To všechno bez internetu, ale už poměrně rychle a pohotově. Česká žurnalistika počátkem 90. let začínala v podstatě od nuly, i když s několika dobrými předpoklady pro to, aby uspěla. Především tu bylo několik „mediálních domů“ komunistického režimu, které byly financovány z rozpočtu Socialistického svazu mládeže nebo přímo Komunistickou stranou Československa čili státem jako takovým. To se mělo brzy změnit – z vydávání novin se mělo stát podnikání, v němž ne všichni uspěli, ale třeba síť dosavadních předplatitelů byla pro zprivatizované subjekty velkou výhodou.
Vedle odlišným způsobem zprivatizovaných novin Mladá Fronta a Rudé právo tu byla periodika zcela nová – z revolučního Informačního servisu vznikl Respekt, na jaře 1990 se přihlásil také nový společenský časopis Reflex, neměli bychom zapomenout na první výhonky porevolučního bulváru (Expres a především obskurní Špígl). A vyskytly se i ambiciózní pokusy o vydávání nových deníků, jako byl třeba deník Prostor – designově elegantní noviny v takzvaném světovém formátu, které ale po svém startu v roce 1992 vydržely jen několik měsíců.
Nějakou dobu ještě přežily i noviny spojené s loutkovými stranami Národní fronty, tedy Lidová demokracie, Svobodné slovo nebo odborářský deník Práce. A po své samizdatové éře byl u nás obnoven i slavný meziválečný deník Lidové noviny, čehož se účastnil i jeden z protagonistů našeho podcastu Jan Dobrovský. (…)