51. díl podcastu připravili Jan Dobrovský a Jindřich Šídlo.
Natočeno 2023. Webová premiéra 17. 2. 2023 (65 min.).
Lit.: Sedmidubský, Jan: Dobrovský & Šídlo: Mohou média „nemít názor“? In web Paměť národa, rezidentská volba opět rozvířila debatu, na čí straně stála média. Měli by novináři tajit svůj politický názor? A jak se dá při práci v médiích dosáhnout rovnováhy mezi vlastním názorem a nepředpojatostí?
Hledat v žurnalistice hranici mezi politickými názory a politickým aktivismem znamená neustálý boj novinářů se sebou samými. Situace je o to složitější, že v posledních deseti letech začali Babiš se Zemanem média plošně označovat za své nepřátele snad až na média spřátelená či vlastněná skrz svěřenský fond předsedou vlády. Tak vznikl optický klam, že novináři jsou na stejných pozicích jako tehdejší opozice, tedy dnešní vláda.
Tím zákonitě došlo k nedorozumění: někteří politici dnes už vládního tábora si začali potichu a někdy i nahlas myslet, že právě k nim jsou teď novináři zbytečně kritičtí. Nejsou. Dnešnímu prezidentovi a dnešní vládě je většina novinářů názorově blíž než předešlé garnituře, ale to ještě neznamená, že budou Petra Pavla nebo Fialovu vládu plácat po zádech. A ve své většině to také nedělají. Mezi politickými postoji a aktivismem je totiž vždycky rozdíl.
„Mít nějaký názorový postoj neznamená glorifikaci konkrétního politika a ten postoj vůbec nemusí vznikat jenom v souvislosti s politikou. Proč by novináři neměli mít svůj názor? Něco si myslíme, podle toho píšeme, ale klíčová je ochota k polemice. A nesmí se to zhoupnout do aktivismu, tedy aby novináři politiku sami dělali,“ říká Jan Dobrovský.
Přitom v začátcích porevolučních médií byl jistý aktivismus pochopitelný. Jan Dobrovský například vzpomíná na doby, kdy těsně po revoluci pracoval v Lidových novinách a v Československé televizi. „Dobře si vzpomínám, jak se už i předtím existující redakce najednou uvolnily, nadechly a začaly se politicky angažovat v budování nového systému. (…)