Franz Hiesel. Není jen jedna Vídeň. Jsou dvě! Rakouská rozhlasová hra o sedmi scénách. Přeložil Karel Gissübel. Režie Jiří Horčička.
Osoby a obsazení: Otto Efeu (Otakar Brousek I.), Jindřich Wurmser (Josef Kemr), Lina, jeho žena (Marie Vášová), Nanni (Blanka Bohdanová), policejní inspektor (Rudolf Hrušínský I.), úředník (František Filipovský), úředník (Ferdinand Krůta), sekční šéf (Čestmír Řanda), harmonikář Josef (Artur Šviha).
Natočeno 7. 12. 1969. Premiéra 2. 11. 1970 (Třetí program, 19:00 h.; 66 min.). Repríza 7. 4. 1993 (ČRo 3 Vltava, 22:00 h.). Obnovená premiéra 15. 3. 2026 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Hra pro pamětníky.
Pozn.: Obnovená premiéra byla plánována na 10. 5. 2011 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h.), neuskutečněna.
Lit.: Fiala, Jiří: Smích Josefa Kemra. In Týdeník Rozhlas 7/1995 (6. 2. 1995), s. 24 (ohlas posluchače). – Cit.: Čas pozemského života velkého umělce a moudrého člověka Josefa Kemra se naplnil. Nám – kromě osobních vzpomínek těch, kdo ho znali přímo – zůstává předlouhá řada filmových a rozhlasových pásků, na nichž je zachycena geneze jeho tvorby od časů nejranějších až po dobu vyzrálého uměleckého projevu. Ostatně rozhlas měl velice rád a v desítkách či spíše stovkách rolí v něm vytvořil škálu zajímavých postav. Jeho charakteristický hlasový fond, nezaměnitelné herectví a neutuchající pile s trvalou chutí učit se novému, to vše přímo vybízelo rozhlasové tvůrce ke spolupráci s ním a on jejich nabídky neodmítal. Za mnohá díla, která v rozhlasovém studiu oživil, si připomeňme vynikající dramatizaci Havrani pana Walsera od W. Hildesheimera, kde se zaskvěl coby podivínský strýc Mikuláš, či hry F. Dürrenmatta – Herkules a Augiášův chlév (Augiáš), A. P. Čechova – Výročí (Chirin Kuzma Nikolajevič), S. Becketta – Všichni, kdož padají (kočí Christie), E. Kishona – Kanál Blaumilch (tajemník Zigler), G. Coopera – Celou cestu domů (pan Burns), F. Rabelaise -Gargantua (kmotr František) a Pantagruel (Panurgos), W. Allena -Smrt (Klainman), J. Gaye – Žebrácká opera (žebrák), F. Hiesela – Návrat ze Sankt Pöltenu (domovník Wurmser), K. Čapka – Ze života hmyzu (Chrobák), P. Ruta – Takový beznadějný případ (bezdomovec Hejhula), J. Vilímka – Nic lidského mi není cizí (starý pán), K. Copa – Hodiny (pašerák hodinek Mrázek), A. Klimenta – Červotoči (Červotoč Bas, řečený Prst), J. Žáčka -Kočky (věrný sluha), či V. K. Klicpery – Ptáčník (lékárník Kotrč). Často účinkoval také v rozhlasových pohádkách. K těm z nejpůvabnějších patří jistě postava krále Tichošlapa v Kole se zlatými ráfky Z. Svěráka, vodníka Oukleje v pohádce J. Kafky O tom ševci Jakubovi, soudního zapisovatele v Královně Koloběžce J. Wericha, anebo pekelného inšpektora v Zapomenutém čertu J. Drdy. Fyzický prostor po Josefu Kemrovi je navždy prázdný, avšak zůstává nám důvěrně známý hluboký smích, který říká o člověku cosi beze slov…
Lit.: Velíšek, Martin: Franz Hiesel: Návrat ze Sankt Pöltenu. Světů může být bezpočet, ale Vídeň musí být jen jedna. In web ČRo 3 Vltava, 15. 3. 2026 (článek). – Cit.: Pan Otto po návratu z krátké služební cesty do Sankt Pöltenu domů zjistí, že v jeho bytě bydlí jakási cizí žena. Nepomůže mu domácí ani policie. V práci jeho místo zastává někdo jiný, jeho šéf ho nepoznává… (…)
Kulisy Vídně, jeho byt, kancelář – vše je takové, jaké vždycky bylo, a přesto se zároveň vše změnilo. Hiesel údajně při psaní vycházel z jedné teorií astrofyziky, která připouští paralelní existenci prakticky identických světů. Ale autor, Vídeňan žijící v Hamburku, se samozřejmě nezabývá problémy astrofyziky. V hlavních rolích Otakar Brousek, Josef Kemr, Blanka Bohdanová, Rudolf Hrušínský, František Filipovský a Čestmír Řanda.
Franz Hiesel (11. dubna 1921, Vídeň – 2. října 1996, Oberpullendorf) byl významný rozhlasový dramatik a dramaturg. Vyučil se chemikem. V roce 1940 byl povolán do armády. Na sklonku války byl ve Francii zajat Američany. Po válce se živil jako řidič tramvaje. Posléze se stal knihovníkem ve Wiener Städtische Libraries a pod vedením Rudolfa Müllera, se začal věnovat literární činnosti. Od roku 1960 pracoval jako hlavní dramaturg Norddeutscher Rundfunk v Hamburku, v letech 1967 až 68 zde působil jako ředitel. Následně se stal autorem na volné noze. Na konci sedmdesátých let se vrátil do rozhlasového angažmá, tentokrát ve vídeňském v ORF, kde působil až do svého odchodu do penze v roce 1983.