František Kožík. Hudba V. Suchý, orchestr řídí dr. Václav Smetáček. Režie Václav Sommer.
Osoby a obsazení: Houslařský mistr (Jaroslav Průcha), Leonora, jeho dcera (Lída Otáhalová), nápadník (Oldřich Hoblík), cizinec (Karel Černý).
Natočeno 1941. Vysíláno 29. 5. 1941.
Pozn.: Hra byla v Praze v premiéře uvedena v roce 1939; Kožík uvedení v roce 1941 jmenuje reprízou, jde však spíše o nové uvedení (jiný autor hudby).
Lit.: Kožík, František: Rozhlasové vzpomínky. Rukopis, 1964, s. 84 (vzpomínka). – Cit.: „29. 5. 1941 byla z Prahy reprizována v režii Václava Sommera má Ďábelská sonáta. Recense ji ocenily většinou jako básnickou pohádku /”… zvuková montáž měštěnínů, kteří se pokoušejí o sonátu, je mistrovským rozhlasovým respektive zvukovým prvkem” – V. Čech v Českém Slově/; Olga Srbová v Národní práci však litovala, že by byla škoda, kdyby autor “uvěřil v nutnost převahy citu nad formou”. Svědomitý a přesný Sommer projevil smysl jak pro komické situace soutěžících, tak pro “zdravý a nevtíravý pathos oslavující krásu hudby”. Houslaře Niesera vytvořil Průcha, dceru Leonoru Otáhalová, jejího nehudebního nápadníka Hoblík, Karel Černý hrál “záhadného cizince, ďábelštějšího než deset ďáblů dohromady” /České Slovo/. Hudbu V. Suchého řídil dr. Václav Smetáček. Podle mého názoru zůstalo pražské provedení za brněnskou premiérou; byl jsem však rád, že jsem se sblížil s pražským pracovním prostředím.“
Lit.: Čech, Vladimír {Ďábelská sonáta}. In České Slovo, květen 1941.
Lit.: Štěrbová, Alena – Lazorčáková, Taťjana: Umělecké osobnosti brněnského rozhlasu. Olomouc 2001, s. 25. – Cit.: „Autor pracuje převážně s trochejským rýmovaným veršem, funkčně je vedle hudebních prvků použito i reálných zvuků, které však nemají mít popisný charakter jako v prvních scénářích z počátku třicátých let, ale v duchu autorových teoretických úvah z té doby jsou nositelem dramatického dění.“