Rozhovor s historikem Michalem Macháčkem, autorem rozsáhlé monografie o Gustávu Husákovi. Připravil a moderuje Jan Pokorný.
Natočeno 2018. Premiéra 29. 1. 2018 (ČRo 1 Radiožurnál, 10:48 h.; 24 min.). K poslechu zde.
Lit.: Pokorný, Jan: Gustáva Husáka vyneslo do čela KSČ pražské jaro, tvrdí historik Michal Macháček. In web ČRo 1 Radiožurnál, 29. 1. 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Když se historik Michal Macháček narodil, komunistický režim kolaboval. Normalizační dobu si nepamatuje, možná i proto se dívá na toto období nezaujatýma očima. Jeho nová rozsáhlá monografie o posledním komunistickém prezidentovi Gustávu Husákovi sklízí mezi historiky i čtenáři v drtivé většině kladné reakce.
„Pro některé kolegy je to citlivé a emotivní téma,“ říká k tomu Michal Macháček. „Zdálo se mi, že jeho život je nesmírně dramatický a nedostatečně prozkoumaný. Navíc na osudu Gustáva Husáka se dají krásně ukázat dějiny 20. století a dějiny česko-slovenských vztahů.“
Husák byl nedisciplinovaný vězeň
Husák zažil meziválečné období a odtud pramenila jeho nechuť ke kapitalismu. Idealisticky se zhlédnul v Sovětském svazu a na svém přesvědčení vytrval navzdory tomu, že byl celkem třikrát ze strany vyloučen, v 50. letech zatčen a následně strávil devět let v komunistickém vězení.
Husák byl podle historika nedisciplinovaný vězeň. Přestože byl fyzicky i psychicky těžce zkoušen, vynucené přiznání odvolal.
„Byl velmi statečný a nejspíš právě to mu zachránilo život, protože nemohl být využit ve zmanipulovaných monstrprocesech, kde obvinění přednesli naučené scénáře,“ myslí si Macháček.
Politika se bez Moskvy dělat nedá
Husákova hvězda začala stoupat začátkem roku 1968 v souvislosti s nastupujícím pražským jarem. Lidé si – i s ohledem na to, jak obstál během procesů v 50. letech – do něj projektovali naděje na změnu.
„Věděl, že politika se bez Moskvy dělat nedá, postupoval velmi pragmaticky.“
„Husák využil liberalizaci veřejného a hlavně mediálního prostoru. Až do této doby byl jen řadovým členem KSČ,“ říká Macháček. „S Alexanderem Dubčekem neměl dobré vztahy, ale na jaře 1968 už i Dubček pochopil, že ho dál nemůže držet stranou.“
V předvečer sovětské okupace pronesl Husák jeden ze svých nejradikálnějších proreformních projevů. V událostech následujících dnů se rozhodl postavit za Dubčeka a odmítnout okupaci vojsky Varšavské smlouvy.
Jak se tedy stalo, že si získal důvěru Sovětů a otevřela se mu cesta k moci? Podle Macháčka vystupoval Husák v klíčových momentech suverénně a konstruktivně. Pragmaticky zhodnotil, že okupace byla chyba, ale Sověty měl stále za spojence.