Jo Nesbø. Audiokniha. Překlad Kateřina Krištůfková. Režie Michal Bureš.
Čte David Novotný.
Natočeno 2017. Vydal OneHotBook, březen 2017 (1 CD MP3, katalogové č.: AK073; EAN: 8594169480732).
Na knihu navazuje Půlnoční slunce (Krev na sněhu II).
Pozn.: Sedmdesátá léta v Oslu. Olav Johansen nedokáže jezdit autem pomalu, je měkký jako máslo, příliš snadno se zamilovává, v afektu ztrácí hlavu a je mizerný v matematice. Něco málo přečetl, ale moc toho neví a rozhodně nemá takové znalosti, které by byly k něčemu užitečné. A je trochu dyslektik. K čemu se tedy hodí? Je skvělý zabiják. Nemusí přitom řídit, zabíjí většinou lidi, kteří si to zasluhují, a nejsou to žádné složité počty. Alespoň prozatím nebyly. Dokud od šéfa nedostal nový úkol: vyřídit jeho manželku. Ženu, z jejíž krásy se mu podlamují kolena. (anotace)
Jo Nesbø (* 1960)
Po absolutoriu studia herectví na Pražské konzervatoři byl ve svém prvním angažmá v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích, od roku 1998 je členem souboru Dejvického divadla. Filmoví a televizní diváci jej znají např. ze snímků Tmavomodrý svět, Kožené slunce, Non Plus Ultras, Pravidla lži, Karamazovi, O rodičích a dětech, Křídla Vánoc, Díra u Hanušovic či Hodinový manžel nebo ze seriálů Hořící keř, České století, Okresní přebor, Čtvrtá hvězda a Clona. Hojně se věnuje i dabingu.
Lit.: Macháček, Tomáš: Vrah s duší básníka. In web Naposlech.cz, 10. 7. 2017 (recenze). – Cit.: Olav Johansen toho moc neumí. Je dyslektik a nejdou mu počty. Životní cesta ho zavedla do norského podsvětí, kde zjistil, že se nehodí na pasáka, ani drogového dealera. Věnuje se tedy tomu jedinému, co mu doopravdy jde. Nájemným vraždám. Nyní mu však jeho příležitostný zaměstnavatel Hoffmann dal úkol, který ho znejistil. Má zabít jeho ženu Corinu.
Přestože mají stejného interpreta, rozhodně si Krev na sněhu s dětskou sérií nespletete. Režisér vedl Davida Novotného k mnohem civilnějšímu výkonu, který postrádá kudrlinky a hlasovou ekvilibristiku. Herec naštěstí dokáže zaujmout i pokud děj jen prostě vypráví. Příběh je v knize nahlížen skrze optiku hlavního hrdiny, což se odráží ve vyrovnané poloze interpretova hlasu. O tom, že četba není nezáživná, tak zde rozhoduje narátorův cit pro tempo, změnu dynamiky či kladení důrazu. Jednotlivé postavy od sebe až na výjimky příliš neodlišuje, což však nevadí. Naopak, napomáhá to faktu, že popisované události jsou filtrovány skrze Olavovo lehce pokřivené vnímání.
Hlavní hrdina totiž občas vidí místo skutečného příběhu jiný. Sám o sobě tvrdí, že jako dyslektikovi mu činí potíže sestavit věci správně dohromady, takže mu někdy místo příběhu, který čte, vyjde úplně jiný. A stejně tak si vytváří alternativní příběhy i ve skutečném životě, když realitu špatně vyhodnotí. Na tomto motivu je Krev na sněhu postavena a autor si díky tomu dokáže na čtenáře vymyslet nejednu léčku. I na nevelké ploše Nesbø používá své klasické triky, třebaže je nemá příležitost schovat do změti různých dějových linek.
Nedílnou součástí audioknihy je i tentokrát hudební složka, která silně čerpá z melancholie norské zimy. Něžná kombinace perkusí a klávesových tónů vytváří obraz padajícího sněhu, který v rámci knihy tvoří atmosférickou podkladní vrstvu. Na ní autor rozehrává svůj příběh plný nesentimentálních zločinů a vztahů postrádajících hřejivé emoce.
Krev na sněhu ukazuje příběh zabijáka, trochu básníka, který se snaží uniknout osudu. V podání Davida Novotného vyzní v příběhu jak syrová nosná melodie, tak až lyrické podtóny symbolů, které jej dokreslují. Audioknize byla věnována péče od samotného načtení až po sérii doprovodných fotografií využitou v bookletu, což se projevilo na příjemném dojmu z kompaktního výsledku. Jde o jiného Joa Nesbøho, přesto však stále svěžího, třebaže bez holeovského vtipu.
Lit.: Špetlíková, Tereza: Nesbo zanechal (na sněhu?!) mnoho krve… In blog IDnes Tereza Špetlíková, 4. 8. 2017 (recenze). – Cit.: Kdybych se měla někdy stát zabijákem, jakým je Olav Johansen, chtěla bych kráčet životem sama. Jak ti moudří a zkušení vědí, sami jsme silnější nebo alespoň méně ohrožení.
Nemají nám koho vzít a zároveň nemáme komu naletět. Samozřejmě nejsilnější hrdinové jsou ti, kdo někoho ztratí, a pak se mstí, ale to bych jednak nechtěla zažít, a potom já raději jednám s klidnou hlavou. Na pomstu mě moc neužije.
Když jsme vlci samotáři (anebo vlčice) jsme schopni lépe plnit svěřené úkoly, a na spoustě věcí nám přitom nezáleží, což je v tomto případě ku prospěchu… Jenomže jakmile se do toho připlete hyena v podobě krásné blondýny, „problém“ je na světě…
Retro noirový diptych Krev na sněhu je prvním dílem série s názvem Krev na sněhu, kupodivu letní novinkou nakladatelství OneHotBook. Tato audiokniha přesně odpovídající své knižní sestře je krátkou (ani ne čtyři hodiny dlouhou), krutě severskou (já vím, je to omšelé, ale zde to sedí) krvavou, drsnou, chlapskou detektivkou. Ale pozor, s hlubokým, psychologickým podtextem. Jejím autorem je světoznámý spisovatel „Holeovek“, hudebník, původním vzděláním ekonom a finanční analytik Jo Nesbø. Oproti slavné sérii s jmenovaným Harry Holem se ale tato kniha, a podle následujícího dílu s názvem Půlnoční slunce tipuji že celá série, neodehrává v současnosti, nýbrž v letech sedmdesátých, a v tomto případě konkrétně v Oslu. Není zde žádný hrdina, který by přežil do dalšího dílu série, ale hlavně, tento příběh má zcela jiný náboj i směr, než Holeovky.
Krví na sněhu to začíná, a taky končí. Jsou tu představy, sny, nezahojené rány na těle i na duši, a nepřekonatelná touha alespoň se pokusit najít si někoho blízkého. Svůj příběh nám vypráví Olav Johansen. Interpretem se mu stal David Novotný, herec Dejvického divadla. Ten nám svým prostřednictvím dává možnost nahlédnout do zabijákovi pošramocené duše. Zvládá to dobře, intonačně s hlasem pěkně pracuje a snaží se hovořit stejně odevzdaně (v osobních záležitostech) anebo naopak rozhodně (v těch pracovních), jako by nejspíš hovořil člověk v jeho kůži. Jako obvykle je zde přítomna i hudební složka. V tomto případě se jedná o klasickou, detektivní znělku podobnou moderním seriálům, skrývající tajemno a napětí. Opět si ji ale moc často neužijeme, objevuje se jen na začátku, popřípadě konci některých kapitol. Ale není špatná. Režisérem této audioknihy byl olomoucký rodák Michal Bureš, můj velmi oblíbený „řídící“, který mě snad ještě svým pojetím nezklamal, ačkoliv obsahově bych mohla jmenovat oblíbenější (audio)knihy, než je Krev na sněhu (možná známka, že nejsem chlap?)
Detektivku jsem označila za „chlapskou“, protože mi tak připadá napsaná. Žádné složité věty, naopak spíš strohý způsob vyjadřovaní i uvažování, rychlé a jasné rozhodování, zásady, málo problémů k řešení. Pak do toho ale vstupuje ona, ta žena mrcha (anebo oběť?), a klid, dřívější spolehlivost a rychlost při plnění úkolu je ta tam. A následně přichází jednání na vlastní pěst mající nečekané následky, kvůli kterým se (opět bez zbytečných řeší) všichni okamžitě rozhodnou hrát novou hru… On, drsný a bezcitný zabiják (anebo ne?) přece ale má dobrou duši. Jen se k ničemu jinému nehodí… kam až dokáže zajít aby „nezabil“ sám sebe?