Podcast připravil Vojtěch Jírovec a Martin Vait. Zvuky a znělka Ondřej Bělíček. Zvukový mix Petr Kachtík. Dramaturg Jiří Koukal. Vizuální styl Kateřina Sudolská. Úryvky načetla Jindřiška Dudziaková.
Natočeno 2024 (celková délka 270 min.). Webová premiéra 1. dílu 18. 7. 2024; 8. dílu 24. 7. 2024.
Obsah: 0. Trailer (00:57) – 1. K čemu je nám ještě olympiáda? (33:19) – 2. Kdo všechno nemá místo pod pěti kruhy (34:07) – 3. Berlínský žár (27:10) – 4. Studená olympiáda (31:21) – 5. Města proti Hrám (42:13) – 6. Olympiáda jako továrna na tenisky (39:55) – 7. Co je jednoduché, není paralympijské (31:25) – 8. Jaká je budoucnost olympiády? (30:45).
Lit.: Jírovec, Vojtěch: ČT art uvádí novou podcastovou sérii Olympijský mýtus. In web ČT Art, 10. 7. 2024 (článek). – Cit.: Olympiáda je tu s námi skoro 130 let, ale pořád nevíme, co je vlastně zač. V osmidílné podcastové sérii Olympijský mýtus moderátoři Vojtěch Jírovec a Martin Vait pátrají po tom, jestli jsou Hry spíš oslava sportu a humanismu, nebo jde jen o vybájený přelud. První čtyři nové díly jsou nyní k poslechu na ČT art.cz, ČT sport.cz a ve všech podcastových aplikacích.
Olympijské hry startují v Paříži již tento pátek. V novém podcastu Olympijský mýtus zkoumáme minulost i současnost Her. Z čeho vychází? Kam směřují? A jaké jsou chronické problémy olympiád, které se opakují dlouhá desetiletí.
Vydejte se s námi do pozoruhodného olympijského světa, ve kterém se sport mísí s politikou, kulturou, urbanismem, módu i velkým businessem.
- díl: K čemu je nám ještě olympiáda?
Olympijské hnutí rutinně používá vzletná hesla a odkazuje k antické minulosti Her. Není to ale v dnešní době přežitek? A vůbec, obstojí slova o míru, která představitelé Mezinárodního olympijského výboru v čele s jeho prezidentem Thomasem Bachem pronášejí, ve světle současných konfliktů či udělování pořadatelství zemím porušujícím lidská práva?
- díl: Kdo všechno nemá místo pod pěti kruhy
Historie olympijských her je plná ideových přemetů a změn. Olympiády se v minulosti zarytě bránily účasti žen a blokovaly také start profesionálních sportovců. Dnes jsou tu zase jiné skupiny sportovců, které se cítí diskriminované. Bylo a je pod pěti kruhy místo pro každého, nebo jde o pouhou iluzi?
- díl: Berlínský žár
Olympijské hry sice svou historii počítají od roku 1896, první skutečně moderní olympiáda ale přišla na řadu až po čtyřiceti letech. Berlín 1936 byl přelomový architekturou, zavedením některých rituálů, které známé dodnes, či mediálním pokrytím – to používalo tehdy neznámou televizní technologii. Zároveň to ale jsou dodnes velmi temné hry, které nacistický režim využil pro svou vlastní propagaci.
- díl: Studená olympiáda
Poválečné olympiády si spojujeme hlavně s Emilem Zátopkem, Věrou Čáslavskou, teroristickým útokem v Mnichově nebo dopingovým zápolením mezi Západem a Východem. Studenoválečné období ale také ukázalo, co olympiáda může reprezentovat z pohledu architektury, urbanismu nebo designu.
- díl: Města proti Hrám
Proti olympiádám se často staví obyvatelé měst, v nichž se mají pořádat. Proč jsou podobné projekty terčem kritiky, co olympiády metropolím přinášejí a co naopak berou?
- díl: Olympiáda jako továrna na tenisky
Příběhy právníka Juana Amiga nebo basketbalové hvězdy Michaela Jordana v díle zabývajícím se moderní olympiádou z pohledu sportovců, známých oděvních značek, módy, ale taky peněz. Vracíme se na pomyslný začátek – do Barcelony 1992.
- díl: Co je jednoduché, není paralympijské
Paralympijské hry s těmi olympijskými mnohé sdílí, ale zároveň mají svou vlastní identitu, důležitá místa, ikony nebo pravidla. Kde vlastně paralympiády vznikly? Existuje na paralympiádě doping a jaká je jeho podoba? Liší se od toho „klasického“?
- díl: Jaká je budoucnost olympiády?
Olympijské hry jsou stále se měnícím organismem – byly jiné před 130 lety a dozajista budou jiné i v roce 2154. Jak se vlastně tříbil sportovní program Her a proč do něj kdysi patřily i umělecké soutěže? Jak důležité je pro sporty jejich místo pod pěti kruhy? A jak budou vypadat budoucí olympiády?
Lit.: Jírovec, Vojtěch: Olympijský mýtus: Jaká je budoucnost olympiády? In web ČT Art, 24. 7. 2024 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Olympijské hry jsou stále se měnícím organismem – byly jiné před 130 lety a dozajista jiné budou i v roce 2154. Jak se vlastně tříbil sportovní program Her a proč do něj kdysi patřily i umělecké soutěže? Jak důležité je pro sporty jejich místo pod pěti kruhy? A jak budou vypadat budoucí olympiády?
Až někdy v nějakém kvízu dostanete otázku „Jaké je jméno nejstaršího českého medailisty z olympijských her?“, neváhejte s odpovědí: Je to Josef Suk, který získal stříbrnou medaili v hudební soutěži Her v Los Angeles. Když v létě 1932 porota ocenila jeho pochod V nový život, který dodnes používá při všesokolských sletech Sokol, bylo mu 58 let.
Umělecké soutěže jsou pozoruhodnou odbočkou olympijské historie; dnes bychom zřejmě řekli odbočkou slepou. V coubertinovském světě přelomu 19. a 20. století ale smysl dávaly: Byla to doba převratná, plná zásadních objevů, svět se zrychloval. Olympiády měly společnosti představit takové lidi, kteří tuto nově nabytou rychlost zosobňovali jak svými fyzickými, tak i duševními výkony. V představách barona de Coubertina mělo být tělo a duše jedno – antická kalokagathia jako lék na neduhy, které s sebou jeho doba přinášela.
Poprvé je v olympijském programu najdeme ve Stockholmu 1912, kde se soutěžilo v pěti „disciplínách“: architektura, literatura, hudba, malířství a sochařství. Podmínkou bylo, že přihlášené dílo muselo mít sportovní tématiku. Nicméně logickou námitkou švédských pořadatelů bylo: „Dá se vůbec soutěžit v umění?“ Jistě legitimní a dodnes platná otázka. Ukazují to například současné polemiky ohledně petice umělců, kteří požadují mimo jiné změnu v udělování Ceny Jindřicha Chalupeckého. Ta před lety odstoupila od modelu označování jednoho vítěze a uděluje se kolektivně všem nominovaným. „CJCH takto ztratila kredibilitu a prestiž,“ píše se v petici.
Coubertin ale o věci neměl pochyb a Stockholm tak přivítal prvních pětatřicet umělců, kteří soutěžili v pěti kategoriích. Tu literární vyhrál umělec vystupující pod pseudonymem Georges Hohrod a M. Eschbach, který uspěl se svým dílem Óda na sport. Nebylo třeba detektiva k tomu, aby vypátral, že pod tímto jménem se skrývá sám baron Coubertin. Ten se tak stal olympijským vítězem v soutěži, kterou si sám prosadil.
Ó sporte, ty jsi krása!… Ó sporte, ty jsi spravedlnost!… Ó sporte, ty jsi štěstí! Tělo se třese blahem, když slyší tvůj hlas! (Coubertinova báseň)
Umělecké soutěže pokračovaly i po první světové válce: V roce 1932 na nich dokonce uspěl i zmíněný Josef Suk, jehož symfonický pochod obdržel stříbrnou medaili. Medaile předtím, než byla po Hrách v Londýně 1948 umělecká část olympiády zrušena, získali i sochař Jakub Obrovský a skladatel Jaroslav Krička. A kdo jsou nejlepší umělci olympijské historie? S třiadvaceti medailemi jednoznačně Němci.