Matěj Fišar. O těžkých začátcích herce optimistických rolí. Režie Irena Žantovská.
Účinkují Jiří Klem a Jan Meduna.
Natočeno 2017. Premiéra 16. – 20. 10. 2017 v cyklu Příběhy slavných č. 122 (ČRo 2 Praha, 9:40 h.; 5 x 5 min).
Lit.: Fišar, Matěj – Luptáková, Věra: Narodil se jako chlupatý nedonošenec, kterého ohřívali v troubě. Příběhy slavných: Josef Bek. In web ČRo 20. 10. 2017 (anotace). – Cit.: Josef Bek (1918-1995) přišel na svět předčasně. Prý jako chlupaté klubíčko. Nedonošenci nedávala velkou šanci na další život ani porodní bába. Narodil se jen pár měsíců po vzniku Československa, inkubátory ještě neexistovaly, a tak skončil v troubě.
Tehdy se v kamnech nedonošenci běžně udržovali v tolik potřebném teplu. Obě starší sestry si na něj prý prsty malovaly obrázky. Ani dál to neměl lehké.
Katolická rodina Beků bydlela v Hradci Králové. Otec Josefa Beka pocházel z velkostatkářské rodiny, ale protože se zamiloval do kuchařky, která vařila v hospodě, rodina ho vydědila. Na milost ho nevzali až do konce života, proto pracoval na nádraží, kde jezdil s rudlem.
Jako prvňák si vysloužil dvojku z mravů. Za to, že pana řídícího pozdravil „Pochválen buď Ježíš Kristus“, jak se to naučil při ministrování v kostele. Na obecné škole vůbec docela trpěl, protože neuměl vyslovit „ř“. Sám se pak vydal do ústavu pro hluchoněmé, přímo za ředitelem, aby s ním cvičil.
Po měšťance ho rodiče vyslali na obchodní akademii. Studia ho nebavila, krátil si je zpěvem a ochotničením. Hned po maturitě ale pět let ve spořitelně počítal cizí peníze. V roce 1942 mu hrozilo totální nasazení. Dočetl se, že profesionální herci mají dispens, a rozhodl se to zkusit.
V Mladé Boleslavi pak šéfovi hostující operety zazpíval árii z Dalibora. Jeho tenor Karlu Nedbalovi učaroval, a tak ho doporučil šéfovi olomouckého divadla. Bek tam pak hrál a zpíval 12 let. Ale musel zapracovat na trémě, která ho přepadávala i přes jeho ochotnické začátky. V Olomouci na Svatém Kopečku měl v roce 1947 i svatbu. Vzal si tanečnici Evu Novákovou.
První opravdovou filmovou rolí Josefa Beka byl Karel Hampl ve snímku Siréna podle románu Marie Majerové. Režiséři ho pak začali víc obsazovat. Třeba v roce 1949 zvládal vedle divadla točit dva filmy najednou: Vávrovu Němou barikádu a Případ Z-8 režiséra Miroslava Cikána.
I když v 50. letech natočil několik prorežimních filmů (např. Anna Proletářka), o vstupu do strany prý nikdy neuvažoval. Byl katolíkem a taky jím až do smrti zůstal. V roce 1956 natočil kultovní pohádku Hrátky s čertem (1956). Režisér Josef Mach tehdy vybíral mezi dvojicí Karel Höger-Jana Dítětová a Bekem s Evou Klepáčovou.
Ještě v 50. letech dostal angažmá v Městských divadlech pražských. V 60. letech byl na vrcholu. Točil pro film i televizi, hrál v divadle. Legendární je třeba jeho poručík Líbal v detektivní trilogii nebo první hudební klip Dáme si do bytu, který nazpíval s Irenou Kačírkovou.
V roce 1989 bylo Josefovi Bekovi už 70 let. Během natáčení seriálu Pomalé šípy (spolu s Josefem Kemrem, Lubomírem Lipským a Otou Sklenčkou) v roce 1993 to s ním ale seklo. Měl salmonelózu. Za týden zhubl o 27 kg. Bylo to na začátku července, z nemocnice ho pustili až na Vánoce. Nic dalšího už nenatočil. Zemřel o dva roky později. Pochovaný je v rodném Hradci.