Připravili Martin Groman a Michal Stehlík. Technická spolupráce a úvod Tomáš Černý. Debatu vede Kateřina Huberová.
Natočeno 13. 4. 2022 (Centrum Pant, Ostrava). Webová premiéra 19. 4. 2022 (Aktuálně.cz, 32 min.), 20. 4. 2022 (Přepište dějiny) pod názvem Rudá Ostrava?.
Pozn.: Nový díl podcastu Přepište dějiny vznikl v ostravském Centru Pant za účasti publika. A tak není divu, že tématem jsou hlavně klišé spojená s Ostravou a Ostravskem. Je Ostrava opravdu rudá? A jak se měnil fenomén horníka? Je to region razovitý? A má budoucnost? Bonusová část na portálu Gazetisto nabízí ještě diskusi, kterou s Michalem Stehlíkem a Martinem Gromanem vedla přímo v Pantu Kateřina Huberová. A samozřejmě pokračuje také seriál v Deníku N. (anotace)
Použité zvuky: Před 65 lety zažila Ostrava velkolepou událost. Antonín Zápotocký zapálil první vysokou pec v NHKG (ČRo, 1. 1. 2017), Archiv ČT24 – Historie OKD (ČT, 2015), Československý filmový týdeník 1971 1376/2379 (ČT, 2021), Historie.cs – Mamulovo srdce republiky (ČT, 2019), Skoro zapomňané po naszymu (YouTube, 11. 4. 2018), Dukla 61 (ČT 2018, režie: David Ondříček).
Lit.: Groman, Martin – Stehlík, Michal: Podcast Přepište dějiny: Ostravo, Ostravo, jsi ty srdce rudé? In web Aktuálně.cz, 19.4. 2022 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Dějiny regionů se obvykle vymykají ze schémat „velké“ historie. Zároveň je obecné povědomí často redukuje do několika předsudečných obrazů a hesel. Jedinečný příklad obojího nabízí Ostrava – v široce sdílených představách zafixovaná jako odvěce „rudá“, hornická, případně „razovitá“. Dopřejme si dnes detailnější pohled, který stereotypy rozpouští a odkrývá, jak pozoruhodnou historií kraj oplývá.
Začněme tím, že některé nálepky ochotně živí město samotné. Dokladem budiž třeba oficiální text na jeho webových stránkách. „Ostrava měla vždy štěstí na obyvatele, kteří dělali věci sice tak trochu po svém, přesto s představivostí a vkusem.“ Slova „tak trochu po svém“ viditelně hrají na strunu jisté „razovitosti“, ani vzdáleně však nepomáhají pochopit, jak originálním a komplikovaným vývojem region prošel.
Jeho moderní historie je opravdu hodně nepodobná čemukoli, co známe z jiných českých oblastí. Už proto, že Ostravsko je protkáno hotovou sítí hranic. Jednak národnostních, polsko-německo-českých. Jednak náboženských, jež vedou mezi katolíky, novými církvemi a židovskou tradicí. A také těch fyzických, tedy státních.
Právě otázky spojené s nimi přitom vlastně nikdy nebyly vyřešeny tak, aby lidé na všech stranách získali dojem spravedlnosti a historické definitivy. Například válka, která se vedla o Těšínsko před rokem 1920, dokáže v místě budit silné emoce ještě dnes. Podobně postava generála Šnejdárka. Ten je pro českou stranu hrdinným rekem, zatímco pro Poláky zločincem.
A třeba informace o tom, že tato část republiky byla po roce 1939 rozseknuta mezi německou Říši a protektorát, se v širším povědomí usadila teprve nedávno – díky bestselleru Šikmý kostel spisovatelky Karin Lednické. Je přitom důležité dodat, že mezi Mnichovem 1938 a okupací 1939 pro sebe ono území získalo na krátký čas také Polsko.
Jak je to potom s oněmi floskulemi o „rudém“ a „havířském“ kraji? Komunální ostravské volby dlouho přinášely vítězství nikoliv komunistům, ale sociálním demokratům – za nimiž se v závěsu držely spojené německé strany. KSČ poprvé vyhrála až v roce 1938, kdy – pro zajímavost – sudetoněmecká partaj získala jeden jediný mandát, stejně jako sdružení „majitelé domů“. (…)