Jan Otčenášek, Jaroslav Balík. Na motivy Obrazů z dějin národa českého od Vladislava Vančury. Hudba Luboš Sluka. Flétna Zuzana Riedlbauchová-Matulková, altová flétna Petr Brock, kytara Milan Zelenka, bicí Ivo Kieslich. Kühnův smíšený sbor řídí Pavel Kühn. Realizace snímku Jiří Šrámek. Hudební režie dr. Milan Slavický. Zvuková režie Jiří Bartoš (slovo) a Václav Zamazal (hudba). Střih a mixáž Jiří Bartoš a Martin Kusák. Technická spolupráce Vladimír Novák (slovo) a Vladimír Kraffer (hudba). Sleeve-note Jan Otčenášek, 1977. Cover Alfred Fuchs, 1977. Odpovědný redaktor obalu Jana Řehořová, 1977. Režie Jaroslav Balík.
Osoby a obsazení: Kosmas (Čestmír Řanda), Božetěcha (Pavla Maršálková), Šebíř (Martin Růžek), Bruno (Josef Chvalina), Bezruký (Miloš Willig), Pohan (Václav Švorc), Otrok (Vladimír Hlavatý), mnich (Ladislav Mrkvička), sluha (Miroslav Moravec), vypravěč (Karel Höger).
Nahráno 16.-19. února 1976 v pražském studiu Lucerna. Vydal Supraphon v roce 1977 (1 LP, stereo, 1 18 2045 G). Reedice 17. 6. 2016 (MP3, Supraphonline).
Pozn.: Pro gramofonovou desku upravená zvuková stopa televizního filmu.
Lit.: Otčenášek, Jan: Kosmas a paní Božetěcha. (sleeve-note) – Cit.: Není snad dospělého člověka v této zemi, který by neznal …ty dávnem vonící příběhy o příhodu Čechů na horu Říp, o praotci Čechovi, o Krokovi a jeho třech nevšedních dcerách nebo o dívčí válce.
…A přece: ne každý zná už jméno toho, jemuž bezprostředně vděčíme za jejich první zaznamenání a tím i zachování pro budoucí časy. A pokud je někomu jméno Kosmase, děkana kapituly pražské,
i známo nebo alespoň povědomé, sotva si za ním zpravidla dokáže představit živého člověka…pravda, přímých faktů o jeho životě je až zoufale málo…zůstalo po něm to nejdůležitější:
jeho dílo; jeho vpravdě nesmrtelná a staletí přežívající Kronika – vlastně první naše kronika vůbec… sama je nejúplnějším a nejautentičtějším svědectvím o člověku-tvůrci,
o jeho myšlenkách, pocitech, sklonech i zálibách, o postojích k lidem a událostem, je bezprostředním svědectvím neopakovatelného vidění světa …fantazie i zvláštního smyslu pro humor,
Který z řádků občas prosakuje, prostě: výrazného talentu bytostného…až překvapivě moderního – vypravěče…A zdá se nám, že právě takového ..vyčetl z Kroniky i národní umělec Vladislav Vančura,
Jehož úchvatná kapitola Kosmas z Obrazů se stala určujícím a jedině možným východiskem pro naše dramatické pokusy. Ano, dalo by se říci: byla to pro nás oba láska na první pohled…
Oba milujeme a považujeme tuto básnicky svrchovanou interpretaci prvního českého kronikáře za jeden z vrcholů vypravěčského umění tohoto velmistra české řeči.
Čili: naše odhodlání pokusit se o dramatické zpracování…tohoto tématu bylo od samého začátku podmíněno skutečným vztahem, citovým zaujetím a obdivem…
ke Kronice, k jejímu autorovi i k Vančurovu arcidílku, v němž nám Kosmas ožíval nejúplněji, v celé lidské složitosti a dá se říci i rozpornosti…jak z Kroniky, tak z Vančury jsme rádi a nadšeně uvěřili,
že právě takový a nejiný Kosmas byl. Že byl právě tak moudrý jako často i pošetilý, statečný, ale někdy zpropadeně opatrnický, počestný, ale krapet i mazaný taškář, zbožný, ale na obrátku až pohansky rozverný,
…přítel právě tak oddaný jako svárlivý, manžel milující i přece věčně rozhašteřený se svou manželkou Božetěchou…nechme raději mluvit příběh sám.
Co zbývá dodat? Tuto desku jsme komponovali spíš cosi jako dramatický, komorně laděný koncert pro slovo, hudbu a hercův hlas…
vznikla tedy deska, ne rozčilující drama, spíš jen dramatická romance…Pracovali jsme na ní s láskyplným zaujetím, možno říci s požitkem…můžeme se snad tak trochu kojit nadějí,
že něco z té radosti a pohody zavadí i o posluchače dnešního, který i ve shonu a hluku dvacátého století najde odvahu a blahoslavenou trpělivost,
aby se zaposlouchal do hudby příběhu tak dávno, dávno minulého…