Použité zvuky: Botostroj (1954, režie: K. M. Walló), Archiv ČT24 – Devítkové ledny (ČT, 2019), Retro (ČT, 22. 2. 2009), Zlínský klenot (ČT, 2018, režie: Jakub Motejzík), Nebojme se budoucnosti (YouTube, 24. 9. 2007), Hledání ztraceného času – J. A. Baťa (ČT, 2005), GEN – Tomáš Baťa junior (ČT 1993, režie: Matěj Mináč), 168 hodin (ČT, 7. 9. 2008), Hledání ztraceného času – Z Baťova Zlína I (ČT, 2008).
Lit.: Stehlík, Michal – Groman, Martin: Ze Zlína do Gottwaldova a zase zpátky. Od Baťova sociálního experimentu přes komunismus k současnému kapitalismu. In web Deník N, 15. 6. 2022 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Seriál Přepište dějiny: Při základním povědomí o tom, kdo byl Tomáš Baťa a co představoval za první republiky „jeho“ Zlín, by se mohlo zdát, že jde především o příběh úspěšného kapitalisty. Jenže to je spíše náš porevoluční výklad, odvozený navíc v lecčems od komunistické propagandy. Ve skutečném Baťovi bylo mnohé z původního socialismu a o jeho Zlíně bychom klidně mohli mluvit jako o sociálním experimentu.
Když 14. prosince 1989 přistál na pražském letišti bělovlasý Tomáš Baťa mladší, byl to jeden ze symbolů konce komunismu a příchodu nové epochy se vším všudy. Vítaly ho davy lidí za velkého zájmu médií a veřejný prostor se naplnil na jedné straně sentimentem po „baťovské první republice“, na druhé rétorikou podnikatelství a kapitalistického úspěchu. Není náhoda, že se s Baťou přivítal a vyfotil čerstvý ministr financí Václav Klaus i sotva vystoupivší člen KSČ a novopečený ministr obchodu a průmyslu Vladimír Dlouhý, k rodinnému hrobu ve Zlíně Baťu doprovázel donedávna šéf Prognostického ústavu Valtr Komárek.
Fenomén Baťa se navrátil do československého (českého) veřejného prostoru, ale dostával již dobové nálepky počátku 90. let, které často nesouvisely s realitou baťovského přístupu zejména do smrti Tomáše Bati v roce 1932. Nevrátil se kapitán průmyslu, který se chopí podnikání v bývalé vlasti, ale mnohem více příběh o hrdinovi, který se nevzdal a uspěl ve světě. (…)