Hana Soukupová. Mistr nonsensové poezie a překladatel, který mohl publikovat jen s obtížemi. Vzpomínky básníkovy ženy Ady a syna Daniela doplní archivní nahrávky a texty Emanuela Frynty. Zvuková spolupráce Roman Špála. Hudební spolupráce Libor Soukup. Dramaturgie Eva Nachmilnerová a Brit Jensen.
V pořadu hovoří manželka Vítězslava „Ada“ Fryntová, syn Daniel Frynta, Jiří Honzík a Přemysl Rut. Z archivních nahrávek Ivan Vyskočil, Josef Schwarz Červinka, Eva Olmerová a Emanuel Frynta. Na otázky odpovídají děti z 5. A. Základní školy Máj II v Českých Budějovicích.
Deníkové záznamy čte Libor Hruška.
Natočeno 2015. Premiéra 14. 10. 2015 (ČRo 3 Vltava, 21:45 h.; 41 min) k 40. výročí jeho úmrtí. Repríza 7. 12. 2017 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h); 10. 12. 2017 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.); 5. 1. 2022 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Radiodokument k 100. výročí jeho narození.
Lit.: Soukupová, Hana: Těžký i nádherný život Emanuela Frynty. In web ČRo 3 Vltava, říjen 2015 (článek). – Cit.: Na začátku všech trampot, které Emanuela Fryntu v jeho nedlouhém životě potkaly, bylo jedno osudové rozhodnutí. Když nastaly po Únoru 1948 politické čistky na Filozofické fakultě, odešel na protest i Frynta, jeden z nejnadanějších žáků rusisty Bohumila Mathesia, a živil se pak jako překladatel na volné noze. Zásadový, mimořádně náročný k sobě i k druhým – a plný hravosti a nápadů, tak jej charakterizuje jeho žena Ada. Fryntovi sice žili neustále na pokraji chudoby, ale měli kolem sebe věrné přátele, k nimž patřil například hudební skladatel Ilja Hurník, rozhlasový režisér Josef Schwarz – Červinka, Ivan Vyskočil a mnozí další.
Šťastným obdobím byl pro Fryntu konec 60. let, kdy mohl spolupracovat s tehdejším Československým rozhlasem. Pořady nazvané Jen tak se až na jeden zlomek v archivu Českého rozhlasu nezachovaly, cyklus Zastřená tvář poezie zůstal alespoň v písemné podobě.
I když byl Emanuel Frynta velmi pracovitý, překládal z několika jazyků a na jeho literárněkritický úsudek dali mnozí významní autoři, publikování svých vlastních veršů a próz se nedožil. „Nakladatelství Albatros mu jeho básničky vrátilo s tím, že nejsou ani pro děti, ani pro dospělé,“ vzpomíná Ada Fryntová na osudy sbírky Písničky bez muziky. „Rozrušilo ho to tak, že své rukopisy spálil v kamnech.“
V té době už byl Frynta nemocný. Zemřel v roce 1975 v pouhých dvaapadesáti letech a nedožil se tak úspěchu svých hravých veršů, které dnes (i díky hudbě Petra Skoumala) znají malí i velcí.