Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

26. 9. 2024

Strašidla (ne)jen z vikýře. Dvě znovuobjevené nahrávky původních povídek Karla Michala

Filed under: Historie rozhlasových her,Povídky — Marthos @ 13:24

Martin Čípek

(napsáno pro Panáčka v říši mluveného slova)

Když se počátkem šedesátých let objevil na knižních pultech soubor satirických povídek s názvem Bubáci pro všední den (1961), stal se z něj okamžitě bestseller. Po beznadějně rozebraném prvním nákladu následovaly ještě dvě reedice (1962, 1966), které měly uspokojit nečekaně velký zájem veřejnosti o příběhy nadpřirozených bytostí ve světě mravní sobeckosti, lhostejnosti či konformismu. Jejich autor, spisovatel a scenárista Pavel Buksa (1932 – 1984), který svá díla vydával pod pseudonymem Karel Michal, stvořil všechna ta kouzla a nadpřirozené bytosti především proto, aby, jak píše ve své předmluvě k třetímu vydání Bubáků pro všední den Jiří Hájek, uvedli ve zmatek sebespokojené a jednoduchoučké myšlení lidí, kteří jsou ochotni uznat za skutečnost jen to, co je obsaženo v služebních předpisech jejich povolání.

Vzrůstající Michalova popularita samozřejmě nemohla uniknout ani rozhlasovým dramaturgům, kteří v poněkud pitoreskních figurkách ihned vytušili silný dramatický potenciál. Režisér Miloslav Jareš adaptoval nejprve historickou novelu Čest a sláva, Podskalského úspěšná filmová komedie Bílá paní (1965) podnítila o něco později také vznik vlastní rozhlasové verze pod názvem Jak to bylo s bílou paní. Jenže potom přišel srpen 1968 a s ním sovětské tanky. Michal v září téhož roku emigroval do Švýcarska a v okupovaném Československu se jeho jméno ocitlo na černé listině. Filmy byly uloženy do pomyslného trezoru a rozhlasové nahrávky nemilosrdně zničeny.

Bubákům pro všední den se rozhlas mohl vrátit – logicky – až ve svobodných časech. Už zkraje devadesátých let vznikla v režii Miloše Novotného série několika zdramatizovaných povídek (Kokeš, Silná osobnost a Mrtvá kočka), později se přidali další tvůrci. Půvabná strašidla z kdysi oblíbené knížky ožila s novou a nečekanou sdělností, přestože se tehdy lecjaký škarohlíd domníval, že půjde, také díky době, v níž se jednotlivé epizody odehrávají, o neaktuální literární veteš.

Zdá se, že tady náš příběh končí. Ne tak docela. Teprve nedávno, v prosinci roku 2022, u příležitosti nedožitých devadesátin Karla Michala, se ve vltavském programu objevily dvě povídky (Silná osobnost a Balada o Vikýřníkovi) z původního cyklu Bubáci pro všední den natočené již v roce 1962, tedy v době neutuchajícího čtenářského zájmu o tento bestseller. Že by přece jen zázrak? Ano i ne. (more…)

20. 9. 2024

„Nemáš nějakou vraždičku?“ Helena Benešová a její rozhlasová prvotina Šerloček

Filed under: Historie rozhlasových her — Marthos @ 17:11

šerločekMartin Čípek

(napsáno pro Panáčka v říši mluveného slova)

Když dívka školou povinná, které okolí přisoudilo pro její zvědavý nosánek přiléhavou přezdívku Šerloček vyslechne v parku rozhovor dvou neznámých ženských o náhlém skonu jakéhosi muže, bývalého spolužáka jedné z nich, zdá se jí, že má před sebou konečně opravdový kriminální případ. Okamžitě se pustí do pátrání na vlastní pěst. Díky náhodnému setkání s nevšední stařenkou, která nosí nápadně červenou háčkovanou čepičku a místo klíčů používá šperhák se dozví leccos z minulosti nejen předčasně zesnulého muže, ale vyslechne také dramatický životní příběh předchozího nájemníka. Z vyprávění staré dámy je brzy zřejmé, že všechny stopy vedou ke starodávnému cínovému poháru. Kdo byla ta tajemná žena, která jej darovala svému milenci? A proč každý, kdo si jej oblíbil, začal pomalu chřadnout? Šerloček chce té záhadě přijít na kloub a s případem se svěří také své oblíbené učitelce klavíru, která se několik měsíců předtím zhroutila a pobývá nyní v psychiatrické léčebně. A věci dostanou nečekaný spád…

Helena Benešová (1923 – 2023), vystudovaná laborantka a později také úspěšná spisovatelka a autorka televizních a rozhlasových her, na sebe výrazně upozornila už svou rozhlasovou prvotinou nazvanou Šerloček, která se určitým způsobem odlišovala od ostatních – přirozeným, nestylizovaným jazykem i do detailu promyšlenou dějovou konstrukcí balancující na nepodbízivé hraně tragikomedie významně prolamuje ledy soudobé rozhlasové estetiky a v podstatě předznamenává, čím a proč se její hry vymykají běžnému vnímání slov a jejich významů. (more…)

17. 5. 2024

Panáčkův průvodce – Kolik toho unese žákyně sedmé třídy

Filed under: Historie rozhlasových her — Premek @ 16:00

Přemysl Hnilička

(vyšlo v Týdeníku Rozhlas 25/2021)

Markéta to opravdu nemá jednoduché. Žije s maminkou a mladším bráškou Tomíkem bez otce, který se jednoho dne nevrátil z nemocnice, a většina domácích starostí leží na jejích bedrech. Maminka je navíc z práce, kde se musí ohánět, aby rodinu uživila, unavená a často zahrnuje Markétu výčitkami nebo si na ní vylévá zlost. A ke všemu je tu ještě bráška, o kterého se musí téměř nepřetržitě starat a který dokáže být pěkně tvrdohlavý. Proto nemá Markéta na nic čas, což pro změnu vadí její kamarádce Štěpce, a tak si za Markétu najde náhradu…

Rozhlasová hra pro mládež Řekni ř a řekni ne, kterou napsala Marie Šedivá a režíroval Karel Weinlich, měla premiéru v roce 1985 a upozorňovala na úskalí života svobodných matek, které musí vydělávat a zároveň se starat o děti – a na nelehkou situaci dětí samotných.

Ve hře se tematizuje také formálnost chování dospělých, kteří se soustředí na to, jak se mluví a ne na to, co se říká. Jinak empatická učitelka v podání Věry Galatíkové tak vystavuje stálé kritice novou žákyni Petru Venhudovou, která sice občas nejde pro slovo daleko, ale zato má ryzí charakter. To ostatně prokáže v druhé polovině hry, kdy zoufalé Markétě pomůže nejen ze splínu ze ztraceného přátelství, ale také s věčným šišláním malého Tomíka. (more…)

28. 3. 2024

Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou – Pan Mac Kinley potřebuje peníze

Filed under: Historie rozhlasových her — Premek @ 16:32

Přemysl Hnilička

(vyšlo v Týdeníku Rozhlas 32/2018)

Svět v ohrožení atomovou bombou! Nevíte dne ani hodiny, kdy se sovětští šílenci rozhodnou zmáčknout červené tlačítko! Před atomovou smrtí není úniku! Nebo snad…?

Ve fantastické grotesce Leonida Maximoviče Leonova Útěk pana Mac Kinleye (1962) nabízí lidem spásu magnát Samuel Bolder, vynálezce tzv. Salvatorií, v nichž lze bez úhony přežít i pět set let a probudit se v bezatomové, mírové společnosti. Bolder (v rozhlasové inscenaci jej se všemi klišé ohledně imperialisticko-kapitalistických zrůd hraje Viktor Očásek) však není žádný lidumil a za tuto službu si nechává pořádně zaplatit. Jeho reklamnímu „náletu“ je vystaven každý člověk, před barnumským vyvoláváním rozhlasových a televizních přístrojů nelze utéct.

Obětí kampaně se stane i středostavovský úředník pan Mac Kinley (Karel Höger). Hodný člověk milující děti, téměř již zasnoubený se slečnou Battlovou (Julie Charvátová), zcela podlehne uhrančivým hlasům reklamních šlágrů a pokusí se zajistit si pokoj v Salvatoriích za každou cenu. Ze svého platu na něj samozřejmě neušetří, a tak se nejdříve snaží proniknout dovnitř při oficiální prohlídce (tu vede v silně expresivní zkratce Josef Větrovec), pak přepadnout banku, vydírat milionáře a nakonec dokonce svést a zabít movitou vdovu (Jiřina Šejbalová). Nic z toho nevyjde – až v samotném závěru příběhu Mac Kinley najde výherní los na deset tisíc dolarů. To stačí na tři sta let v Salvatoriích, a tak je už vyhráno. (more…)

3. 1. 2024

Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou – Krádež podle rozhlasové hry

Filed under: Historie rozhlasových her — Premek @ 9:39

Přemysl Hnilička

(vyšlo v Týdeníku Rozhlas 8/2019 pod názvem Jak by zločin provedl Vladimír Hudec)

Vladimír Hudec je slavný spisovatel detektivních románů. Ve státním nakladatelství mu vyšla už řada detektivek, zrovna tak i mnoho rozhlasových her stejného žánru. Znají ho všichni. Tedy – byl slavný spisovatel. Dnes už mu redaktoři odmítají rukopisy s tím, že jeho zápletky jsou překombinované a nemají nic společného se současným životem. Hudcova manželka, zvyklá na určitý společenský a finanční standard (tady je drobný osten satiry – z rozhlasový her se rozhodně nedá zbohatnout), si Hudce přestala vážit a při každé příležitosti ho ponižuje. Stejně tak i na dovolené v Karlových Varech, takže spisovatel raději tráví čas při šachových partiích s dalším rekreantem, jakýmsi Frantou Jechem. Ten, když zjistí, že hraje se slavným spisovatelem detektivek, zeptá se ho na rozuzlení jakési detektivky, kterou prý rozečetl a pak zapomněl ve vlaku. Hudec, posilněný úspěchem ve hře a domácí slivovicí, mu suverénně vylíčí, jak by onen zločin – krádež sošky z kostela uprostřed města – provedl on. A druhého dne je ukradena soška svaté Kateřiny z karlovarského kostela…

Tak začíná detektivní komedie Viléma Hejla Sebrané zločiny Vladimíra Hudce, kterou v roce 1966 natočilo brněnské studio. Spisovatel, jehož sláva uhasíná, se tu nechá penězi (a také tak trochu vydíráním) přimět ke spolupráci se zločineckou organizací Franty Jecha a začíná pro ně vypracovávat scénáře zločinu. Všechny ty zápletky, které jeho redaktoři považovali za nečasové a nerealistické, se najednou zhmotní; jen se z vlakové krádeže diamantů mezi Prahou a Chocní stane vlaková loupež dovozových hodinek. (more…)

10. 9. 2023

Ach, ta léta padesátá

Martin Čípek

Když se před více než třemi lety objevil ve vysílání třetího programu Českého rozhlasu nový cyklus Hra pro pamětníky, zaměřený primárně na archivní dramatickou tvorbu, uvítali jej s neskrývaným potěšením jak laici, tak poučenější posluchači, kteří se historii rozhlasového vysílání věnují takřka na badatelské úrovni. V prvních letech bylo skutečně o co stát, objevily se tu hry dlouho či nikdy neslyšené a výběr zpravidla potvrzoval kvality jak literární, tak především umělecké. Jenže, jak se říká, nic netrvá věčně.

Nedělní programovou řadu si vzala pod patronát dramaturgyně Renata Venclová, která dbala o to, aby se do éteru vracely tituly neprávem pozapomenuté či dlouhá léta nedostupné z autorskoprávních důvodů. Tady se sluší připomenout alespoň dvě hry amerického dramatika Arthura Millera – Cenu (1969) a O kočičce a mistru instalatérském, který se nezalekl (1975), jíž byl „pamětnický“ cyklus v dubnu 2020 vlastně zahájen. Ten si v relativně krátkém čase vydobyl mezi posluchači nemalou oblibu a zdálo se, že rozhlasový archiv je jakási kouzelná truhlice plná pokladů. Pak ale nastalo něco, s čím asi nikdo nepočítal – změna dramaturga. Na jaře letošního roku Renatu Venclovou vystřídal Martin Velíšek, někdejší dramaturg pražského Divadla pod Palmovkou a několika oblastních divadel. Od roku 2005 působí v Českém rozhlase, zdálo by se tedy, že volba to byla oprávněná a logická. (more…)

29. 8. 2023

Válka mit den Molchen aneb Der Krieg s Mloky: Znovuobjevená hamburská inscenace Jiřího Horčičky!

Filed under: Historie rozhlasových her,Historie rozhlasu — Premek @ 20:58

Přemysl Hnilička

Po velkém úspěchu československé inscenace Válka s Mloky Karla Čapka z roku 1958 si kvalitního scénáře Jaroslavy Strejčkové a přesné režie Jiřího Horčičky všimli v zahraničí a pozvali jej k hostování (ne jedinému). Horčičkovi se navíc povedlo do některých rolí obsadit němčiny mocné české herce, například Rudolfa Pellara (ten převzal za Karla Högera roli vypravěče) nebo Otomara Korbeláře (kapitán Van Toch, v původní inscenaci hrál tuto postavu Jan Pivec).

Horčička obsadil německou verzi československými herci, kteří vládli použitelnou němčinou. Usnadnil si tak evidentně práci stran komunikace při natáčení. V seznamu herců nacházíme jména známá z pozdějších let, například herce a režiséra Otto Ševčíka nebo specialisty na nacistické úředníky a německé turisty Jindřicha Narentu.

Hamburská inscenace Války s Mloky je ve srovnání s původní českou poněkud akademičtější a má volnější tempo. Je to dáno hned několika faktory: němčina je z principu rozvláčnější a věty jsou delší (poznat je to při pečlivém poslechu hudebního podkresu, u kterého musel Horčička přidávat další a další sekundy oproti originálu), herecké obsazení je tu navíc poněkud slabší. Vedle Rudolfa Pellara, Otomara Korbeláře, Josefa Červinky nebo Oldřicha Musila, kteří odvedli promyšlené a přesné výkony (Musil si dokonce zopakoval svou roli míšence z českého nastudování), v ostatních rolích už to ale tak neklape. (more…)

18. 7. 2023

Rozhlasový Rosmersholm – nový přístup k Ibsenovi

Filed under: Historie rozhlasových her,Názory a komentáře — Premek @ 14:53

Tereza Vaščáková

(Text vznikl jako výstup předmětu Kapitoly z dějin televizních a rozhlasových institucí, který se v LS 2023 přednášel na Katedře divadelních a filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci; práci posoudil Dr. Tomáš Bojda.)

Tento text si klade za cíl zanalyzovat režijní pojetí Víta Vencla u inscenace Rosmersholm (2022) a porovnat jeho přístup s režijním uchopením ibsenovských inscenací Hany Kofránkové, jež dokázala symboliku obsaženou v pretextech přenést do auditivní podoby. Budu si tedy klást otázku, zda se i Venclovi podařilo využít potenciál dramatického textu a případně jakými prostředky toho dosáhl.

Než přejdu k analytické části této práce, stručně charakterizuji Ibsenovu dramatiku a specifičnost jeho tvorby. Poté nastíním režijní přístup Hany Kofránkové, který budu demonstrovat na inscenacích Paní z moře (1988) a Přízraky (2012). Při analýzách inscenací budu vycházet zejména z autopsie, oporou mi pak bude bakalářská práce Tomáše Cahela, který se podrobně věnuje ibsenovským inscenacím, jež pro rozhlas adaptovala Hana Kofránková. Další část bude věnována analýze Rosmersholmu, přičemž se budu zaměřovat zejména na práci s herectvím, sound designem a použitím zvukových metafor. Jsem si vědoma, že se jedná o komplikované téma, které seminární práce nemůže zevrubně postihnout, ideální by bylo provést analýzy i dalších inscenací Hany Kofránkové a Víta Vencla a jejich režijní přístupy zobecnit, nicméně mi jde především o režijní uchopení Rosmersholmu a o nalezení svébytných postupů v inscenování významného dramatika Henrika Ibsena. (more…)

12. 7. 2023

Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou – Milan Kundera rozhlasový, neznámý

Filed under: Historie rozhlasových her,Historie rozhlasu — Premek @ 11:34

Přemysl Hnilička

Týdeník Rozhlas (červenec 2020)

Nekonečné a bouřlivé diskuse se vedou okolo knihy Jana Nováka Kundera: Český život a doba. Autor tohoto článku může konstatovat, že minimálně on je s knihou nadmíru spokojen, a to proto, že se autorovi podařilo vypátrat hned dvě rozhlasové hry, které pod cizím jménem napsal Milan Kundera.

Dnes slavný francouzský spisovatel neměl v polovině sedmdesátých let možnost publikovat pod svým vlastním jménem. Podařilo se mu však publikovat několik svých televizních scénářů pod cizím jménem. Tzv. pokrývače se mu podařilo získat i pro rozhlasové hry – stala se jím jeho známá Natálie Ivančová-Vadlejchová-Borodino. Celkem přes ni odevzdal rozhlasovému dramaturgovi a dramatikovi Jaromíru Ptáčkovi dvě hry, z toho jedna byla – pod jménem Saša Ivančová – prokazatelně realizována: jmenovala se Sbohem, má lásko a premiéru měla v červenci roku 1975.

Jejím hlavním hrdinou je Honza (Ladislav Potměšil), klacek v nejhorších letech, který se svým kamarádem Jirkou (Petr Oliva) zkouší skládat písničky a pokukuje po holkách. Zaujme ho také pihovatá prodavačka z obchodu vedeného jeho otcem (Jiří Pick). Bohužel o ní zjistí nepěkné věci: ve spolupráci se svou známou – barmankou (Marie Drahokoupilová) okrádá Honzova otce. Sám to popsal kamarádovi takto: „… taková krásná ženská. Nesla se jak filmová hvězda. (…) Dala do košíku pět flašek francouzskýho koňaku. (…) A platila deset kaček. Viděl jsem to úplně zblízka. Deset kaček. A to pihovatý děcko jí klidně dalo bloček.“ (more…)

23. 6. 2023

Návrat perzekuovaných autorů po roce 1989 /na příkladu Josefa Henkeho/

Filed under: Historie rozhlasových her,Historie rozhlasu — Premek @ 9:43

 Stanislav Pecháč

Text vznikl jako výstup předmětu Kapitoly z dějin televizních a rozhlasových institucí, který se v LS 2023 přednášel na Katedře divadelních a filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci; práci posoudil Dr. Tomáš Bojda.

Konec jedné hry, začátek další

Návrat perzekuovaných tvůrců do československého rozhlasu po roce 1989 představoval důležitý a symbolický okamžik ve vývoji demokracie a svobody projevu v Československu. Po dlouhých letech komunistické vlády, během kterých byli mnozí umělci a intelektuálové perzekuováni a jejich díla cenzurována, bylo otevření veřejného prostoru pro tuto skupinu tvůrců přijímáno jako symbol návratu k demokratické společnosti.

Rozhlas, který měl od konce 40. let, až po konec 80. let, významnou roli jako masové médium, byl režimem využíván k šíření propagandy. Mnozí umělci a tvůrci, kteří se nehodlali podřídit názorově přijatelnému diskurzu, byli perzekuováni a jejich díla zakázána. Podobně silnou funkci měl Československý rozhlas i po sametové revoluci, když se stal důležitým nástrojem pro obnovu a revitalizaci kulturního života v zemi.

Díky návratu perzekuovaných tvůrců se mohl rozhlas stát místem, kde se opět objevovaly nové a rozmanité perspektivy uměleckého světa. Pro ilustraci snad stačí vyjmenovat pouze některá jména takových umělců, jako byli Samuel Beckett, Thomas Bernhard, Friedrich Dürrenmatt, z českých autorů třeba Antonín Přidal, Ludvík Aškenazy, Josef Škvorecký, Jan Čep, František Pavlíček, Franz Kafka a mnozí další. Mimo jiné také zažila rozkvět původní rozhlasová hra.

Nabízí se však otázka – byl tento přechod opravdu tak jednoduchý, jak se to může na předchozích řádcích jevit? Návrat perzekuovaných tvůrců do rozhlasu nebyl snadný a bezproblémový proces. Mnozí autoři zůstali svým způsobem mentálně usazení tam, kde s tvorbou přestali – před normalizací. Právě na tyto léta se pokoušejí navázat a hledat jejich ozvuky v současné společnosti. Mediální prostředí, do kterého se vracely, bylo ovšem naprosto odlišné od toho v 60. letech. Vznik svobodného vysílání, který vyústil v založení duálního systémů, přinesl do rozhlasu konkurenci a nezvyklou soutěživost o poslechovost a profit. Dramaturgie je sice svobodná a navracejí se tabuizovaná témata, nicméně se kompletně proměnilo publikum, stejně jako společenská témata. Tomáš Bojda píše, že: „Změna posluchačské poptávky souvisela s proměnou doby, ale i proměnou inscenační a dramaturgické estetiky.“ Pro perzekuované tvůrce bylo proto daleko obtížnější navázat a většinou se jim nedařilo překonat svou předcházející tvorbu. (more…)

Older Posts »

Powered by WordPress