Portrét vdovy čtyř umění: hudby, malířství, architektury a literatury – ženy Gustava Mahlera, Oskara Kokoschky, Waltera Gropia a Franze Werfela. Připravili Ivana Denčevová a Hynek Pekárek. Dramaturg Michal Bureš. Redaktor Martin Groman- Zvukový mistr Josef Trávníček a Petr Janečka. Hudební spolupráce Antonín Schindler. Použitá hudba Gustav Mahler (Adagietto ze Symfonie č. 5. hraje Česká filharmonie), Alma Mahler (Ich wandler unter Blumen; Waldseligkeit). Zvuková spolupráce Jiří Pochvalovský. Produkce Klára Illiašová. Režie Michal Bureš.
Účinkují Kristýna Frejová, Kamil Halbich, Petra Hřebíčková, David Matásek, Petr Kubes. Hovoří Ivana Denčevová a Michal Stehlík.
Natočeno 24. 1. 2017 (4R28, 16,00 – 20,00 h.). Premiéra 3. 3. 2017 (ČRo 2 Praha, 18,30 – 19,00 h.) v cyklu Osudové ženy. Repríza 7. 7. 2017 (ČRo 2 Praha, 18:30 h.); 26. 8. 2023 (ČRo 2 Praha, 18:30 h.).
Pozn.: Dneškem na Dvojce otevíráme nový cyklus nazvaný „Osudové ženy“. Každý týden vám v ní budeme nabízet portréty femmes fatales, žen, které ovlivňovaly politický i kulturní život. První díl připravila a slovem provází Ivana Denčevová. Autorem dokudramat je Hynek Pekárek. Režii má Michal Bureš. Příště se zaposloucháme do příběhu politické vězeňkyně Růženy Vackové.
Lit.: Denčevová, Ivana: Zasáhla do života několika velikánů své doby. Často i současně. Osudové ženy: Alma Mahler. In web ČRo 2 Praha, 3. 3. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: „Člověk má rodiče, aby je obelhával… má muže, aby je klamal… má duši, aby zesurověl… Bože, ó Bože! Proč tak miluješ zlo?“ poznamenala si jednou do svého deníku Alma Schindlerová (1879-1964), která se později bude prezentovat jen jako Alma Mahler. Jen občas připojila příjmení Werfel.
Zmlinsky-Burckhard-Klimt
Její rodná Vídeň byla na přelomu 19. a 20. století centrem kulturního a společenského života. Setkávali se tu ti nejlepší umělci i podnikatelé. A tak i Alminy rodiče (otec proslulý krajinář a matka herečka) ji od začátku podporovali v uměleckém nadání a směřovali do společenské smetánky.
K jejím ctitelům patřili muži zvučných jmen: např. hudební skladatel Alexander Zemlinsky, ředitel Burgtheatru Max Burckhard nebo proslulý malíř Gustav Klimt. Klíčové pro ni bylo setkání s hudebním skladatelem a tehdejším ředitelem vídeňské opery Gustavem Mahlerem.
Mahler-Kokoschka-Gropius-Werfel
Jejich manželství poznamenala smrt dcery, Mahlerovo umělecké vypětí, Almina rezignace na vlastní uměleckou dráhu, ale i její další milostné románky. Třeba s architektem (a jejím pozdějším manželem) Waltrem Gropiusem. Mahlerovi ale tuhle krizi překonají a odjedou do USA.
Po brzké Gustavově smrti se Alma vrátí do Vídně. Čeká ji tu vášnivý vztah s malířem Oskarem Kokoschkou, krátké manželství s architektem Gropiusem, během kterého už vstupuje do dalšího milostného vztahu s dalším velikánem své doby, básníkem a prozaikem Franzem Werflem. Byl o 11 let mladší než ona.
Účelový život vdovy
Alma se vdá potřetí a užívá si další léta na vídeňské výsluní plném salonů. Po nástupu nacismu a anšlusu Rakouska ale za dramatických okolností oba manželé prchají do USA, kde Werfel v roce 1945 nečekaně umírá. A Alma začíná znovu budovat svou pozici vdovy po velikánech. Už ne tak úspěšně.
V roce 1964 v New Yorku umírá. „Nemohla žít s někým, kdo neměl velký talent. V jejím chování nalézáme také jistou účelovost. Například i v tom, jak si cíleně budovala jméno Mahler,“ popisuje historik doc. Michal Stehlík. I to je součástí příběhu „osudové ženy“ Almy Mahler.