Příběhy sociálních pracovníků a klientu rapid housingu a housing first v Brně.
Natočeno 2018. Premiéra 4. – 8. 6. 2018 (ČRo 1 Radiožurnál, 8:45 h.).
Obsah: 1. Olga. – 2. Olga II. – 3. Dana – 4. Dana II. – 5. Kritika projektu.
Lit.: Kremr, Tomáš: SERIÁL. Nový začátek. In web ČRo 1 Radiožurnál, 4. červen 2018 (anotace + nahrávky k poslechu). – Cit.: Projekt Bydlení především dává lidem bez zázemí možnost znovu nastartovat svůj život. Žili na ubytovně nebo přímo na ulici. Teď dostali novou šanci díky městskému projektu s názvem Bydlení především. Poslechněte si jejich příběhy.
Projekt Bydlení především spustili v Brně už v roce 2016. Díky němu mohou vybraní lidé v bytové nouzi získat nájemní byt za poloviční cenu. Reportér Českého rozhlas Tomáš Kremr zjišťoval, jak experiment funguje a jak lidem pomáhá. Vysíláme každé ráno o všedních dnech po 8:45.
Lit.: Švarcová, Alžběta – Kremr, Tomáš: Brno jí dalo druhou šanci. Projekt Housing First pomáhá lidem bez domova sehnat bydlení. In web ČRo 1 Radiožurnál, 4. červen 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Paní Olga je jednou z 65 lidí, které Brno do projektu Housing First vybralo. Žila na ulici, teď jí město Brno nabízí pomocnou ruku. A to i přesto, že se to některým opozičním politikům nelíbí.
Paní Olga je jednou z 65 lidí, které Brno zapojilo do programu Housing First, tedy Bydlení především. Město v něm rozdává bydlení za nájem o polovinu nižší, než je obvyklé. Chce tak dát lidem bez domova druhou šanci a novou naději do života.
Už jen vyplnit žádost
Na rohu u Mahenova divadla se trochu nesměle krčí malá žena v zářivé, oranžovo-modré bundě. Tmavé, trošku rozcuchané vlasy má sčesané do drdolu. A možná s nervozitou očekává, jakou zprávu jí za chvíli oznámí sociální pracovnice brněnského magistrátu Markéta Musilová.
Už za pár minut si oddechne. Dozvídá se totiž, že si ji město nakonec do projektu skutečně vybralo. A nastupují formality.
Oficiálně vyplňuje žádost o byt, ve které prohlašuje, že nemá dluh na nájemném a že nebydlela v obecním bytě. Také v ní popisuje, že za posledních pět let bydlela na ubytovnách, v chatkách, krátce přespávala na noclehárně a nedávno přišla o střechu nad hlavou úplně.
Opozice program kritizuje
Pětačtyřicetiletá Paní Olga se do Brna s rodinou přistěhovala jako malé dítě. Neustále kvůli dalšímu stěhování střídala školy, vyučila se na prodavačku. Do tíživé situace se dostala po smrti manžela. A pak ji zradilo zdraví: onemocněly jí ledviny, teď čeká v pořadníku na transplantaci.
Stálé bydlení by jí mělo pomoci život zlepšit. Jako dalším 64 lidem bez domova, kteří byt za výhodnější nájem dostanou.
Sociální programy magistrátu přitom kritizují někteří brněnští politici, zejména opoziční. Nastavená pravidla podle nich nejsou dost motivační a nenutí nájemníky, aby se snažili si bydlení udržet a zároveň si najít práci.
Lit.: Kremr, Tomáš: Na život mezi čtyřmi stěnami si lidé bez domova nezvyknou hned. K ruce mají i sociální pracovnice. In web ČRo 1 Radiožurnál, 5. červen 2018 (článek+ nahrávka k poslechu). – Cit.: Paní Olze je 45 let, několik posledních let strávila v nejrůznějších chatkách nebo ubytovnách. Až doteď. Pomocnou ruku jí podalo Brno, které jí za výhodnou cenu nabídlo byt. A když do něj poprvé vstoupila, čekalo ji překvapení…
S paní Olgou a sociální pracovníci Markétou Musilovou míříme chodbou ke dveřím garsonky. „Teď si odemknete a už v bytě zůstanete,“ překvapuje paní Olgu sociání pracovnice.
Uvnitř už na ně čeká další sociální pracovnice Jana Miholová. Na kuchyňskou linku Olze připravila základní potraviny na vaření. Na stěnu mezi balkónem a chodbou pověsila barevný nápis „Vítejte doma“.
Brněnský magistrát poskytl 65 lidem bez domova byty za výhodnější nájem. Město tak testuje přístup Housing First neboli Bydlení především. Vychází z toho, že bydlení je jedna ze základních lidských potřeb, díky které se pak člověk z ulice může vrátit zpátky do normálního života.
„Je to tu hodně prosvětlený, je to krásný!“ neskrývá Olga dojetí. A dodává: „Já mám z toho hlavu jako pytel od banánů…“
Po prohlídce paní Olga podepisuje nájemní smlouvu na jeden rok. Za garsonku bude platit výhodnější nájem 57 korun za metr čtvereční. Vše mají pokrýt státní příspěvky na bydlení a sociální dávky. Nejméně jednou týdně za ní budou chodit sociální pracovníci s pomocí i na kontrolu.
Radost i strach
Přesuňme se nyní v čase o měsíc později. Vyrážím k paní Olze na návštěvu a zajímá mě, jak se jí daří. Přestože si obtížně zvyká na spaní uvnitř, je spokojená.
Paní Olga chodí třikrát týdně kvůli nemocným ledvinám na dialýzu. Sama říká, že je kvůli tomu velmi vyčerpaná. Když jsem k ní přišel po poledni na návštěvu, zrovna spala. Podle sociální pracovnice Jany Miholové jsou začátky pro účastníky programu Bydlení především náročné.
Člověk má v prvním momentě obrovskou radost, kterou vzápětí vystřídá strach z těch čtyř stěn, z úplně nového prostředí a vlastně z něčeho, co člověk dlouhá léta neznal. Někteří lidé občas se rozhodnou, že zrovna dnes nebudou spát doma, protože to pro ně je z nějakýho důvodu těžké. sociální pracovnice Jana Miholová
Zvyknout si na nový život nejde přes noc
Někdo si zvykne za pár dní, jiní za několik týdnů. Sociální pracovníci se taky setkávají s případy, kdy si zabydlení lidé vodí domů návštěvy, kamarády z ulice, na což mají právo jako každý jiný nájemník.
„Vysvětlujeme jim, jaký je rozdíl mezi návštěvou a tím, když už u nich někdo bydlí, a zároveň samozřejmě zdůrazňujeme to, že pokud ta návštěva bude dělat hluk a bude to obtěžovat sousedy, může to taky vést k tomu, že případně nemusí mít prodlouženou nájemní smlouvu.“
Kromě programu Bydlení především zaměřeného na jednotlivce funguje v Brně zhruba dva roky ještě druhý podobný program pro rodiny s dětmi.
Lit.: Duchková, Anna – Kremr, Tomáš: Už bych se tam nikdy nevrátila, říká o ubytovně Dana. Vylosovali ji do programu Rychlé zabydlení (3/5). In web ČRo 1 Radiožurnál, 6. červen 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Voda teče jen dvakrát za den, v zimě nejde topení, pokoje sdílí s lidmi i štěnice. Životní podmínky na některých ubytovnách jsou doslova zoufalé.
V Brně téměř dva roky funguje program Rychlé zabydlení, který má rodinám z ulic a ubytoven zajistit stabilní bydlení. Pracovníci města vylosovali padesát rodin, které od města dostaly byt za výhodnější nájem. Jeden z nich získala i paní Dana, matka šesti dětí.
Voda teče jen dvakrát za den, v zimě nejde topení, pokoje sdílí s lidmi i štěnice a další hmyz. Bydlení na ubytovně není žádný med, obzvlášť pro rodinu s dětmi.
„Platí se teda deset a půl tisíce plus elektrika, co se vyčerpá měsíčně, ale je to blbý. Je to furt to stejný dokola,“ popisují život na jedné z brněnských ubytoven dvě nájemnice. V podobných podmínkách ve městě žijí desítky až stovky lidí, rodiny s dětmi.
Zoufalství na ubytovně
Ještě před rokem k nim patřila i Milada Bílá, která má s přítelem čtyři děti. „Měla jsem v bytě štěnice. Tak jsme vyházeli postele, vyčistili jsme si to sami,“ vzpomíná.
Někteří lidé žijí na ubytovnách několik let, jiní se každý rok i několikrát stěhují. Třeba ke známým nebo do jiných ubytoven. Pokud nedokážou zaplatit nájem, můžou skončit na ulici.
Výhra v loterii
To hrozilo i Daně Davidové, matce šesti dětí. Díky programu Rychlé zabydlení neboli Rapid Re-Housing ale dostala byt od brněnského magistrátu za výhodnější nájem. Stěhovala se do něj před rokem.
„Zjistili jsme, že paní Davidová musí na všechno využívat jednu postel, dokud z nábytkové banky nebude něco k dispozici. Tak jsme v Břeclavi v azylovém domě získali postel zadarmo, aby aspoň děti měly samostatné ležení, dokud nebude něco jiného,“ říká sociální pracovník Jan Milota, který do jinak skoro prázdného bytu Dany Davidové přinesl na začátku dvě matrace pro její děti.
Rodina Dany Davidové na ubytovně strávila jeden měsíc. „Už bych se tam nikdy nevrátila. Nikdy! Tam jsme byli úplně všichni poštípaní od ploštic, od brouků a švábů. Neteče tam voda,“ stěžuje si.
„Jsem ráda, že jsem dostala tady ten byt. Kdybych ho nedostala, odebrali by mi děti do domova,“ dodává.
Ještě není vyhráno
Nakonec měla štěstí a v losování byt získala. Uspěla mezi 420 rodinami. Rok platila výhodnější nájem – okolo padesáti korun za metr čtvereční – a pravidelně za ní docházeli sociální pracovníci. Byt si zařizovala postupně.
Chtěla si najít práci a zajistit dětem dobré zázemí pro učení. Ale nebyl to pro ni jednoduchý rok. Kvůli vysokým dluhům jí město nájemní smlouvu málem neprodloužilo.
Lit.: Duchková, Anna – Kremr, Tomáš: Dlužila 10 tisíc, málem přišla o děti a byt. „Už jsme to dali do kupy,“ raduje se Dana z programu Rapid Re-Housing. In web ČRo 1 Radiožurnál, 7. červen 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Padesát chudých rodin dostalo od brněnského magistrátu šanci začít znovu: v novém bytě, který jim město poskytlo za výhodnější nájem. Nové bydlení si ale nezvládli udržet všichni…
Program nazvaný Rapid Re-Housing neboli Rychlé zabydlení se podle radnice osvědčil. Roční nájemní smlouvu kvůli dluhům nakonec město neprodloužilo dvěma z padesáti rodin. Mezi odpadlíky málem patřila i rodina paní Dany Davidové.
Když se před rokem do nového bytu přestěhovali, byl to pro ně šok. „Kritický,“ vzpomíná paní Dana.
Spali jsme všichni na jedné matraci: dva dospělí a dvě děti, neměli jsme ani postel. Paní Dana
Dnes už je všechno jinak. „Dcera má svůj pokoj s přítelem, má tam skříň i postele. My taky. Už jsme to za rok, co tady bydlíme, dali jsme to trochu do kupy.“
Do školy už děti chodí
V bytě spolu s ní bydlí ještě čtyři její děti. Další dvě jsou z domu venku nebo v pěstounské péči. Samotná paní Dana práci zatím nehledala, je totiž znovu těhotná. Kromě mateřské, na kterou se chystá, jí ale pomáhají příspěvky na péči a také její přítel a taky přítel a spolubydlící její devatenáctileté dcery.
Právě kvůli finančním problémům Dana o byt málem přišla. Bez něj by pak přišla o své děti. Patřila totiž k největším dlužníkům programu Rychlé zabydlení. Díky pomoci sociálních pracovníků ale dokázala dluh přesahující deset tisíc korun splatit.
Jak připomíná, ani dětem se ještě před pár měsíci nedařilo nejlíp. „Taky měly absenci proto, že bylo málo peněz. Nechodily mi do školy. Teď už ale všechny řádně chodí.“
Ne všichni své dluhy uhradili
Do rodiny Dany Davidové pravidelně, vždy jednou týdně, docházel sociální pracovník Jan Milota. Vysvětluje, že nejčastěji spolu museli řešit peníze a nastavení dávek tak, aby asi desetitisícové nájemné dokázaly pokrýt.
„Na začátku jsme nastavili systém přímých plateb dávek z úřadu práce přímo na účet pronajímatele. Po nastěhování do nájemní formy bydlení se dávky většinou dost rozkolísají. U paní Davidové se nám rozkolísaly výrazně s tím, že jsme asi tři měsíce nebyli schopní přijít na to, proč dávky na bydlení pokrývají pouze polovinu nákladů na bydlení,“ vzpomíná.
„Následně jsme na to přišli. Paní Davidová a její děti mají nějaké důchody, které se do dávek na bydlení započítávají z výrazné částky, a proto paní Davidová musela začít připlácet z těch svých důchodů něco, na co nebyla předtím zvyklá.“
Nakonec ale dluhy uhradila. Právě nulový dluh je hlavní podmínkou, aby rodiny v programu po roce mohly prodloužit nájemní smlouvu. Nedoplatky, které v jednu chvíli dohromady převýšily i tři sta tisíc korun, nakonec většina rodin uhradila.
Nepovedlo se to nakonec jen dvěma. Dluhy v řádech desetitisíců korun po nich město vymáhá. Sociální pracovníci jim po vypadnutí z programu našli bydlení v azylových domech mimo Brno.
Lit.: Duchková, Anna – Kremr, Tomáš: Brno chce vymýtit bezdomovectví. Naráží na výtky opozice i obyvatel. In web ČRo 1 Radiožurnál, 8. červen 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Bezdomovci by z Brna mohli do pár let úplně zmizet. Alespoň se o to město snaží. Zástupci magistrátu teď dokončují plán konkrétních kroků, jak toho docílit. Jejich snaha má ale také své kritiky.
Brno v boji s bezdomovectvím vsadilo na programy Rychlé zabydlení a také na (stále běžící) program Bydlení především. V tom prvním dostalo byt za výhodnější nájem padesát vylosovaných chudých rodin. V tom druhém bydlení získá pětašedesát vybraných lidí bez domova. Vedení města považuje oba projekty za úspěšné. Programy převzaté ze zahraničí ale mají i velké kritiky.
„Z mého pohledu je to mimořádně demotivující pro lidi, kteří jsou v pořadníku třeba tři roky a opravdu si plní veškeré povinnosti, platí daně, vodí děti do školy, prostě se snaží. Ti takovouhle šanci nedostanou,“ kritizuje opoziční zastupitel Robert Kerndl z ODS fakt, že programy diskriminují dlouhodobé žadatele o městský byt.
Vadí mu hlavně přístup zabydlování jednotlivců. Tito lidé podle něj nemají dostatečnou motivaci si bydlení udržet a změnit svůj život k lepšímu. „Valná většina těchto klientů jsou lidé závislí na drogách nebo na alkoholu, mají ve velké míře sebevražedné sklony a opravdu nemají základní sociální návyky,“ domnívá se.
Armáda spásy volí jiný recept
Projekt Bydlení především, tedy Housing First, je určený právě lidem, kteří mají zdravotní nebo psychické problémy a jsou na ulici dlouho. Zjednodušeně se dá říct, že v čím horší situaci bezdomovec je, tím větší šanci na získání bytu s výhodnějším nájmem má. Přestože třeba dluží peníze, objasňuje zastupitel Martin Freund z hnutí Žít Brno, který má na magistrátu sociální programy na starosti.
„Kdybyste vyřadili všechny lidi, kteří mají nějaký dluh na nájemném ze sociálního bydlení, tak byste vyřadili ty úplně nejpotřebnější, tu nejohroženější skupinu,“ vysvětluje.
Kdybyste vyřadili všechny lidi, kteří mají nějaký dluh na nájemném ze sociálního bydlení, tak byste vyřadili ty úplně nejpotřebnější, tu nejohroženější skupinu. Martin Freund z hnutí Žít Brno
Svůj byt zatím dostala asi třetina z plánovaného počtu jedinců. Kritici projektu se odvolávají na obdobný, ale přísnější projekt Armády spásy. Ten vsadil na takzvané tréninkové bydlení, zatím jím za pět let prošly desítky lidí. Po dvou letech v programu a po čekání v pořadníku dostali městský byt.
V obou případech platili běžný nájem. Armáda spásy si do projektu vybírá rodiny, u kterých úspěch předpokládá, doplňuje za organizaci Pavel Kosorin. „Rychle se dostat zdarma do hezkého bytu chce asi každý. Ale musí tam být podmínka, že chtějí nejenom byt, ale chtějí změnit své pracovní vztahové návyky a jiné návyky spojené s užíváním toho bytu,“ zdůrazňuje.
Petice kvůli novým sousedům
Na podzim městský projekt Rychlé zabydlení vyhodnotí výzkumníci z Ostravské univerzity. Čtyřicet osm z padesáti zabydlených chudých rodin po roce prodloužilo nájemní smlouvu. Podle města je to větší úspěch, než čekalo.
Bez problémů se ale projekt neobešel. Petici kvůli jedné z romských rodin sepsali třeba obyvatelé Jabloňové ulice v Medlánkách. „Nejde o to, že je tady nechceme. Jejich dítě je ale hluchoněmé, nemůže se naučit žádnou řeč a jen huláká od rána do večera. A maminka se jednu dobu schovávala doma,“ vysvětluje důvody jeden ze signatářů Zdeněk Kučera.
„Tak jsme nasbírali nějakých 65 podpisů z 65 bytů, aby se aspoň něco začalo dít. Jediná odezva byla, že sem začala chodit IQ Roma, která to s námi řeší: ať jim řekneme, co je za nepořádek, že oni jim domluví. Ale oni stejně odejdou pryč a ta romská rodina si dál dělá, co chce.“
Sociální práce s klienty
Zastupitel Martin Freund z hnutí Žít Brno říká, že se sociální pracovníci snaží tuto i další situace řešit. Se dvěma zmíněnými projekty souvisí taky další programy určené na podporu inkluzivního vzdělávání, udržitelnosti práce nebo předcházení zadluženosti. Magistrát nebo neziskové organizace na ně získaly asi 400 milionů korun z evropských fondů. Výhrady má opoziční zastupitel Martin Říha z KSČM.
„Jde to vlastně povětšinou na vznik nových pracovních míst, ale ne pro lidi, kteří jsou v nouzi. Pro nás je ta filozofie trošku jiná. My bychom radši viděli, kdyby prostředky šly přímo na pomoc daným lidem,“ říká.
My bychom radši viděli, kdyby prostředky šly přímo na pomoc daným lidem. Martin Říha z KSČM
Podle Martina Freunda jsou ale projekty postavené právě na sociální práci s klienty. O pokračování pilotních programů má být jasno v nejbližších týdnech po dokončení akčního plánu na vymýcení bezdomovectví. Zapojené by do něj měly být i organizace jako Armáda spásy nebo zástupci soukromé sféry.
Návod pak musí schválit zastupitelé ještě před podzimními volbami. Je totiž otázkou, jak se k sociální problematice bude stavět nové vedení města.