Četba na pokračování. Editorkami deníků z období první světové války byly Dagmar Hájková a Eva Kalivodová. Pro rozhlas připravila Blanka Kostřicová. Dramaturgie Zuzana Vojtíšková. Režie Pavel Krejčí.
Účinkují Pavel Soukup, Martin Mejzlík a Dagmar Novotná.
Natočeno 2014. Premiéra 28. 7. – 1. 8. 2014 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.; 29 min). Repríza 24. – 25. 4. 2016 (ČRo Plus, 23:33 h.) v cyklu Radiokniha.
Obsah: 1. V Benešových denících je zachycena autorova cesta do vysoké politiky a především úsilí prosadit cíle československého zahraničního hnutí, deníky Hany Benešové jsou působivým doplňkem. – 2. Na podzim 1914 Masaryk Benešovi naznačil, že zformuloval program nezávislých Čech. Po jeho odjezdu do Itálie se Beneš stal jedním z hlavních představitelů tajného společenství Maffie. – 3. Masaryk, Beneš a Štefánik – 3 nejdůležitější muži odboje. Tyto odlišné osobnosti dokázaly vytvořit úspěšný tým. Masaryk a Beneš viděli smysl své práce v úspěšném návratu domů. – 4. Beneš navazoval v Paříži společenské styky, které pro mu umožňovaly proniknout do vlivných politických kruhů. To se mu dařilo zejména od druhé poloviny roku 1917. – 5. Hana Benešová sepsala o svém životě za války působivé svědectví, ať už jde o líčení pobytu ve vězení, nebo o způsob života – či spíše o snahu přežít – v hospodářsky vyčerpané monarchii.
Lit.: anonym: Deníky Edvarda a Hany Benešových (1/5). In web ČRo 2 Praha, červenec 2014 (článek + ukázky k poslechu). – Cit.: Svědectví o 1. světové válce i cestě do vyšších pater politiky. Strohý útržkovitý Benešův styl v kontrastu k epičtějšímu vyprávění jeho manželky.
Deníky Edvarda Beneše z 1. světové války jsou psány většinou strohým útržkovitým stylem. Ale i tak jsou cenným svědectvím o cestě jejich autora do vyšších pater evropské válečné politiky nebo o životě v exilu. Především ale o úsilí prosadit cíle československého zahraničního hnutí.
Hana Benešová sepsala o svém životě za války krátké, ale působivé svědectví, které je kontrastním pendantem k poznámkám jejího muže. Nejen obsahem, ale i epičtější formou.
Její deníkové záznamy mají několik rovin: líčení pobytu ve vězení (záhy po manželově odchodu do zahraničí byla zatčena), popis života nebo spíše snahy o přežití v hospodářsky vyčerpané monarchii, úvahy o manželovi, posléze zvyšující se zájem o politiku.
Zvlášť v závěru deníku je patrná Hanina hluboká láska k manželovi. A hrdost na jeho politické působení.