se oknem do vozu a vyrazit řidiči z ruky mobil? Jestli ho přitom udeřil a nasadil mu kravatu, jak tvrdí žalobce, nikdo ze svědků neviděl. Řidičovo volání o pomoc ale ze záznamu zní úpěnlivě a mrazivě bezprostředně.

Pan Slavotínek před soudem vypověděl: „Zbraň jsem nesl jako taktický prvek, hlavní k chodníku.“ Při pohledu na řítící se habány z černého mercedesu by asi vyděšeného řidiče neuklidnilo ani fantaskní ujištění, že kvér v rukou jednoho z nich není zbraní ale pouhým taktickým prvkem.

Proč ale bylo třeba tasit „taktický prvek?“ Policisté uvedli, že se cítili ohroženi, protože řidič na ně zezadu najížděl. „Došlo i k nárazu, kdy jsem se praštil hlavou o sloupek,“ vypověděl Slavotínek. Proč na záznamu auto kamery žádný náraz (a musela by to tedy být šlupka) není zachycen a na voze policistů nebylo nalezeno jediné škrábnutí? To už nikdo v soudní síni nevysvětlil.

Při pohledu na takový průběh a výsledek procesu se vnucuje neodbytná otázka: Co by se asi dělo, kdyby napadený řidič nezachytil celý incident svou kamerou? Kdoví jestli by on teď už nestál před soudem za napadení veřejného činitele.

 

Žádné komentáře »

No comments yet.

RSS feed for comments on this post. TrackBack URL

Leave a comment

Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.

Powered by WordPress