Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

27. 10. 2023

Přepište dějiny – Nezapomněli jsme na Lužici? (2023)

Filed under: Podcast — Premek @ 13:27

V lužickém semináři o našem vztahu k další české kolonii. Podcast připravili Martin Groman a Michal Stehlík. Moderuje Lukáš Novosad, předseda Společnosti přátel Lužice.

Natočeno 31. 10. 2023 (Lužický seminář, U Lužického semináře, 13, Praha 1, 18:00 h.).

Pozn.:  Nový speciál se bude věnovat srbské Lužici a českému vztahu k ní. Tedy například otázkám, zda si Lužici nárokujeme, jaké mýty o sobě samých si do ní projektujeme, jak o ní v průběhu posledních desetiletí uvažujeme, zda ji vnímáme zploštěle nebo zda jsme na ni náhodou už úplně nezapomněli. Hostem moderátorů bude předseda Společnosti přátel Lužice a redaktor Týdeníku Echo Lukáš Novosad. (anotace)

Lit.: Groman, Martin – Stehlík, Michal: Kdekdo si nárokuje historické právo na to či ono území. A jak to mají Češi s Lužicí?  In web Deník N, 8. 11. 2023 (článek). – Cit.: Seriál Přepište dějiny: V mnoha současných politických, či přímo válečných sporech nezřídka zaznívá argumentace dějinami. Především jde-li o vymezení hranic nebo řešení často neřešitelné otázky, „kdo zde byl dříve“, případně jaké území kdy patřilo komu. Právě takové argumenty slýcháme, ať už jde o ruskou agresi na Ukrajině, nebo o izraelsko-palestinskou válku. (…)

Prost tohoto přístupu ovšem není ani český veřejný prostor, který například v minulém roce ironicky požadoval opětovné připojení Královce k českým zemím. Naše dějiny ale znají i méně komické kapitoly: třeba když se argumentovalo nutností připojit Těšínsko po roce 1918 – tehdy nešlo jen o pragmatismus, jako zdůvodnění přivlastnění země posloužilo i historické lenní právo platné údajně od Jana Lucemburského z roku 1327. Existuje ovšem ještě jedno blízké území, u kterého se v pravidelných intervalech také řešilo (a občas mimoděk stále řeší) připojení či nepřipojení k československé, respektive české státnosti.

Máme na mysli území Lužice (či přesněji Lužic) a její obyvatelstvo, Lužické Srby, se kterými českou společnost pojí bohatá společná historie. Přestože ta státní skončila už dávno – odtržení Lužic od českého království v roce 1635 byl jeden z výsledků třicetileté války -, následujícími staletími se prolínaly různé formy blízkosti. Klíčovou roli hrály osobní a duchovní vztahy, kultura, ale především vzdělávání: lužickosrbští katoličtí studenti se totiž více než dvě stě let jezdili vzdělávat do Prahy. (…)

Žádné komentáře »

No comments yet.

RSS feed for comments on this post. TrackBack URL

Leave a comment

Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.

Powered by WordPress