O inscenaci Královna duchů podle hry Elfride Jelinek, která měla minulý týden premiéru v pražském A studiu Rubín, i o hip-hopových trendech. Moderuje a hudbu vybírá Ondřej Bambas.
Natočeno 2018. Premiéra 1. 2. 2018 (ČRo 3 Vltava, 16:05 h).
Pozn.: 28. února 2018 proběhne po představení diskuze s Český rozhlas Vltava: Jak rozpoznat faleš v něčem, co máme tendenci si idealizovat? A jakým jazykem k nám musí skutečnost promlouvat, abychom pochopili, co je pravda a co je lež? Jazyk jako hlavní postava a lid jako svůj vlastní herec. Připojte se do diskuze po představení inscenace Elfriede Jelinek: Královna duchů 28. února s Českým rozhlasem Vltava v A Studiu Rubín. Hlavními diskutujícími bude režisér inscenace Ondřej Škrabal, dramaturgyně Dagmar Radová, teatroložka Eva Kyselová a divadelní publicistka Marie Reslová. Diskuzi moderuje Veronika Štefanová z redakce kulturní publicistiky Českého rozhlasu Vltava. (anotace)
Lit.: Bambas, Ondřej: Královna duchů kritizuje moc. Ať už tu stávající, nebo tu minulou. In web ČRo 3 Vltava, 12. únor 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.:
Královně duchů od Elfriede Jelinek můžeme porozumět až teď. Jednoduše těch populistů je dneska tolik, že jsme si dovolili hru přenést do českého kontextu, říká režisér Ondřej Škrabal.
Elfriede Jelinek patří k nejvýraznějším současným rakouským dramatičkám. V roce 2004 obdržela Nobelovu cenu za literaturu. Teď se na české divadelní scéně objevila další inscenace podle jejího textu. Královna duchů je text starý bezmála dvacet let. Ale až nyní se dostává na česká pódia. Jeho zpracování představuje A Studio Rubín ve spolupráci se Studiem Rote.
Až teď nastala doba, kdy můžeme hře dobře porozumět
„Až teď nastala doba, kdy textu můžeme dobře porozumět. My jsme totiž vybrali pro inscenaci tohohle textu jeho krátký citát: Lid jako svůj vlastní herec. Míra, do jaké se pracuje s termínem lid a lidovostí jako takovou právě odpovídá zneužívání jazyka a zneužívání veřejného postavení a moci. Jednoduše těch populistů je dneska tolik, že jsme si to dovolili přenést do českého kontextu,“ říká režisér hry Ondřej Škrabal.
Elfriede Jelinek naráží ve svých dílech pravidelně na dlouho zamlčovanou nacistickou minulost Rakouska. Téma holocaustu je v jejím díle všudypřítomné, jak říká teatroložka a překladatelka Zuzana Augustová: „Královna duchů kritizuje moc. Ať už stávající, která se snaží vytěsnit z veřejného diskursu reflexi vlastní rakouské minulosti, nebo tu minulou nacistickou moc.“
Zamlčovaná nacistická minulost
Podle dramaturgyně inscenace Dagmar Radové promlouvá Královna duchů k divákovi velmi současným jazykem o podstatném tématu mísení moci s uměním a vlivem umělců. „Základním impulsem k napsání této hry byl pro Elfriede Jelinek osud rakouské herečky Pauly Wessely, která měla za sebou bohatou divadelní a později i filmovou kariéru. Byla dlouholetou členkou Burgtheateru. Ve čtyřicátých letech ale natočila film Heimkehr (Návrat domů), což byla nacistická propaganda, která převracela to, jak došlo k obsazení Polska,“ doplňuje Dagmar Radová.
Rakouská herečka tuto svoji roli nějak zpětně nereflektovala a ani společnost se její spoluprací s nacistickými filmaři nějak výrazně nezabývala. I proto považují divadelní tvůrci téma propojování politické moci s výraznými tvářemi kulturního světa za aktuální. Podle hostů ArCafé premiéra inscenace v A Studiu Rubín nepřímo reagovala na druhé kolo prezidentských voleb, protože i jeho součástí bylo zapojení podporovatelů z řad umělců.
Celý záznam pořadu včetně dalších hostů, mezi kterými byl i kolektiv českých rapperů jménem Opak Dissu, a hudby, kterou vybral Ondřej Bambas, si můžete poslechnout zde.
Lit.: Štefanová, Veronika: Kdo se skrývá za hlasem, který se s takovou vehemencí hlásí o slovo? S Vltavou o inscenaci Královna duchů. In web ČRo 3 Vltava, 1. březen 2018 (článek). – Cit.: Jak rozpoznat faleš v něčem, co máme tendenci si idealizovat? A jakým jazykem k nám musí skutečnost promlouvat, abychom pochopili, co je pravda a co je lež? Jazyk jako hlavní postava a lid jako svůj vlastní herec. Tato témata rezonují v inscenaci Královna duchů uváděné na scéně A Studia Rubín ve spolupráci se Studiem Rote. Český rozhlas Vltava uspořádal diskuzi po představení.
Diváci představení inscenace Elfriede Jelinek Královna duchů se mohli 28. února po jeho skončení zapojit do diskuze v A Studiu Rubín. Hlavními diskutujícími byli režisér inscenace Ondřej Škrabal, dramaturgyně Dagmar Radová, teatroložka z Divadelní akademie múzických umění Eva Kyselova a divadelní publicistka Marie Reslová z Divadelních a Hospodářských novin. Diskuzi moderovala Veronika Štefanová z redakce kulturní publicistiky Českého rozhlasu Vltava.
Královna duchů (Erlkönigin) z roku 2001 je první titul z trilogie Nevadí. Po ní následovaly hry Smrt a dívka I. a Poutník. Královna duchů je často představována jako doslov ke starší hře Elfride Jelinek Burgtheater z roku 1985, v níž se objevuje postava rakouské herečky Pauly Weselly, která kolaborovala s nacisty během druhé světové války.
Dramatika Elfride Jelinek je označována za silně angažovanou a společensko-politicky kritickou, toho je příkladem i hra Královna duchů. V této hře se zcela otevřeně jedná o rakouskou herečku, dlouholetou členku Burgtheateru Paulu Wessely. Jelineková ji považuje za herečku, která svým uměním podporovala nacistický režim a obohacovala se díky propagandistickému filmovému průmyslu. Na příkladu této ženy poukazuje Jelineková na rakouský lživý a vykolejený postoj k vlastní minulosti. Režisér Ondřej Škrabal na toto téma poukazuje skrze nacistickou minulost folklorních spolků na Moravském Slovácku během druhé světové války.
Jak už bývá v případě her Elfride Jelinekové zvykem, i Královna duchů klade režii nemalé nástrahy, a to svou nedramatickou povahou, kdy text není členěn na dialogy ani nenabízí žádné konkrétní dramatické situace. Jako další postavu této hry lze vnímat tedy i jazyk slavné herečky, manipulativní i skrytě násilný, který v inscenaci interpretují – Lucie Roznětínská a Gabriela Míčová.
O tématech, která v inscenaci tvůrci akcentují – o moci jazyka, o neochotě otvírat palčivá témata spojená s naší minulostí, o „lidu a lidovosti“, ale také o režijní interpretaci textu, o srozumitelnosti scénických metafor a o svých dojmech z představení hovořili s tvůrci a divadelními odbornicemi během diskuze diváci.