Byl to první velký komunistický zásah do sportu ze strany československého státu. Proces nazvaný podle brankáře Modrého vynesl kruté tresty nad naší hokejovou reprezentací. Jaká byla role sportu v propagandě rozděleného světa? Připravila Ivana Denčevová. Režie Yvona Žertová.Hosty jsou doc. Michal Stehlík a dr. Vojtěch Scheinost. Natočeno 2016. Premiéra 20. 2. 2016 (ČRo Plus, 20:10 h.). K poslechu zde.
Jak se ve sportu projevila komunistická politika Československa a jak přispělak formování dvou nepřátelských bloků na obou stranách železné opony? Odpovědi nabídne pořad Historie Plus, který připravila Ivana Denčevová. Režie Yvona Žertová. Hostem pořadu je historik doc. Michal Stehlík, režíruje Pořad připravila a moderuje Ivana Denčevová. Natočeno 2016. Premiéra 2. 4. 2016 (ČRo Plus, 20:35 h.; 25 min.). Repríza 1. 5. 2024 (ČRo Plus, 21:05 h.) v cyklu Dokument Plus. K poslechu zde.
Lit.: Denčevová, Ivana – Nováček, Ondřej: Odměna pro hokejové mistry světa? Velezrada a kriminál. In web ČRo Plus, únor 2016 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Byl to první velký komunistický zásah do sportu ze strany československého státu. Proces nazvaný podle brankáře Bohumila Modrého vynesl nesmyslné a kruté tresty nad naší hokejovou reprezentací. Jaká byla role sportu v propagandě rozděleného světa?
„Drazí přátelé, milí kamarádi. Chci vás ujistit, že celý národ, pracující lidé, dělníci, všechna mládež sledovali s nebývalým napětím vaše zápolení na ledě a zahrnou vás vděčnou láskou za váš světový úspěch“, sliboval tehdejší komunistický ministr informací a osvěty Václav Kopecký v únoru 1949, když se československý hokejový tým vrátil z mistrovství světa ve Švýcarsku se zlatem.
Triumfální vítězství navazovalo na stejný mistrovský titul z roku 1947, kdy se hokejisté překvapivě stali také mistry světa na prvním poválečném šampionátu pořádaném v Praze.
„Vděčná láska“ znamenala o rok později nástup do vazebních cel a vykonstruovaný soudní proces nazvaný Modrý a spol. 12 odsouzených hokejistů dostalo trest v souhrnu 77 let a 8 měsíců, byl jim zkonfiskován majetek a ztratili občanská práva.
Je otázkou, proč komunisté jako symbol zrady vybrali právě legendárního brankáře Bohumila Modrého, zvaného Bóža Modrý, který v té době již nebyl ani v reprezentaci. Netýkala se ho tedy zmařená cesta na hokejový turnaj do Londýna v roce 1950, kdy zklamaní hokejisté v jedné pražské restauraci nejen zapíjeli žal, ale také se velmi ostře vyjadřovali na adresu komunistického státu.
Ale možná za tím stály právě sportovní výkony Bóži Modrého, nabídky na hostování v zámořské hokejové lize a obrovská domácí popularita. Důsledky komunistického kriminálu v uranových dolech v Jáchymově byly pro něj fatální. Zemřel ve věku 47 let na následky ozáření.
Jaké byly tehdejší společensko-politické okolnosti? Jakou roli hrála politika ve sportu. Jaké důsledky měl tento vykonstruovaný soudní politický proces pro československý hokej na další léta?
Lit.: Denčevová, Ivana: Byli českoslovenští sportovci, kteří emigrovali, zrádci? In web ČRo Plus, duben 2016 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Jaké byly příběhy slavných československých sportovců, ze kterých se stali emigranti? Tři úspěšní českoslovenští sportovci, na kterých lze ilustrovat jednotlivá období naší historie – to je další díl volného cyklu Sport v rozděleném světě.
Sport je mimořádným fenoménem a ne jen klasickou soutěživostí, která je člověku vlastní, jak uvádějí psychologové. Je také jednou z nejrozšířenějších aktivit volného času. Není divu, že sportovci se stávají jistými idoly společnosti. Toho si jsou velmi dobře vědomé také státy, takže sportovní soutěže nejvyšších úrovní jsou jistou výkladní skříní pro jejich prezentaci v zahraničí.
Ale sport byl také jedním z klasických propagandistických nástrojů v období světa rozděleného železnou oponou. A právě proto se tak velkým problémem pro komunistické Československo stávaly sportovní hvězdy, které se rozhodly pro emigraci.
Tři příběhy slavných sportovců, kteří emigrovali
O slavné krasobruslařkce Áje Vrzáňové v roce 1950, tedy už po její emigraci, Rudé právo napsalo: „Dala se na cestu zrady a skončí jako všichni zrádci. Na konci této cesty je lavička v Hyde Parku nebo skok do Temže.“ Dále se dozvíte, jaká byla tehdejší mezinárodněpolitická situace a proč se tato legendární krasobruslařka, dvojnásobná mistryně světa a čtyřnásobná mistryně Československa a mistryně Evropy, rozhodla odejít ze země.
O hokejistovi Václavu Nedomanském v roce 1974 Rudé právo uveřejnilo text s názvem Kanadské hokejové zboží. Ten reagoval na jeho emigraci takto: „Nedomanský i Farda patřili do stabilního kádru čs. reprezentace. Dali přednost lákadlu rychlého zisku, podřídili se hokejovým kapitalistům.“ Hokej patřil, a stále patří, nejen do světa sportu, ale je také hybatelem celospolečenského dění a zájem veřejnosti bývá mimořádný. Oslavy hokejového týmu, který se stal v roce 1972 mistrem světa, nebraly konce. Přesto o dva roky později Nedomanský emigroval. Jeho rozhodování, jak později vzpomínal, nebylo jednoduché. K rozhodnutí ho ale dovedly nejrůznější temné praktiky komunistického státu.
Tenisový svět v roce 1970 okouzlil tehdy devatenáctiletý československý juniorský mistr světa Ivan Lendl, třetí z příběhů pořadu Historie Plus. Za pouhých 6 let se ale i on stává emigrantem. Zásadní změnou v chování státu ale bylo to, že dobový tisk o této emigraci víceméně neinformoval, jen o Ivanu Lendlovi mlčel. Jako by najednou nebyl…