Jiří Padevět. Z knihy českého autora literatury faktu připravila Eva Willigová. Režie Jaroslav Kodeš.
Účinkují Petr Oliva, Dagmar Čárová a Petr Halíček.
Natočeno 2015. Premiéra 30. 11. – 3. 12. 2015 (ČRo 3 Vltava, 9:30 h.; 4 x 19 min) v cyklu Kabinet. Repríza 6. – 9. 9. 2016 (ČRo 3 Vltava, 9:30 h.; 4 x 19 min) v cyklu Kabinet; 16. – 20. 9. 2019 (ČRo 3 Vltava, 14:30 h.); 4. – 7. 5. 2020 (ČRo 3 Vltava, 9:02 h.) v cyklu Dopolední četba.
Lit.: anonym: Jiří Padevět: Poznámky k dějinám (2/4). In web ČRo 3 Vltava, listopad 2015 (článek). – Cit.: Krátké prózy Jiřího Padevěta jsou vystavěny na principu hravých dovětků k historickým událostem, místům či osobnostem. Vypravěč vždy staví na určitém vtipném a vypointovaném nápadu, jenž více méně ironicky konfrontuje daný historický fakt s každodenností obyčejných malých lidí, kteří netuší, že prožívají dějiny a neuvědomují si, že je také tvoří. Výchozím bodem je vždy postava bezejmenného člověka, jenž řeší své osobní, soukromé problémy, jehož existence se protne s velkými dějinami.
Padevětovy miniatury oscilují mezi komentářem, dovětkem k historii a apokryfem. Nejčastěji ovšem těží z žánru hádanky – posluchač se k pointě může dopracovat skrze náznaky a nápovědi o konkrétní události. To je někdy celkem snadné, když je událost opravdu notoricky známá, jindy těžké nebo skoro nemožné. V našem případě to ale nevadí, protože na konci každé povídky je uvedeno rozuzlení, či spíše je objasněno, o jakou událost jde a kdo v ní hraje jakou roli.
Po čtyři dopoledne nabízíme spolu s autorem posluchačům hru s dějinami, v níž si mohou ověřit své historické znalosti i detektivní důvtip – anebo se jen tak nechat bavit představou, co se stalo tehdy, když…
Lit.: Kopáč, Radim: Rozhovor s Jiřím Padevětem. In Týdeník Rozhlas 35/2014 (18. 8. 2014). – Cit.: (…) Na podzim vychází vaše první próza Poznámky k dějinám. Beletrista ve vás rostl paralelně s historikem, nebo je to věc posledních let?
Všichni máme za sebou nějaké mladické verše nebo povídky. Krátké povídky, z nichž jsem sestavil Poznámky k dějinám, jsou vlastně vedlejším produktem mého psaní o historii – všechny jsou na historické náměty. Baví mě pohrávat si s představou, že dějiny nejsou sledem podpisů dohod a rozhodnutí v generálních štábech, ale spíš náhodných setkání lidí, kteří by k sobě nenašli nikdy cestu nebýt nějaké velké dějinné události. V některých textech se navíc prolínají postavy se svým autorem, nebo prolínají dokonce do úplně jiného děje. Třeba Kája Mařík tu vystupuje jako konfident gestapa. (…)