351. díl podcastu připravili Martin Groman a Michal Stehlík.
Natočeno 2025. Webová premiéra 12. 3. 2025 (Přepište dějiny – Gazetisto).
Pozn.: Tak se zase mluví o míru bez jednoznačného vítězství. Velmoci malují hranice nových států, uzavírají příměří i mír bez napadané strany války, vyklízejí pole protivníkovi. Dvacáté století zažilo leccos a zdá se, že to opět zažijeme. Jaké to mívalo důsledky a jak taková jednání o míru v minulosti dopadla? V bonusu probereme i to, jak USA jednaly o míru v Korei a Vietnamu. (anotace)
Lit.: Groman, Martin – Stehlík, Michal: A jednou ta válka skončí… Dějiny ukazují, že chceme-li prosazovat hodnoty a právo, musíme na to mít sílu. In web Deník N, 12. 3. 2025 (článek). – Cit.: Seriál Přepište dějiny: Rychlý vývoj světové politiky vnáší do veřejného prostoru mnoho historických paralel a analogií. V dějinách tak v dobách nejistoty a nervozity hledáme vodítko pro dnešní rozhodování. Co na tom, že v drtivé většině se dané procesy a události tak docela nepodobají. Přinejmenším může tato snaha svědčit o tom, že společenská role historie nezmizela a v dobách rozjitřených pojednou dostává nové impulzy. (…)
Jedním z velkých témat je nesporně otázka ukončení války na Ukrajině, jednání o míru, o dohodě, o ústupcích, o území a o tom, co bude po případném klidu zbraní. Toto téma je stále naléhavější a logicky v sobě nese také ono hledání paralel a analogií. Ty jednodušší bijí na poplach před druhým Mnichovem 1938, další hovoří o návratu paktu Molotov–Ribbentrop či nové Jaltě a dělení světa ze strany velmocí.
Všechna tato srovnání nutně pokulhávají, a to přinejmenším v tom, že nejsme v situaci, kdy by se po světovém válečném konfliktu a v jeho důsledcích měly nově kreslit hranice. Po desetiletích globalizace a vzniku informační společnosti nemůžeme svět vrátit kamsi mezi roky 1914 a 1945.
Už to by nás mělo vést k prostému konstatování, že historie nás v některých aspektech sice dokáže poučit, ale v mnoha ohledech prostě zažíváme novou a originální situaci, kdy se rozpadají naučená schémata, automatismy a pocit, že systém, ve kterém žijeme, je zde napořád. Ačkoli by si to mnozí účastníci těchto dějů zajisté moc přáli. Co však v daný moment s historií a právě s okamžikem uzavírání míru a malování nových hranic? Co nám k tomu může říci dramatické dvacáté století? (…)