Jan Fingerland. Komentář. .
Natočeno 2018. Premiéra 26. 4. 2018 v rámci pořadu Názory a argumenty (ČRo Plus, 18:33 h).
Lit.: Fingerland, Jan: Jan Fingerland: Co nesnese český prezident. In web ČRo Plus, 26. duben 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: O Česku se zase mluví ve světě – přinejmenším v kruzích, které zajímá otázka budoucnosti Jeruzaléma. O pozornost se postaral český prezident. Zahraničním listům ale možná uniká domácí český rozměr jeruzalémské otázky.
Věc se znovu dostala na přetřes po Zemanově středečním projevu, předneseném na oslavě 70. výročí vzniku Izraele. Tu velmi výmluvně hostil hrad ve Španělském sále. Zeman se vrátil ke svému názoru, že Česká republika by měla plně uznat Jeruzalém za izraelské hlavní město a přesunout tam svou ambasádu.
Je zajímavé, že v souvislosti se stávajícím českým zastoupením v Tel Avivu hned dvakrát použil anglický termín „remove“, tedy odstranit. Není jasné, zda nesprávně zvolené slovo, v této souvislosti příliš silné, je obyčejnou chybou, a nebo zda třeba nějak nereflektuje jeho podvědomý postoj k současnému stavu, který považuje za „nesnesitelný“ a je třeba ho „odstranit“.
O přesun českého zastoupení usiluje Zeman už několik let. Domnívá se, že Jeruzalém by měl být všeobecně uznán za izraelské hlavní město a přesun české ambasády z Tel Avivu do Jeruzaléma považuje ze hmatatelný projev takového přesvědčení.
Prezidentova nevýhra
Ještě nedávno se zdálo, že se mu to podaří. Šuškalo se, že už se vyhlíží budova v Jeruzalémě, kde by sídlil přinejmenším český konzulát. Údajně měla Praha v přesunu svého zastoupení předstihnout i Spojené státy.
Před pár dny se ukázalo, že Zemanův maximální plán se nenaplnil. Česká vláda ohlásila, že v Jeruzalémě bude pouze zřízena nová pobočka Českého centra a tamtéž bude sídlit i honorární konzul – bude tam působit izraelský podnikatel s českými kořeny jako dobrovolný zástupce českých zájmů, nikoli český diplomat placený z českých zdrojů.
Zeman může takové rozhodnutí vnímat jako svou prohru ve věci, která z hlediska českých národních zájmů není zas tak důležitá, ale pro něj osobně hraje asi významnou symbolickou roli. Znamená to také, že mu v této důležité otázce nevyhověl ten, kdo má podobné věci na starosti, tedy premiér v demisi Andrej Babiš.
Babiš se ještě na konci roku vyjadřoval s nechutí ohledně jakéhokoli vybočení České republiky z hlavního proudu evropské politiky ve věci Jeruzaléma. Sám premiér může mít pocit, že Zemanovi tím vyšel vstříc na půl cesty, když jeho vláda a ministerstvo zahraničí v rukou představitele ANO učinily zmíněné kroky, tedy umístění českého centra v Jeruzalémě a zřízení honorárního konzulátu tamtéž.
Babiš si zahrává
Tak to ale očividně nechápe sám Zeman a jeho středeční poznámka, že takzvaní umírnění jsou ve skutečnosti zbabělci, možná patřila právě Babišovi. Zcela jistě se vztahovala na ty evropské politiky, kteří si možná myslí totéž, co Zeman, ale netroufají si to přiznat, natož podle toho jednat.
Zeman ve středu také dodal, že přesun, nebo, jak on říká „odstranění“ ambasády je věcí třífázového postupu, přičemž zřízením honorárního konzulátu a zřízením Českého centra se naplňuje jen první část. Jinými slovy, Zeman se nevzdává svého snu, který mu Andrej Babiš zatím neumožnil.
Bylo by jistě zajímavé být u rozhovorů obou politiků a dozvědět se, jak velkou část jejich debat jeruzalémská otázka představuje. Ale Zemanův bojovný tón ze středečního večera ukazuje, že je připraven tlačit opatrného premiéra dál, bude-li mít i nadále páky. Většinu z nich ztratí v okamžiku, kdy bude schválena nová koaliční vláda. Babiš do té doby ale riskuje prezidentovu zlobu.
Budoucnost české pozice ve věci Jeruzaléma je tak vlastně do značné míry závislá na úspěšnosti jednání ČSSD a ANO. Zeman je politik, který dokáže věci prosazovat i po velmi dlouhou dobu a možná i tentokrát dosáhne svého. Může se mu ale stát, že ho přinejmenším v rámci Evropské unie předběhne Rumunsko, které o přesunu své ambasády do Jeruzaléma rovněž uvažuje.