Ministr spravedlnosti Pavel Blažek požádal o odklad projednání Istanbulské úmluvy do konce ledna 2023. Je to dobrá zpráva pro ty, kteří se chtějí nadále ohánět rozpadem tradiční rodiny, špatná zpráva pro ty, kteří za „součást tradice“ nepovažují domácí násilí a sexuální násilí.
Jsme tam, kde jsme už minimálně jednou byli. Istanbulská úmluva se zas a znovu stává předmětem vyhrocené politické i společenské diskuse. Jako by představovala smlouvu s ďáblem.
A ono jde přitom pouze o právní dokument odsuzující domácí násilí, sexuální obtěžování, znásilnění, nucené sňatky, takzvané zločiny ze cti či mrzačení genitálií. Pro vysvětlení: tyto zločiny zmiňuje úmluva zejména kvůli ženám a dětem coby nejčastěji zranitelným osobám. Autoři textu nicméně hned v předmluvě uvádějí, že oběťmi mohou být samozřejmě i muži.
Podle Deníku N, který zprávu o odkladu přinesl, má vládní koalice k úmluvě docela vlažný postoj. Premiér Fiala na dotaz, jestli by on sám dokument ratifikoval, ani neodpověděl. A ministr Blažek se zas vyslovil, že by rád dal prostor dalším politickým diskusím, třebaže Česko úmluvu podepsalo už v roce 2016.
No výborně. Tak si následujících dvanáct měsíců můžeme zase podiskutovat o ničení tradiční rodiny, odebírání dětí, případně o deportacích odpůrců úmluvy do táborů. Tuhle argumentační kovbojku jsme tu totiž už jednou měli.
Nikdo normální snad nemůže tvrdit, že by jakýkoli ze zmíněných násilných jevů schvaloval. Problém současné společnosti ovšem spočívá v tom, že se ráda polarizuje. A tak se ze vstřícného gesta vůči obětem, tedy lidem ve slabé pozici, dělá hon na čarodějnice. Volá se po zachování údajné tradice a brojí se proti jakékoli změně. (..)