Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Jelena Mašínová. Rozhlasová hra o 18 rozhovorech. Tragický příběh jednoho podivuhodného vztahu. Dramaturgie Jana Weberová. Režie Jiří Horčička.

Osoby a obsazení: on (Viktor Preiss), ona (Jana Hlaváčová), přítel Tecl (Radoslav Brzobohatý), spojovatelka (Drahomíra Fialková) a vyšetřovatel (Ladislav Frej).

Natočeno 1993. Premiéra 5. 9. 1993 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.; 64 min.) v cyklu Klub rozhlasové činohry. Repríza 9. 1. 1994 (ČRo 3 Vltava, 14:30 h.) v cyklu Klub rozhlasové činohry; 26. 10. 1994 (ČRo 2 Praha, 20:52 h.) v cyklu Hra uprostřed týdne; 16. 12. 1997 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h.) v cyklu Klub rozhlasové činohry; 26. 9. 2010 (ČRo 2 Praha, 20:05 h.) v cyklu 4 x s Janou Hlaváčovou; 30. 10. 2011 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) v cyklu Milá paní Jano Hlaváčová…; 2. 5. 2026 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Sobotní drama.

Pozn.: V souboru textů Jeleny Mašínové Skrytá hvězda Jelena Mašínová je hra uvedena pod názvem „Smrt motýlů“. V osobním rozhovoru J. M. potvrdila, že sama název nikdy nezměnila, takže k proměně v „Motýlí smrt“ došlo asi v dramaturgii ČRo.

Pozn. 2: Hru „Smrt motýlů“ představili Jelena Mašínová a Pavel Kohout na Měsíci autorského čtení v Brně 31. 7. 2012 (Divadlo Husa na provázku, 20:30 h.) v obsazení Pavel Kohout (on, vyšetřovatel), Jelena Mašínová (ona), Petr Minařík (Tecl, autorské poznámky, spojovatelka).

Text in: Mašínová, Jelena: Skrytá hvězda Jelena Mašínová. Brno: Větrné Mlýny, 2011.

Lit.: Venclová, Renata: Jelena Mašínová: Motýlí smrt. Strhující milostná tragédie odvyprávěná v 18 telefonických rozhovorech. In web ČRo 3 Vltava, 2. 5. 2026 (článek) – Cit.: První květnovou sobotu můžete spolu s hrdiny rozhlasové hry Jeleny Mašínové prožít opravdu podivuhodný příběh jednoho vztahu. Co začalo jako telefonický omyl, se v průběhu času mění v okouzlení, porozumění, vášeň a touhu po splynutí. Nesmělý lovec vzácných zvuků narazí na ženu se stejnou barvou hlasu, jako mívala jeho matka. (…)

Jak hluboký může být cit k bytosti, kterou známe jen prostřednictvím telefonních hovorů? Poetická hra české autorky dokázala postihnout zrádnost virtuálních vztahů v době, kdy mobilní telefony a sociální sítě byly ještě vzdálenou budoucností.

Svou rozhlasovou premiéru si komorní hra Jeleny Mašínové odbyla nejprve na vlnách rakouského rozhlasové stanice ORF. Ta česká vznikla až po sametové revoluci, kdy se autorka a její manžel spisovatel Pavel Kohout mohli vrátit do vlasti, odkud je komunistický režim vyhnal po podpisu Charty 77.

Režisér Jiří Horčička obsadil do rolí neobvyklého mileneckého páru Janu Hlaváčovou a Viktora Preisse. Inscenace natočená v roce 1993 patří právem do zlatého fondu Českého rozhlasu.

Oba herci byli v prostorném činoherním studiu rozsazeni tak, aby na sebe nejen neviděli, ale aby se také reálně neslyšeli. Jejich kontakt probíhal jen prostřednictvím sluchátek, takže nemohli mimoslovně třeba mimicky komunikovat. A pak jsme hned začali natáčet. Takže herci museli vytvářet svůj výraz na základě okamžité inspirace, kterou jim nabídl partner prostřednictvím své myšlenky a svého hlasu. Znamenalo to tedy, že herci museli být v neustálém střehu a v intenzivním nasazení. (režisér Jiří Horčička o způsobu natáčení hry)