Petr Žantovský. Komentář přispěvatele Parlamentních listů. Onen tenký rozdíl mezi výsledky Miloše Zemana a Jiřího Drahoše bude jistě leckdo vysvětlovat lecjak…
Natočeno 2018. Premiéra 28. 1. 2018 v rámci pořadu (ČRo Plus, 18:33 h).
Lit.: Žantovský, Petr: Petr Žantovský: Sláva vítězi, čest poraženému. In web ČRo 2 Praha, 28. 1. 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Gentlemanská tradice velí uznat vítězi vítězství, byť jen o tři procenta, a poraženému vyseknout poklonu za jeho snahu. Což tímto rád činím. Onen tenký rozdíl mezi výsledky Miloše Zemana a Jiřího Drahoše bude jistě leckdo vysvětlovat lecjak.
Já pro ně mám vysvětlení dvojí: jednak zafungoval princip Antizeman, tedy nechť je zvolen kdokoli, ať je to blanický rytíř nebo Don Quijote, jen ať to není Zeman. To byla politika nejméně pěti z osmi Zemanových protikandidátů (vyjímám z toho Mirka Topolánka a Petra Hanniga, možná i Jiřího Hynka). Propagační masáž, která se strhla v kampani dle hesla Antizeman, chvílemi připomínala kobercový nálet.
Druhý důvod jistě tkví v tom, že společnost je reálně rozdělená, a za to myslím nemůže konkrétně ani Zeman, ani Drahoš. Jenomže shodneme se všichni na dělicích čárách toho dělení? Jedni budou říkat, že je to vztah k Evropské unii, druzí, že vztah k Rusku, třetí, že k Číně, čtvrtí budou připomínat odkazy velikánů minulosti, Masaryka či Havla, aniž by definovali, co přesně znamenají. Zaznělo na to téma mnoho frází. Líbivých, snadno pochopitelných.
Změna, ale k čemu?
A pak slovo, způsobující v našich luzích vždycky největší rozpaky, a to je slovo změna. Dobrá, změna, proč ne. Ale k čemu? Známe stav dnešní, řekněme zemanovský, ale jaký má být stav budoucí, třeba drahošovský? To se nepodařilo Drahošově týmu zřetelně objasnit, pokud v tom sám vůbec má úplné jasno, kromě toho, že by chtěl být víc vstřícný k eurounijní nomenklatuře.
Proto to dopadlo, jak to dopadlo. Protože větší města, univerzity, intelektuální elity, nebo i jen ti, kdo se za ně považují, víceméně nepožadují vysvětlení slova změna. Kdežto střední a menší města a obce nevolají po změně. Zeman dostal v prvním kole o tři čtvrtě milionu voličů víc než v prvním kole před pěti lety, což může znamenat jen to, že prostě tyto lidi přesvědčil o tom, že svou práci podle nich dělá dobře.
Miloš Zeman se v posledních dnech před druhou volbou vzepjal ke dvěma heroickým výkonům, myslím tím debatu na TV Prima a zejména na ČT. Ukázal nejen, že je navzdory věku a stavu stále velmi dovedný rétor, vyzná se v proceduře ústavní funkce, umí argumentovat ekonomicky i politicky, své odpůrce, kteří očekávali nějaké unavené breptání, asi zklamal. Za toto vítězství se věru nemusí stydět, zasloužil si ho.
Úctyhodné druhé místo
Kdežto Jiří Drahoš zase zaslouží Signum laudis, tedy znamení cti, přinejmenším za to, že se do toho zdánlivě marného boje vůbec pustil. Nebudu teď vůbec spekulovat, zda to bylo jeho rozhodnutí nebo dohoda nějakých dalších sil, to teď nepovažuji za podstatné. Drahoš se ukázal jako člověk, který navzdory tomu, že není vůbec připraven pro výkon vysoké státnické funkce, má odvahu. A to jistě není málo.
Jeho handicapem byl asi výběr nejbližších poradců, kteří ho vybavili pro boj na téma Antizeman, ale ne na diskuze o národním hospodářství, geopolitice a dalších podstatných věcech z oboru prezidentství. Vnucuje se opět otázka, zda si tyto poradce vybíral sám, ale opět ji odložme. Nyní smekněme klobouk před jeho druhým místem, bylo opravdu úctyhodné.
Fakt, že máme v čele státu opět politika a ne politického nadšence či ochotníka, jako mají třeba na Slovensku, by nás měl naplňovat nadějí, že se v budoucích bojích, a že jich v Evropě obrazně i fakticky asi zažijeme víc než dost, neztratíme.
Lit.: Hrubá, Hana: Vážení redaktoři. In Facebook Radka Kubička, 2. 2. 2018 (reakce posluchačky zveřejněná redaktorem). – Cit.: Vážení redaktoři, právě jsem vyslechla dnešní pořad Názory a argumenty. Velmi sleduji dění kolem volby prezidenta Zemana. Většina komentářů spekuluje o důvodu prohry prof. Drahoše. Některé názory jsou rozumné a pochopitelné, ale některé mne přímo pobuřuji.
Dnes to byl například názor komentátora Petra Žantovského. Sdělil posluchačům, že v podstatě nebyl důvod volit prof. Drahoše, neboť byl pouze protizemanovský a nic jiného nenabídl. Myslím, že důvodů, proč volit prof. Drahoše bylo více než-li dost, začínaje slušností a konče našim ukotvením v západních strukturách, jasně se vymezil, jednoduše se přihlásil k polistopadovému vývoji. Narozdíl od M. Zemana, který hrál pouze na lidské strachy a žádnou prezidentskou vizi nenabídl (pokud v to nepočítáme jeho cesty do Ruska a do Číny).
Pan Žantovský si pravděpodobně neposlechl pořad Názory a argumenty z předchozího dne 28.1.2019, kde účastníci diskuze sdělili přesné důvody výhry Miloše Zemana. Spousta lidí v naší zemi neumí zacházet s demokracií, nezajímají se o politické dění a volí podle toho, s kým by se jim dobře povídalo u piva. Na to Miloš Zeman hrál, zatímco prof. Drahoš se k tomu nesnížil. Netušil, že lež a strašení je pro tolik lidí přijatelnější než pravda a slušnost. Pouze musím uznat, že v tomto Miloš Zeman vítězil vždy a pro mě nečekaně i tentokrát.
Závěrečné vyjádření obdivu k Zemanovi, a následně pochvalu prof. Drahošovi za odvahu (nic jiného jako např. férovost, vzdělanost a slušnost) bylo neskutečně trapné. Jako by se v případě prof. Drahoše jednalo o neschopného žáčka, který přes nesportovní nadání udělal šišatý kotrmelec. Je mi velmi líto, že Váš komentátor prezentuje své názory takto jednostranně. Miloš Zeman z něj musí mít radost.
Nečeká nás dobrá budoucnost a tak bych si přála, aby novináři zůstali objektivní a nestranní a pomáhali tím udržet demokratická pravidla hry. Bylo by dobré dávat prostor v médiím lidem, kteří vidí jasně a objektivně, jako včera ve Vašem stejném pořadu.
Předem děkuji za Vaši stručnou reakci.
S pozdravem Hana Hrubá, posluchačka z Prahy