Josef Hiršal. Literárně-hudební pásmo ze stejnojmenné sbírky básnických nápodob s úvodním slovem autora. Připravil Václav Daněk. Hudbu složil Petr Mandel, hrají Jaroslava Eliášová (klavír) a Ludvík Hašek (housle). Režie Josef Červinka.
Účinkují Gabriela Vránová, Jan Hartl, Otakar Brousek I. a Jiří Schwarz. Hovoří Josef Hiršal a Josef Červinka.
Natočeno v roce 1992. Repríza 15. 1. 2017 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.; 41 min) v cyklu Souzvuk a (77) k 40. výročí dokumentu Charta 77; 27. 7. 2020 (ČRo 3 Vltava, 22:00 h.) v cyklu Souzvuk; 1. 4. 2024 (ČRo 3 Vltava, 22:00 h.) v cyklu Souzvuk.
Lit.: Daněk, Václav: Josef Hiršal: Párkař. Literárně-hudební pásmo ze sbírky parodických básnických nápodob. In web ČRo 3 Vltava, 27. červenec 2020 (článek). – Cit.: „Padesátá léta byl čas, kdy čeští básníci skládali většinou ódy, oslavné zpěvy na tehdejší vůdce, na vítězství pracujícího lidu, na šťastnou komunistickou budoucnost. A právě tehdy k pobavení hrstky přátel vznikla řada nápodob zcela odlišného druhu. Jejich tématem byl hrdina, všední, nenápadný, byť užitečný: PÁRKAŘ,“ podotkl Josef Hiršal ke vzniku textů ze stejnojmenné sbírky. (…)
Jako básník debutoval Josef Hiršal na začátku 40. let pod ochrannou rukou Františka Halase. Po válce jako redaktor pracoval v řadě nakladatelství a souběžně se věnoval překladům. Po roce 1968 a zejména po podepsání Charty 77 nesměl publikovat a v těchto temných dobách spolupracoval s rozhlasovou stanicí Vltava – pod různými krycími jmény.
V Hiršalově obdivuhodné paměti i v hravém i experimentálním přístupu k poezii je možné spatřovat prazáklad sbírky Párkař, virtuózně parodující styl českých básníků – od Tháma po Holana. Společným tématem Hiršalových parodií byl párek, případně postava prodavače párků a sbírka vznikala v temných 50. letech. (…)
Lit.: Doležal, Miloš: Párkař aneb Virtuozita v jemném střívku. In Týdeník Rozhlas 2/2017 (2. 1. 2017), s. 11. (článek) – Cit.: Jako básník debutoval Josef Hiršal (1920-2003) na začátku čtyřicátých let pod ochranou rukou Františka Halase. Po válce jako redaktor pracoval v řadě nakladatelství a souběžně se věnoval překladům. Převedl do češtiny na sedmdesát knih z různých jazykových oblastí a k jeho mistrovským převodům patří přetlumočení poezie Christiana Morgensterna. Po roce 1968 a zejména po podepsání Charty 77 nesměl Hiršal publikovat a v těchto temných dobách spolupracoval s rozhlasovou stanicí Vltava – pod různými krycími jmény a díky tehdejšímu redaktoru Václavu Daňkovi.
Hiršal je také autorem řady vzpomínkových textů (některé napsal společně s Bohumilou Grögerovou), ve kterých udivuje neobyčejně detailní pamětí na situace a mnohé aktéry českého kulturního života od čtyřicátých let 20. století. Byla to ostatně Hiršalova ohromná paměť, jakýsi „rezervoár minulosti“ či „knihovna v hlavě“, která udivovala básníkovy přátele, když při rozličných setkáních dokázal dlouhé minuty zpaměti recitovat z děl českých i světových básníků.
A právě v jeho paměti a hravém experimentálním přístupu k poezii je možně spatřovat prazáklad sbírky, virtuózně parodující styl českých básníků (od Tháma po Holana), s názvem Párkař. Společným tématem Hiršalových parodií byl párek, případně postava prodavače párků a sbírka vznikala v temných padesátých letech. Sám autor ke vzniku textů podotkl: „Padesátá léta byl čas, kdy čeští básníci skládali většinou ódy, oslavné zpěvy na tehdejší vůdce, na vítězství pracujícího lidu, na šťastnou komunistickou budoucnost Vedle veršotepců menšího, někdy i kolibřího formátu, byli to bohužel i básníci slavných jmen. Jejich tvorba postrádala však to nejpodstatnější – uměleckou autenticitu, takže plodili pastiše v nejhorším slova smyslu, totiž slátaniny. A právě tehdy k pobavení hrstky přátel, kteří se pravidelně scházeli v kavárně Slavia, vznikla řada nápodob zcela odlišného druhu. Jejich tématem byl hrdina, všední, nenápadný, byť užitečný: PÁRKAŘ. Pro lyrické vyjádření představitelů poetických škol a směrů od počátku novočeského básnictví bylo to téma přímo groteskní. Zapadlo však dobře do doby, kdy uzeniny byly ještě na lístky.“
Stolní společnost v čele s Jiřím Kolářem, sedící kolem mramorového kavárenského stolu, se tehdy vesele při Hiršabvě recitaci bavila a doufejme, že se těmito „bezelstnými básnickými podvrhy ze lstivě nebásnické doby“ pobaví i posluchači Vltavy v pravidelném nedělním Souzvuku.