Jan Vávra. Komentář.
Natočeno 2018. Premiéra 3. 7. 2018 v rámci pořadu Názory a argumenty (ČRo Plus, 4 min).
Lit.: Vávra, Jan: Jan Vávra: Neokázalá statečnost Dagmar Burešové. In web ČRo Plus, 3. červenec 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Když jsme někdy na přelomu listopadu a prosince 1989 probírali ve stávkovém výboru divadelníků sestavování nové české vlády, slyšel jsem poprvé o půvabné kandidátce na ministryni spravedlnosti, která – přestože vypadá na třicet let – hájila za totality jako advokátka řadu nespravedlivě stíhaných.
Později, na různých zasedáních Občanského fóra jsem měl poznat, že Dagmar Burešová, jak se nová ministryně spravedlnosti jmenovala, kromě ženského půvabu, křehkosti a noblesy disponuje i nezdolnou energií. Přicházela vždy s vstřícným úsměvem a dokázala jasně definovat základní problémy justice a navrhnout správnou cestu.
Ačkoli jako advokátka mnohokrát přelstila komunistický režim pomocí paragrafů, které si sám schválil, řídila se především zdravým rozumem. Nebyla žádný snílek nebo teoretik. Byla zastánkyní přirozeného práva a za spravedlnost neúnavně bojovala. Především byla ale opravdu statečná. Tedy něco, co se dnes už moc nevidí.
Zastupování obětí komunismu
Dagmar Burešová byla dcerou prvorepublikového advokáta Josefa Kubišty a byla vychována v duchu masarykovských zásad. Svoji odvahu projevila ještě před maturitou, když se v roce 1948 jako skautka pustila do boje proti vzniku jednotné mládežnické organizace. Vystudovala práva a stala se odbornicí na pracovněprávní spory občanů se státem.
Jejími klienty se stávaly oběti komunistického režimu, zejména po roce 68. „Disidenty tenkrát houfně propouštěli z práce, a protože to podnikoví a kádroví právníci neuměli, byly první výpovědi neplatné. Já vyhrávala spory a postižení za mnou začínali chodit v zástupech,“ popisovala toto období svého života později.
S režimem se ovšem neutkávala jen poli pracovněprávních vztahů. V roce 1969 se neváhala ujmout zastupování matky Jana Palacha v procesu s komunistickým poslancem Vilémem Novým, který šířil teorie o takzvaném studeném ohni, což mělo zpochybnit morální apel Palachovy smrti.
Normalizační režim se jí samozřejmě odvděčil výslechy na StB, zabavením cestovního pasu či nepřijetím mladší ze dvou dcer na gymnázium. Navzdory tomu tlaku Dagmar Burešová v následujících letech zastupovala na sto osob stíhaných režimem, mimo jiné Milana Kunderu, Ivana Medka, Ladislava Sitenského či Karla Kyncla.
„Zbabělost by měla být trestná“
Po listopadu 1989 se stala první ministryní spravedlnosti v české vládě. Prosadila mimo jiné výměnu devíti předsedů krajských soudů a spoluvytvořila důležitý zákon o soudních rehabilitacích. Po volbách v červnu 1990 byla jako poslankyně OF zvolena předsedkyní České národní rady. Podílela se například na vzniku velkého lustračního zákona.
Dnes můžeme jen litovat, že se nepodařilo prosadit její návrh na zveřejnění jmen příslušníků StB a funkcionářů KSČ, kteří StB řídili. Ve volbách v roce 1992 získala jako kandidátka Občanského hnutí v Praze 13 tisíc preferenčních hlasů, ovšem OH nepřekročilo 5 %, takže v politice skončila. Zůstala ale aktivní ve skautském hnutí.
„Dášino nevyslovované, ale o to nespornější krédo znělo: zbabělost by měla být trestná,“ vzpomínal ve své knize Po Devětaosmdesátém někdejší disident a polistopadový premiér české vlády Petr Pithart. Statečných osobností neměl český národ nikdy nazbyt. I proto nám bude Dagmar Burešová citelně scházet.
Poslední rozloučení s Dagmar Burešovou, která v sobotu zemřela ve věku 88 let, se koná ve středu 11. července od 11 hodin ve velké obřadní síni strašnického krematoria.