Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Tereza Verecká. Černá komedie, ve které se obyčejná cesta na svatbu postupně a nenápadně mění v noční můru a směřuje do míst, odkud není návratu.  Hudba Ivan Acher. Dramaturgie Kateřina Dušková. Režie Martin Tichý.

Osoby a obsazení: Karel (Eduard Jenický), Marcela (Eva Leinweberová), Jakub (Jiří Černý), Anna (Ivana Uhlířová), stařeček (Václav Helšus), funebráci (Hynek Chmelař a Ladislav Dušek).

Natočeno 2009. Premiéra 27. 9. 2009 (ČRo 3 Vltava, 19:00 h.) v rámci cyklu Čajovna – Hry a dokumenty nové generace. Po hře následovala beseda s autorkou, moderovala Kateřina Dušková. Repríza 5. 4. 2016 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h.).

Lit.: Dušková, Kateřina: Tereza Verecká láká do pasti. In web ČRo, září 2009 (anotace). – Cit.: Poslední zářijovou neděli vysíláme v Čajovně v cyklu Hry a dokumenty nové generace premiéru rozhlasové hry Terezy Verecké V pasti. V této černé komedii se setkávají dva generačně vzdálené partnerské páry v prostoru, odkud není úniku. A obyčejná cesta na svatbu se tak postupně a nenápadně mění v noční můru a směřuje do míst, odkud není návratu.
(…)
Tereza Verecká letos na jaře absolvovala obor tvorba textu a scénáře na Vyšší odborné škole při Konzervatoři Jaroslava Ježka v Praze a za pár dní začíná své studium činoherní dramaturgie a režie na pražské DAMU. Autorka se zúčastní živého vysílání a po poslechu své rozhlasové prvotiny bude odpovídat na dotazy posluchačů.

V sadě křížů na hřbitově / tisknou se tam hroby k sobě. / V sadě křížů na hřbitově / v této pozdní, noční době. / Mezi hroby na Olšanech / tichá stojí postava. / Mezi hroby na Olšanech / jak smrt tiše postává… (úryvek z veršů Terezy Verecké).

Lit.: Kamberský, Jakub – Na téma rozhlasových road movies. In web Panáček v říši mluveného slova, 5. 10. 2009 (recenze).

Lit.: anonym: Tereza Verecká: V pasti. In web ČRo 3 Vltava, duben 2016 (anotace). – Cit.: V černé komedii V pasti se setkávají dva generačně vzdálené partnerské páry v prostoru, odkud není úniku. A obyčejná cesta na svatbu se tak postupně a nenápadně mění v noční můru a směřuje do míst, odkud není návratu.

Tereza Verecká absolvovala obor tvorba textu a scénáře na Vyšší odborné škole při Konzervatoři Jaroslava Ježka v Praze a studovala činoherní dramaturgie a režie pražské DAMU.

Lit.: Schulzová Eva.Všichni jsme tak trochu „v pasti“. In Týdeník Rozhlas 17/2016, 25.4.2016 (recenze). – Cit.: V úterý 5. dubna byla v Klubu rozhlasové hry na ČRo Vltava reprízována hra V pasti od Terezy Verecké. Přestože inscenace hry v režii Martina Tichého měla premiéru (v cyklu Hry a dokumenty nové generace) již před sedmi roky, jedná se dle mého názoru o pozoruhodnou a zdařilou autorskou prvotinu, na niž má smysl upozornit i nyní.Tereza Verecká (nar. 1985) byla v době, kdy hru napsala, básnířkou a absolventkou oboru Tvorba textu a scénáře na Vyšší odborné škole Konzervatoře Jaroslava Ježka a začínala studovat dramaturgii na DAMU. Nyní DAMU dokončuje, je úspěšnou účastnicí několika ročníků soutěže o Cenu Evalda Schorma a za sebou má další rozhlasovou realizaci svého textu – hry Divná věc, divná věc (2012).

Rozhlasovou prvotinu V pasti lze přiřadit k žánru road story, což je divadelní obdoba road movie (výstižné označení přebírám z podtitulu divadelní hry Léto v Laponsku od Petra Pýchy a Jaroslava Rudiše – Divadelní road story o cestě na sever; její rozhlasová adaptace byla uvedena v roce 2006). Její rámec tvoří cesta na svatbu. Při ní se setkávají dvě partnerské dvojice: Karel a Marcela, rodiče ženicha, a o generaci mladší student Jakub, svědek ženicha, se svou partnerkou Annou. Oba páry sledujeme nejprve odděleně, po drobné havárii se ovšem auto, jímž jedou Jakub s Annou, zastaví a ti, kdo jsou ochotni je svézt, jsou právě Karel a Marcela. Pro oba páry je charakteristické neustálé hašteření, dohadování, obviňování, přičemž je zřejmé, že starší manželé v tom mají praxi několika desetiletí.

Tereze Verecké se na malé ploše (inscenace trvá necelou půlhodinu) daří prokreslit všechny čtyři postavy a naznačit jejich vztah k sobě navzájem i k ženichovi. Vybírám několik výrazných příkladů: Matka ženicha je učitelkou na základní škole v menším městě a má komplexy z toho, že nezískala práci v pražském gymnáziu, o chystané svatbě se oba rodiče dověděli den předem, svědek zná ženicha pouze z internetu a ani neví, jak se skutečně jmenuje… Neurčité informace o cestě a jejím cíli navíc podporují pocit, že postavy jsou někým/něčím lákány „do pasti“.

Starší pár je v rozhovoru stále dominantnější, jejich hádka se vyostřuje a autorka věrohodně graduje napětí v dialogu až k absurdnímu vrcholu, kdy Jakub s Annou chtějí vystoupit a Karel s Marcelou je z auta odmítají pustit. Vztekem šílený Karel nakonec do auta donutí nastoupit náhodného starého pána s tím, že ho zaveze domů, a v podstatě ho unese. Cesta pěti postav, která svedla dohromady náhoda, neochvějně spěje ke katastrofě.

Absurdní dialog, v němž Karel na starce křičí „My vám pomůžeme“, vnucuje mu jahody a peníze a odváží ho stále dál od cíle jeho cesty, skončí nárazem a smrtí všech zúčastněných. Ironickou tečkou je dialog funebráků, kteří zemřelé odhadují na šťastnou rodinku na výletě, jež se příkladně starala o dědečka. Hra Terezy Verecké je nejen vtipná, dobře vystavěná sonda do partnerských vztahů, ale taky podobenství o životní cestě, na níž jsme všichni tak trochu „v pasti“, jejíž směr můžeme ovlivnit jen do určité míry a která vždy skončí smrtí.

Režisér Martin Tichý a herci Eduard Jenický, Eva Leinweberová, Jiří Černý, Ivana Uhlířová a Václav Helšus podpořili vyznění textu civilními hereckými výkony, přičemž dominuje Eva Leinweberová jako přesvědčivě protivná, sebestředná, hádavá a dotěrně zvědavá Marcela.

Inscenace V pasti dokazuje, že je možné i na malé ploše komediální formou rozehrát a vypointovat životní drama. Je to skutečně slibný debut pro autorku rozhlasových her, jejichž text musí jak známo zaujmout posluchače během prvních několika minut.