Recidivista Stanislav Seidl je v příbramském podsvětí známý pod přezdívkou Sádlo. Než před jedenácti lety zmizel v cizině před spravedlností, zabýval se především vykrádáním bytů a otevíráním trezorů.
To druhé, jak sám přiznává, dělal nejraději. „Udělal jsem jich tak šest nebo sedm,“ říká.
Že v podstatě řadového zločince nechala Národní jednotka cíleného pátrání, takzvaní lovci lebek, před šesti lety zařadit na list 60 nejhledanějších zločinců Evropy, překvapí. Tím spíš, že u jeho fotografie na seznamu The Most Wanted (nejhledanějších) osob Europolu visely mnohem závažnější trestné činy než vykrádání bytů a trezorů – nedovolený obchod se zbraněmi, střelivem a výbušninami, legalizace výnosů z trestné činnosti nebo přečin napomáhání při nedovoleném překročení státní hranice.
Jak se to příbramskému kasaři „Sádlovi“ stalo?
Do vězení šel poprvé ve třiadvaceti letech. Dostal čtyři roky za vykradení chaty, rodinného domu a za přepadení pumpařky, na které si vzal plynovou pistoli.
Pak následoval trest 20 měsíců ve vinařické věznici, když Stanislav Seidl vykradl trafiku, a koncem roku 2010 byl odsouzen na šest let za vyloupení hasičárny, optiky a za pokus o vyloupení bankomatu. Dva roky strávil ve vazbě a na podzim 2011 měl nastoupit do vězení, aby odseděl zbývající čtyři roky.
Několik měsíců před tím ho příbramská policie zatkla, obvinila za další vykrádačky a chtěla ho poslat do vazby. A tady se Seidlův život „obyčejného“ bytaře a kasaře začal otáčet na dráhu uprchlíka a nejhledanějšího zločince republiky. (…)